Narozen 4. července

Kdo má jenom minimální povědomí o Stoneových názorech, tak mu bude jasné jak se celý příběh bude odvíjet. Tom Cruise bez debat velmi dobrý. Nechci tenhle film kritizovat, ale jako bych všechno, co ukazuje už viděl v jeho jiných filmech. Vietnam ( Četa ), atmosféra 60. let ( Doors ) atd. atd. Rozhodně nadprůměrné, ale nic strhujícího. Navíc má problémy s tempem... Robert Richardson za kamerou opět válí... Williamsovy hudební motivy motivy jsou podobné hlavnímu motivu z Hvězdné brány a Terminátora... (29.06.2005)

Četa s Apokalypsou ukázaly peklo samotné války, Lovec jelenů přinesl nezapomenutelnou bolest návratu válkou semletých jedinců... Narozen 4. července se soustředí na ztrátu ideálů, vtloukaných spolu s nekonečným vlastenectvím do hlav mladé generace a následně zabíjených tvrdou realitou válečné mašinérie. Nijak zvlášť objevné, nijak zvlášť kontroverzní, přesto jsem přerod Kovicova vlastenectví bez námitek spolkl. Snad i díky skvělému výkonu Toma Cruise, díky němuž jsou zejména domácí hysterická etuda a duel v mexické pustině pamětihodnými momenty. 9/10 (15.02.2009)

Drsný, silně protiválečný snímek zachycující hořký život jednoho nešťastníka, který se zprvu ve vší naivitě hrnul do války, jenže záhy to pěkně odskákal. V předchozím Stoneově díle Platoon jsme mohli pěkně zblízka ochutnat bitevní vřavu a vcítit se do kůže bojujícího vojáka, nyní nám Stone ukazuje život vojáka mimo bojiště a vybízí nás k pochopení drastických důsledků války. Born on the Fourth of July má sice minimum akce, která je navíc cca o procento horší, než ta v Četě, ale za to oplývá o něco lepším scénářem, je více emocionálnější a v čele má vskutku excelentní herecký výkon Toma Cruise (mimochodem i Dafoe se mi zde líbil více), což z něj dělá více nezapomenutelný snímek (nechci říct přímo "lepší", ale více méně ano). PS: Co se týče hudby dovolím si malou poznámku, že místy trochu moc tlačí na pilu, dokáže sice úspěšně podbarvit již existující emocionální prožitek, ovšem ne ho jen tak z ničeho vytvořit, takže pokud zrovna necítíte nic, působí přehnaně. 9/10 (26.04.2008)

I přes Cruise, kterého nemusím, a válečné téma, které taky nemusím, poměrně působivý film. Pořád je to ale jaksi něco, co nedokážu plně ocenit. Příběhy lidí, kteří v extrémech přebíhají z barikád a vždy jdou do všeho naplno, mi nikdy nejsou blízké, protože sama taková nejsem a nedovedu si to dost dobře představit. Ať je to oblast drog, náboženství, sexu, války, extrémismu, to hledání kotviště by se nemělo přehánět a žrát na sto procent. (15.06.2010)

Jakživ by mne nenapadlo, že nějaký film bude nejvíc znepokojující svým happy endem. Narozen 4. července takový má. Těžko si představit jízlivější zakončení příběhu „zrazeného“ válečného hrdiny – Stoneovou perspektivou nakonec pouze další oběti obrovského mlýnku na maso. Celkem by mě zajímalo, zda-li s takovou pointou souhlasil samotný Ron Kovic, hlavní hrdina filmu, autor knihy a spoluautor scénáře. Film mapuje jeho životní cestu od mladické naivity, touhy být nejlepší a dělat vše pro svou vlast, přes válečné zranění, které jej upoutá na lůžko a zprvu přiměje opovrhovat všemi „nevděčnými“ kritiky války ve Vietnamu, až k závěrečnému procitnutí, uvědomění si, co mu služba vlasti dala a co vzala a přidání se k zástupu tvrdou silou potlačovaných demonstrantů. Stone kritizuje Spojené státy způsobem drsným a nevybíravým, nicméně ne vulgárním. Jenom občas příliš tlačí na pilu, například v patetické scéně s mlácenými demonstranty, jinak si vystačí s méně podbízivými prostředky. Stačí záběr na pomočenou a pozvracenou podlahu, následný švenk na ochrnutého a bezmocného Kovice, který v tom sajrajtu málem leží, a zbytek už si každý domyslí. Jedním z důležitých motivů jsou hamburgery s „děravým“ masem uvnitř: lákavý zevnějšek a uvnitř něco, co jsme nečekali: velká prázdná díra a s tím související lež, přetvářka a vlastně i jakási lhostejnost a smířenost, protože tyhle burgry jdou dobře na odbyt. Samotné poselství bylo pro Stonea tentokrát bohužel důležitější než způsob, jakým nám jej sděluje. Režie není nikterak světoborná, neklidná kamera Roberta Richardsona mi šla místy vyloženě na nervy a hudba Johna Williamse zůstala ostudně nevyužita (že by pro přílišnou „američnost“?). Není zde žádná velká, do paměti se vrývající, scéna, Tom Cruise ostatně není žádný velký herec, 150 minut je proto příliš. 75% Zajímavé komentáře: Niktorius, wipeout, Bobek15 (17.01.2008)