Cure

Čo sa konkrétne teda týka tohto japonského režiséra Kijoša Kurosawu, ktorý i napriek tomu, že nemá vôbec nič spoločného so svojim mimoriadne slávnym menovcom Akirom, s ktorým sa mimochodom stretávam po prvýkrát, a pevne verím, že nie naposledy, tak som zároveň naprosto presvedčený zrovna o tom, že toto pozoruhodné, kinematografické diel(k)o z roku 1997, ma nielen v plnej miere dosť zaujalo a nadchlo, ale súčasne tiež malo k priamej dispozícii i práve toľko rôznych a špecifických vlastností, koľko skrátka ani nebolo zapotreby (v podstate tým mám na mysli predovšetkým to, že autor svoj film obohatil viacerými motívmi a značnými aspektmi) , a to od samotnej, akustickej stránky, vďaka ktorej to naprieč touto snímkou len tak väčšinou poriadne dunelo, skrátka, zvuk bol jednoznačne dominantným článkom tohto 「vedeckého thrilleru」 , čím sa následne konečne dostávam i k tomu, čo môže vari divák napokon od tohto znepokojivého, aj vskutku k tomu i nemenej desivého filmu, vlastne očakávať, t.j. dianie okolo rozporuplného detektíva Keničiho Takabea, ktorý je/nie je na stope snáď ešte rozporuplnejšej postave, než je predsa on sám, samozrejme, že moje tvrdenie je zatiaľ ešte mierne『pritiahnutým za vlasy』 , pretože, nakoľko obidvaja stoja na opačných stranách barikády: zákon & zločin, tak je táto poznámka momentálne absolútne neprípustnou..., rovnako sa opierajúci aj o psychologické a mysteriózne prvky, kedy tým pádom uzrelo svetlo sveta Vyliečenie s naozaj dusnou atmosférou, a to ani nehovoriac o samotnom zakončení tejto snímky, nad ktorou budú visieť samé otázniky, alebo ani nie, keďže sa to dalo očakávať...? • Po scenáristickej stránke to môže pôsobiť trošku mätúco, no zdanie väčšinou iba klame, lebo to do seba všetko náramne kvalitne zapadá, ako povedzme ozubené koliesko do hodín, i keď zase na druhej strane nepopieram ani to, že postupne prebiehajúca línia udalostí, ma čoraz intenzívnejšie prekvapovala, až som (z)ostal z nej totálne zarazeným. • Protagonistu stelesnil 「chameleónsky predstaviteľ」 , Kódži Jakušo, ktorý ma čím ďalej, tým viac prekvapuje, keď sa podľa mňa jedná o špičkového herca s vysokým, tvorivým potenciálom. • Zaujímavo nakrútený film, nad ktorým budem ešte hodnú chvíľu premýšľať.    (21.05.2023)

Inšpektor Takabe je spolu s kolegom Sakumom zo psychiatrie privolaný k vražde mladej prostitútky. Na mieste činu je zadržaný aj samotný páchateľ, ktorý sa síce ku skutku dozná, no na nič konkrétne z jeho konania si nespomína. V mestečku Shiomi sa v posledných týždňoch objavilo niekoľko podobných prípadov "zabudnutých" vrahov. Všetky majú spoločnú ešte jednu vec. Vyrezané písmenko X do hrdiel obetí. Podarí sa nakoniec Takabemu a Sakumovi vyšetriť tieto záhadné vraždy? Horor nie, no výborný mysteriózny thriller určite áno. Film je zameraný na vyšetrovanie, skĺbené s určovaním psychickej diagnózy. Priznávam, mňa zaujala najmä tá druhá stránka príbehu - 70%. (15.12.2013)

Blazeovaná rybička Dory na cestě do vaší hlavy.. Tísnivé ruchy, znepokojivé zvuky a interiéry tak strohé, že vazební cela vypadá skoro stejně jako detektivova kuchyň. Kurosawa drží diváka od té chladné elipsy násilí a zmaru na distanc a když to chvílemi zkouší přes surrealismus, skoro jej ztratí. To Kódži Jakušo, postupně vtahovaný do víru událostí a na prázdno jedoucích praček, činí pravý opak. Asi nešla ta číšnice na konci krájet sushi, co..? (26.03.2024)

Celý dej plynie pomaly, ale vyšetrovanie zločinov rozhodne nie. Je to taký malý paradox celého filmu. Ostatne v tejto krajine je to zvykom. Vaše očakávania sa každou minútou navyšujú a v posledných minútach čakáte niečo, čo vám zadosťučiní občas zdĺhavý predchádzajúci dej. A nepríde nič. Skvostná mi za celý čas prišla ,,až´´ jedna scéna a to je málo. (29.06.2024)

Ufff ... Tak tohle je skvost!!!! Geniální, téměř, geniální japonské dílko ... Má to ale dvě "ale". To první je, že tenhle film opravdu není pro každého a ne každý ho zcela pobere a tím pádem i procítí "uvnitř". Druhé ale je, že základní premisa - systém/technika - se kterou film pracuje, je nesmysl. Dobře, ale je to film, horor, zábava, tak jsem přistoupil na mírně naivní druhé "ale" a film mne doslova pozřel, vzal mi téměř půdu pod nohama, vyděsil, zdeptal, zadusil a vyplivnul do kouta ... Pokusím se podat obsah filmu trochu jinak, než asi většina uživatelů zde ... Představte si, že máte zabijáka, který osobně nikoho nezabije, navíc působí úplně vypatlaně, ale dokáže slovy, dialogem, vyptáváním a dalšími psychologickými technikami přimět každého, a tím myslím doslova každého (!!) člověka k následné vraždě. Na druhé straně máte detektiva, který pomalu, ale jistě zjišťuje, co je tenhle "parchant" zač a snaží se jej dostat. Ten film je vlastně takový "souboj titánů", trochu podobný v tomto směru řadě Jihokorejským filmům posledních let. Detektiv jedinný má jedinou výhodu oproti všem ostatním. Tím je skutečnost, že se stará o manželku, které silně progreduje roztroušená skleróza/demence. Proč je toto pro něj paradoxně výhoda v konfrontaci s "psychošílencem" je docela dobře vykresleno ... Záhadný zabiják je například schopen zmanipulovat policistu, aby ho pustil z vazby a zabil kolegu. Cokoliv, nikdo pro něj není překážkou. Navíc to dělá s TAKOVOU SAMOZŘEJMOSTÍ, že z toho jde opravdu strach!! Scény, kdy hlavní hrdina poprvé vyslýchá "psychošílence" na policejní stanici, kdy ho hledá v temném skladu, kdy jej navštíví v cele jsou doslova gigantickým-psychologickým soubojem neuvěřitelného kalibru. U toho jsem ani nedutal, přitom všechno se odehrává jen v rámci rozhovoru!!! Přitom je to víc, a mnohem napínavější, než sebešílenější akční scény!! Chvílemi film dosahuje tak tíživé atmosféry a na tlaku na psychiku diváka, že jsem z toho šel opravdu do kolen. Závěr je pak už jen totálním výstřelem děla mezi oči ... Nepředvídatelné, naúnosné, těžkotonážní, ultra-psychologické ... Nedoceněný SKVOST!!!! (zřejmě jen pro vyvolené ...). (02.07.2011)