Reklama

Reklama

The Doors

  • USA The Doors (více)
Trailer 1
Drama / Životopisný / Hudební
USA, 1991, 140 min

Režie:

Oliver Stone

Hrají:

Val Kilmer, Meg Ryan, Kathleen Quinlan, Kyle MacLachlan, Frank Whaley, Kevin Dillon, Michael Wincott, Michael Madsen, Josh Evans, Costas Mandylor (více)
(další profese)

Obsahy(1)

Ztvárnění osudů slavné skupiny The Doors a zejména jejího zpěváka Jima Morrisona, který žil nespoutaným životem, zemřel v pouhých sedmadvaceti letech a stal se legendou. Vynikající herecký výkon Vala Kilmera v hlavní roli je doprovázen skvělou hudbou a nechybí ani největší hity The Doors! (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (571)

kleopatra 

všechny recenze uživatele

Myslím, že není bezpodmínečně nutné znát do puntíku důležitá data, názvy desek a anabázi vzniku písní Doors. Oliver Stone v tomhle filmu ukázal, co je! důležité o nich vědět. Především si vyhrál s postavou Jima Morrisona - Val Kilmer ho nehrál, byl to jeho klon a to i pěvecky - a ukázal ho nejen na jeho "výletech do slunce" a do vězení, ale i jako inteligentního chlapa s obrovskou dávkou obrazotvornosti a s citem pro poezii. Nelze přehlédnout, že Stone se tak vyznal z obdivu k rozporuplné osobnosti tohoto charismatického bohéma a vůbec k hudební scéně 60tých let, za což se mu hluboce klaním a děkuji. ()

gogo76 

všechny recenze uživatele

Oliver Stone zvolil svojský prístup. Netvrdím, že zlý, ale dosť jednostranný. Celých 140 minút J. Morrison, v podaní inak skvelého V. Kilmera, kecá o láske a voľnosti, ale za celý film z tej lásky neukáže ani za mak a jeho voľnosť je uzamknutá pod zámkou alkoholu a drog. Nespochybňujem prístup k filmu, ani film ako taký, ale dívať sa dve hodiny na chlapa, ktorý má nozdry plné fetu a melie nezmysly, mi až tak nevoňalo. Prakticky počas celého filmu je Morrison v opojení, či už alkoholovom či drogovom, triezvy je myslím iba v úvode a Stone ho ukazuje stále ako vyšinutého magora, ktorý chce byť stredobodom pozornosti za každú cenu. U mňa tým dosiahol pravý opak a sedeli mi skôr scény konfliktov, hádok, koncertov alebo krátke indiánske prelínačky. Scény koncertov boli výborné a zaznela aj moja srdcovka "The End", ktorá vďaka bohu dostala slušný priestor. Nech boli The Doors na čele s Morrisonom akýkoľvek, isté je, že po nich ostalo pár naozaj dobrých skladieb, z ktorých Light my fire či The End si pustím rád kedykoľvek, no o Stonovcom filme to povedať nemôžem. Raz stačilo. 60%. ()

