Hroch

Estébácký brak je asi nejvýstižnější charakteristikou tohoto hrůzného paskvilu. Legitimizační posedlost normalizace se mj. projevovala v neustále opakovaných zadáních pro tzv. uměleckou frontu, jejímž úkolem mělo být vydávat rozvrat a úpadek za rozkvět a vzmach. Trapné narážky, vtipnost šesté cenové skupiny, slušnost nacistického pacholka, caneille, jak by řekl Karel Čapek. Jinak záchytné body tohoto fiolmu vystihnout nelze. Soucit a despekt neplatí v tomto případě pouze režisérovi, ale i řadě nesporně předních českých herců (Hadrbolcová, Skopeček, Čočková, Budínová). Zakazovat se určitě nikomu nic nemá, ale v případě tohoto strašlivého díla tuto větu nevyslovuji s obvyklou rozhodností. (12.09.2007)

Přemýšlel jsem, že bych Hrochovi dal alespoň jednu hvězdu, protože některých vcelku slušných vtipů bylo pro takovou nesmyslnost škoda. Ale rozmyslel jsem si to. Opravdu špatný film, který se nepovedl snad ve všech směrech. Ani jako agitka nemohl fungovat, nedovedu si totiž představit, že by mu lidé, na které měl onehdy zapůsobit, vůbec porozuměli. (30.07.2011)

HROCH je ve scénáři a na dobových plakátech charakterizován jako »fantastická burleska«. Stejně jako řada jiných populárních crazy komedií je situován do neznámé země, kde se odehrávají nadpřirozené úkazy, které se mají stát východiskem pro komické situace. Na první pohled se zdá Hroch být vlastně nevinnou zábavou, kterou narušuje pouze zcela rozšifrovatelný politický podkres. Už samotná dějová linie je výsostně trapná. Přes poněkud obskurní fabuli obsahuje snímek mnoho narážek na československé události roku 1968. Řada scén byla přímou pamfletizací jednotlivých představitelů pražského jara, projevů občanské společnosti a práce médií. Za fiktivním ministrem Borovcem, který je vykreslen jako autoritativní a arogantní populista s "lidovou" tváří se skrývá zcela otevřeně karikatura ikony pražského jara Alexandera Dubčeka. Konkrétně dešifrovatelné jsou i další postavy. Úlisný profesor Fibinger, který usiluje o vědeckou a společenskou rehabilitaci má být patrně literární vědec a diplomat Eduard Goldstücker. Ten byl v době stalinských represí odsouzen k těžkému žaláři a jako předseda Svazu československých spisovatelů patřil k nejvýznamnějším mužům reformního procesu. V Hrochovi neschází ani zástupce proradných žurnalistů pod směšným jménem Pip Karen. Ten navenek vystupuje jako uhlazený kultivovaný elegán, ve skutečnosti však používá k dosažení svých cílů lži, podvody a vydírání. Nelze vyloučit, že předobrazem k této figuře byl dramatik a novinář Pavel Kohout. Vedle osob je ve filmu zesměšněna i řada dalších motivů pražského jara. »Klub angažovaných přátel hrocha« je záměrnou parodií Klubu angažovaných nestraníků (KAN), výrok "Jsem s vámi, vy buďte se mnou!" parafrázuje osmašedesátnický slogan "Jsme s vámi, buďte s námi!" Celá odysea je sestavena režisérem a scénáristou Karlem Steklým, který patřil k elitním nomenklaturním tvůrcům nové dekády sedmdesátých a osmdesátých let. Herecké výkony jsou bez výjimky otřesné a i takoví umělci jako Slávka Budínová, Zdena Hadrbolcová, Jiří Lír a někdejší protektorátní krasavec Miroslav Homola se zúčastnili této nechutné šarády. Soudruzi byli nadmíru spokojeni a vlastně tehdy nešlo ani tak o diváky, jako spíše o to přivázat na pomyslný pranýř myšlenku, v kterou většina národa v jarních a letních měsících roku 1968 doufala. Dnes je jisté, že Steklý i jeho skrytí komunističtí poradci vytvořili snad nejhrůznější a svým způsobem nejabsurdnější filmový výrobek v dějinách domácí kinematografie. Některá prvenství bývají často nečekaná a nelichotivá. --- "Blážo! Hlídat maso, neplést se do politiky a vyprat žaludek! A pořádně! - Geniálně řečeno! Lapidárně a přitom jadrně! Vyprat žaludek! I politicky!" (03.01.2010)

Čekal jsem hodně, ale takhle brutální bizar opravdu ne... Trapný pokus o satiru, který nudí k smrti. Vše, co jsem chtěl říci, tu de facto napsal Tetsuo. Jen bych dodal, že zpěvačku nehraje Naďa Urbánková, ale Helena Blehárová (původní interpretka hitu Š š š) a spíše než Jan Patočka to je Eduard Goldstücker. (27.08.2011)

V ději jsou různě roztroušené trefné a burcující narážky na dobové poměry, jenže co je to platné, když zbytek filmu je hrůzostrašná slátanina. Vtipy jsou buď absurdní, nebo hloupé, jenže o crazy komedii nejde. Na to je zobrazované příliš křečovité. Zápletka se podobá angažovaným agitkám, ale všechno je tak zmagořené, že to nikoho ideologicky zformovat nemůže. Teorii že jde o vzpouru Steklého proti režimu ovšem neberu. Jeho sedmdesátková série mizerných, ale uvědomnělých filmů koneckonců mluví sama za sebe. Snímek od zaslouženého odpadu zachránily jen kostýmy a písničky. (23.06.2022)