JFK

Člověk se stane zbabělcem, zhřeší li mlčením, když by měl protestovat........ O. Stone zbabělec určitě není. Je spíš vlastenec, který je vždy připraven bránit svou vlast. I proti své vládě. Proto se dokáže brodit bezmála tři hodiny v té největší americké špíně. A proč stojí za to udělat to s ním? Jednak je to právě osobnost režiséra a jeho výborná režie, dále dobrý a velmi zajímavý děj a v neposlední řadě přehlídka velkých hereckých výkonů v čele s C.Costnerem v dobách jeho největší slávy. Ať už vás politika zajímá či ne, ale máte rádi jakékoliv pátrání po odpovědích na otázku PROČ? - je to film pro vás. Zvlášť, když se vyprávění prokládané dobovými záběry začne zaobírat i jinými skutečnostmi než je 22.11.1963. A kde je pravda? Na to si budeme muset počkat. A tak zatím kujme pikle! (19.02.2007)

Jeden z mála filmov trvajúcich tri a pol hodiny pri ktorých som od začiatku až do konca nemihol "brvou". Film s veľkým "F", ktorý by mal vzhliadnuť nejeden "rožkom opitý" Američan žijúci s ružovými okuliarmi na očiach. Snáď sa dožijeme roku 2029 a záznamy verejnosti zverené ozrejmia fakty a skutočnosti tohoto obludného činu. Nie len kvôli Amerike a jeho ľudu, ale aby si celý svet zase raz aspoň na chvíľu uvedomil čoho je jedna prehnitá krajina z poza oceánu, hviezdami vlajkou posiata, schopná napáchať, kvôli peniazom a mocou s tým súvisiacou. (01.02.2013)

Není to vůbec jednoduché hodnotit film jako tenhle. Neexistuje tu žádná pořádná zápletka, žádný originální scénář a celé to připomíná spíš nějaký dokument nebo rekonstrukci. Ve více než tří hodinách filmového materiálu vás zavalí takové kvantum pro někoho možná šokujících fakt o atentátu na prezidenta Kenedyho, že mnohdy nebudete stíhat jména, události nebo souvislosti a když už ano, nebude se vám často chtít ani věřit, že to snad všechno může být ve skutečnosti pravda. Tenhleten nafouklý slepenec informací ale u sebe naštěstí drží perfektním lepidlem, které nese jméno Oliver Stone. Díky jeho svižné a zkušené režii vás JFK ani na chvíli nenudí, dokáže vás patřičně zaujmout a až do úplného konce držet najpaté jako kytarovou strunu. Sloní podíl na tom dozajista nese i plejáda prvotřídních herců v čele s tehdy ještě hvězdným Kevinem Costnerem. A kým taky jiným? Ten si totiž prakticky totožnou roli neústupného státního zástupce, který se nebojí jít do boje za pravdu a spravedlnosti i proti daleko mocnějšímu nepříteli, střihnul už v De Palmových Nedotknutelných a za svůj závěrečný snad pětiminutový monolog před soudem by měl právem dostat zvláštní ocenění. Navíc je až s podivem, jak aktuálně a povědomě tyhle víc než 40.let stará témata v dnešní době, kdy na světlo vyplouvají stále nové a nové šokující skutečnosti o událostech z 11. září 2001, působí a nezbývá tak jen doufat, že na podobný demystifikující film právě o útocích na New Yorkská dvojčata nebudeme muset čekat tak dlouho, jako právě na JFK. (24.08.2007)

Jeden prvotřídní herecký výkon vedle druhého na zneklidňujících obrazech americké historie. V první řadě ale také zbytečně patetická osobní linka hlavního hrdiny, neopodstatněná obří stopáž nebo nesourodé vyprávění jednotlivých stop a zvratů. Jako kdyby mi Oliver Stone freneticky předčítal z hustě popsaného notýsku a občas přeskočil do jiného, ve kterém stejné téma zapisoval někdo úplně jiný a ve zcela odlišném období. (18.07.2022)

Když jsem to kdysi na střední viděl, docela to se mnou zahýbalo - od té doby už mnoha věcem nedokážu věřit (především politikům a médiím samozřejmě - a už vůbec ne těm americkým). Film, který člověka v jistém smyslu osvobozuje. Po technické stránce precizní. - - - - - - 8. 6. 2013: No jo, je to občas evidentně přibarvené, scenáristicky komprimované až k dílčí nevěrohodnosti a občas zbytečně patetizované. A celá linie Garrisonových neshod s manželkou tak (..!) prosťoučce vystavěná. Ale celkový feeling filmu, rytmus, střih, kamera, dramaturgie a herci jsou tak geniální a (dobrovolně zcela "jasné") poselství tak zásadní, že prostě nemůžu tomuto filmu opravdu "vážně" vytknout vůbec nic - dokonce ani ty neustálé odlesky v brýlích Kevina Costnera, které prozrazují, že to nejsou žádná dioptrická skla, ale jen nějaké dokonce mírně zvlněné fólie (naopak jsem za tento "zcizovák" vděčný, podobně jako za kombinování záběrů reálného a hercem hraného Johnssona, což vnímám jako přiznávání oné pseudodokumentární rekonstrukcoidní shakespearizující "hry", která si hraje na žánr hollywoodského dramatu plného hvězd, jen protože by na to jinak diváci nepřišli). Brecht by měl radost..! (28.02.2007)