Reklama

Dan9K 

všechny recenze uživatele

Film The Doors jsem si dlouhá léta šetřil, asi jsem se bál, že mě zklame. No jo, zklamal. Podle mě to prostě vůbec není dobrý film. Za 1. není to film o The Doors, je to film o Jimu Morrisonovi. Což je fakt, který mě vytáčí. Tenhle film plně podporuje nešvar, že lidé nejsou povětšinou schopni pojmout v rámci kapely více lidí než frontmana, než toho týpka, který zpívá. Přitom v The Doors hrál klávesák, který je pravděpodobně vůbec nejslavnější pop/rockový klávesák z těch, kteří nezpívali (mimo ty jeho pozdější sólovky, které nikdo nezná). Za 2. není to vůbec o hudbě, ale pouze o sexu a drogách. A já už z toho asi vyrostl. Tenhle fakt mě taky vytáčí, protože stačí, aby byli všichni na drogách, a je to instant umění bez dalších nároků a film nemusí dávat smysl. Strašně jednoduchý přístup a věčná škoda. Jak může vzniknout film o The Doors, který vůbec neřeší například fakt, že kapela nemá baskytaru a že to všechno hrál Ray Manzarek na klávesy? Jak tu mohla nebýt aspoň jedna scéna se členy kapely nebo s producenty, která by tohle řešila? Výjimečná nepůvodní hudba v tomhle filmu je pouze kulisou pro milionkrát viděnou story o magorovi, který si šel pro brzkou smrt. Přitom potenciál byl mnohem mnohem hlubší a zajímavější. Krom jedné scény na začátku (která je možná pro mě nejlepší na celém filmu) vůbec nesledujeme život kapely, nevidíme jak vznikají songy, nevidíme jak zkouší. A co je asi nejhorší ze všeho, vůbec vlastně nevidíme zrod té kapely a kde se vzal jejich unikátní styl, jaký je background, odkud a jak dlouho se znají. To, co hráli Doors za hudbu, je výjimečné a vlastně avantgardní. Nejvíc ze všeho mě zajímalo vidět právě to, co za tímhle vším stálo. Jenomže když skupina začne hrát poprvé spolu, už je to hotová kapela a hrajou svoje největší hity. Za 3. velmi špatný scénář. Nulový vývoj charakterů či příběhu, špatné návaznosti scén, nulový efekt jednotlivých scén na ty další, nevysvětlení prakticky ničeho, netušíme, proč je Jim takový, jaký je, co mu udělali rodiče, strašně špatně až nijak je rozveden vztah s ostatními členy kapely, jejich názor, jejich vývoj, postavy neustále reagují na situace, které jsme ve filmu neviděli. Nic tu v podstatě není a film je od 30. minuty až do konce stejný. Přitom je tu dvou a půl hodinový prostor pro hlubší psychologický rozbor, pro cokoliv. Místo toho sledujeme třeba deset scén, které jsou v podstatě na jedno kopyto. Za 4. nesmyslná nadsazenost všeho a bulvarizace Morrisonova života. Ne, že by to byl svatoušek, ale tohle je kravina. Ve filmu v podstatě není ani jedna scéna, kdy by se choval normálně a byl střízlivý. Snímek jde hrozně moc na efekt. Podívejte se, jak reálně vypadaly koncerty The Doors, Jim tam poslušně stojí celou dobu na jednom místě a zpívá, jednou si dá slušný indiánský taneček. Prostě úplně normální koncert. Podívejte se na reálnou show Eda Sullivana, je to úplně normální přenos. Já těm nízkým důvodům, proč to tak je natočeno, rozumím, ale prostě to nemám rád. S realitou nemá snímek mnoho společného a plně podporuje onu iluzi, že za nesmrtelným uměním stojí pouze obrovský talent a pak stačí jen nechat ho stříkat na všechny strany. Ne, takhle to nefunguje prakticky nikdy. I ten Jim musel na sobě strašně makat a hrozně se snažit, ale to není asi hollywoodsky přitažlivé. Navíc ostatní členové kapely vůbec nesouhlasí s tím, jak byl Morrison vyobrazen a snímek se jim nelíbí. Za 5. naprosto neklimatický závěr, kdy je poslední půl hodina už opravdu degradační a samotná smrt Morrisona vyznívá rozpačitě. Nejvíce se mi na filmu líbila první půlhodina, tam se aspoň trochu něco řešilo, bylo to zajímavé i co se týče kapely, bylo to pestré. Další dvě hodiny už za mě dobré nebyly. Jinak má ale snímek jistě i pozitiva. Herci jsou výborní, výkon Vala Kilmera je skvělý, líbil se mi hodně Kyle MacLachlan v roli Manzarka. Skvěle jsou udělané kostýmy, dobové zasazení, i kamera má svou kvalitu. To je všechno fajn, ale bohužel obsahová stránka tohoto snímku mě zcela minula a zklamala natolik, že se mi všechny výše zmíněné kvality vejdou do jedné hvězdičky. () (méně) (více)

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Je těžké si myslet o kapele The Doors po shlédnutí tohoto filmu něco dobrého. Řada z jejich skladeb se staly legendami a objevili se i v takových filmech jako je například Četa nebo Apokalypsa, ale svojí úspěšnost museli za něco zaplatit nebo respektive jejich zpěvák, na kterém to prakticky všechno stálo, Jim Morrison. Jim byl oběť doby hippies. Jako pro 2. světovou válku to byli převážně Židé, tak pro dobu 60-70 let se stal obětí Jim Morrison, člověk, který na to jak žil, žil překvapivě dlouhou dobu a vyneslo to jemu a jeho kapele nevídaný úspěch a díky jemu založili styl pod názvem underground a tím si docílili to za čím si původně stáli a ne nakonec to čeho se Morrison bál, zkomercializování kapely. Tento film je věrným vyprávěním tak barevného a prohuleného života Jima Morrisona jakým opravdu byl a Val Kilmer ho dokázal ztvárnit naprosto fantasticky. --- Když jsem si poprvé vzala LSD viděla jsem Boha. A viděla jsem mého přítele, který byl Ježíšem a taky Jidášem. ()

