Jako letní sníh

Perfektní edukativní záležitost vhodná pro širokou veřejnost (pro školáky a studenty vyložená povinnost), forma dialogů, kdy se každý ze zúčastněných ve zkratce představil, vnímám jako sympatický nápad- v duchu školy hrou, výborně obsazeno ( až na Křenkovou, která stále neumí artikulovat, pouze drmolit), nádherné kostýmy, hudba, kamera, režie, velmi pěkné! Důstojné. V podstatě stručné a jasné. Chválím i nápad s Rembrandtem a "jeho" světlo, které film provázelo. Tohle jsme neviděli naposled. Komenský byl pán! (04.01.2021)

Není zvykem, abych se setkával s dokudramatem, navíc na České televizi. O to zajímavější byl tento film, jehož pravidla dokumentu, ale i televizního dramatu, jsem chvíli zpracovával. Odpovědí Vám ale bude mnoho zajímavých informací, krásné herecké výkony a perfektně vybroušené dialogy, které je radost poslouchat od začátku do konce. Navíc musím říct, že táta a syn Švehlíkovi pro roli Jana Ámose Komenského staršího a mladšího, byla naprosto perfektní volba. Stejně tak, jako odvyprávění života Komenského v podobě setkání Jana Ámose s Rembrandtem, které je teoretické, ale o to zajímavěji jejich diskuze zní. Igor Bareš a Alois Švehlík naprosto excelovali a musím říct, že jsem si některé scény po shlédnutí musel pustit ještě jednou. Jestli je nějaké doku-drama vzorové, tak pak je to tento kousek s názvem Jako letní sníh. Ten závěr, ten mi stále rezonuje v mysli. Krásná práce a já děkuji za sesumírování života Jana Ámose Komenského. Doufám, že takové příběhy budou pouštět učitelky dějepisu na základkách současnosti, co bych za podobné příběhy tenkrát dal... (07.01.2021)

Nízkorozpočtová rozhlasová hra doplněná kolorovanými obrázky a komparzem v dobových kostýmech. Stále si myslím, že u historického filmu jsou podstatnější věci než přeříkat fakta, jakoby je někdo četl z učebnice nebo ze slovníku. Zvolený způsob převyprávění s častými flashbacky nepovažuji za šťastnou volbu. Velkému plátnu svědčí obrazy, myslím tím skutečné obrazy, které berou dech a mluví samy za sebe. Zde je velmi patrné, že Lubomír Hlavsa je především dokumentarista, hraný film je pro něj nezvládnutá disciplína. Snaha se cení, to ano, ale o průlom se současné české kinematografie to opravdu není. (15.01.2021)

Náboženské vojny v 17. storočí sú tu zobrazené takým spôsobom, že človek sa dozvie len povrch, ostatné o „Bočkajovcoch“ a druhej strane si musí naštudovať alebo to musí už vedieť, aby pochopil dobu. Odhliadnuc od toho by som životopisný film uvítal radšej v klasickom spracovaní a nie vo forme rozprávania a následných záberov zo života, to potom vyznieva lacno a skôr ako polohraný dokument. V každom prípade sa človek o Komenského živote to gro dozvie a to je plusom. Mínusom je jednostranný pohľad na dobu, ale to vidíme u českých vecí aj v prípade husitov, protestanti sú tí dobrí, katolíci tí zlí. Takže sa vrátim v podstate k úvodu – ak film neuvidí človek študovaný, dostane nesprávny pohľad na dobové reálie. Inak je film zaujímavý, no Komenský si zaslúži niečo väčšie, výpravnejšie. (12.01.2021)

"Štěstí se v mém životě často rozplynulo jako letní sníh, přicházelo a zase mizelo. Víš já jsem to s Bohem nikdy nevzdal, vím že je to s námi lidmi hodně špatné, ale také vím že ještě nejsme úplně ztraceni.." Lubomír Hlavsa možná není žádný režijní mág, přesto způsob, jakým se mu podařilo zachytit životní příběh Jana Amose Komenského stojí za ocenění. Moc nechápu, proč je film označen za dokudrama. Mě to úplně nepřišlo, zvláště díky orámování celého vyprávění patrně čistě fiktivním setkáním Komenského s "neotesancem a hrubiánem" Rembrantem (byť jsem se na idnes dozvěděl, že v roce 2006 profesor dějin umění Ernst van de Wetering identifikoval Rembrandtův obraz starého muže z florentské Galerie Ufizzi jako portrét Jana Amose Komenského). Jejich vzájemné dialogy v podání Aloise Švehlíka a Igora Bareše jsou ozdobou tohoto filmu. Zajímavý (trošku až mystický) motiv pak přináší autoři snímku zařazením postavy bratrského duchovního a "proroka" Mikuláše Drábíka, který naopak reálně se Komenským v těsném kontaktu byl . O této postavě jsem až do teď ale nic neslyšel, takže děkuji za trocha toho dovzdělání. Maličko mi nesedly úvodní násilné pasáže, ale doba taková asi opravdu byla. A možná byl ten úvod nutný, aby následně mohly vyniknout všechny ty vynikající Komenského myšlenky o možné nápravě světa skrze knihy. Na využití potenciálu otce i syna Švehlíkových jsme si už možná zvykly. Přesto i zde to jejich spojení splnilo svůj účel. Takže Lubomíre Hlavso díky moc, bylo to skvělé. . (06.01.2021)