k212 

všechny recenze uživatele

Film Doors jsem viděla poprvé ve čtrnácti a musím říct, že jsem z něj byla pěkně out. Ne snad z filmu, jako z hudby, kterou jsem tehdy zaslechla. A díky bohu za to, protože v ten okamžik jsem poprvé nahlédla do koutků hudby, která má co říci, která pouze bezduše neplyne z frekvencí komerčních rádií a televizí. Taky musím podotknou, že jsem film poprvé ani nedokoukala, protože mě nebavil. Po letech strávených v náručí hudby psychedelic rocku a blues jsem toto dílko znovu shlédla a poprvé se na něj zadívala z hlediska filmového fanouška a lehkého znalce věci (pár publikací o Doors jsem přece jen přečetla). A byla jsem nesmírně potěšena s jakou bravurností se Stone do díla ponořil. Nezvnikl totiž životopis, ale jakási hříčka o kultu osobnosti jednoho velmi rozpolceného feťáka, alkoholika, manipulátora, básníka, recitátora a zpěváka, který velmi dobře věděl, že ve třiceti tu už nebude. Stone ukázal svět v jakém snad Morrison, Krieger, Manzarek a Densmore žili, svět, který stvořily hlavně opilecké a drogové vize, prostě konec šedesátých let. Zároveň ukazuje hlavní motivy a podněty jednání Morrisona, jeho snahu nebýt jen rockovým bohem, ale básníkem, což se mu nikdy nepodařilo. Ukazuje proces vzniku básní a písní (viz The End) s takovou samozřejmostí, že člověk musí uvěřit, že to tak skutečně bylo. Po stránce formální je dílo hlavně Stoneoveské, nad vším je cítit nasazení a nadšení (snad i životní zkušenost) páně režiséra - psychedelická kamera, podivné exteriéry, zběsilé střihy střídají dlouhé statické záběry. Výkon Vala Kilmera je přímo řečeno excelentní a dokonalé sladění skutečných filmových záběrů s Doors a dotáček je téměř nepostřehnutelný, stejně tak přechod zpěvu Kilmera do zpěvu Morrisona. A ten ansábl zajímavých herců je také nezanedbatelný, nepřišel totiž nazmar, jak se často stává (mě utkvěl v paměti Michael Wincott, který je obvykle obsazován jako pěkný záporák, nebo třeba Kevin Dillon a Kyle McLachlan jako členové Doors). Přiznávám však, že diváka naprosto neznalého věci, může film hodně ubíjet, protože děj vlastně není moc dějem jako spíš mozaikou ztěžejních okamžiků ve vývoji hudby, vztahů mezi členy skupiny a Jimových excesů. Já jsem si film do detailu vychutnala až po přečtení pár biografií. A proto konstatuji, že tento film je zcela hodný legendy o níž pojednává. ()

Galerie (64)

Zajímavosti (19)

  • Myšlenka zfilmovat osudy The Doors poletovala vzduchem už od roku 1981, krátce po vydání knihy „Nikdo to tu nepřežije“, která poměrně bulvárně pitvá život Jima Morrisona a Pamely Courson. (Ještěřák)
  • Hlas Vala Kilmera (Jim Morrison) byl po čase tak autentický, že dokázal nachytat manažera skutečných The Doors: „Ptal jsem se ho, zda je tohle koncert v New Orleans, Chicagu, nebo Rochesteru. A on na to, že si nemůže vzpomenout. Přitom to vůbec nebyl Morrison, ale já.“ (Ještěřák)

Související novinky

Není Kravitz jako Hendrix

Není Kravitz jako Hendrix

01.04.2006

Se životopisnými snímky se poslední dobou roztrhl přímo obrův pytel. Kinohity Frida, Walk the Line, Capote, Ray a starší neméně úspěšné Doors, Elvis Presley nebo Great Balls of Fire! se prostě musely… (více)

Reklama

Reklama