Trojúhelník smutku

Satira, která nechce být jednoduchá a jednostranná. Díky tomu je divácky překvapivě vstřícná a na zobrazená pomrknutí či popíchnutí se může chytit každý s alespoň trochu otevřenou myslí. Jen by mohla být trochu vyrovnanější. Zatímco pro mnohé je vrcholem kapitánská večeře, já si daleko víc užíval poznávání jednotlivých ješitů a snobů i nepředvídatelnou, pomalou, ale o to odvážnější závěrečnou část. Večeře je totiž scénou, kterou si zapamatuje úplně každý kvůli její otevřenosti, ale právě svou přepáleností si škodí. Ukazuje sice, jak se těžké chvíle nevyhnou nikomu na světě, ale je těch úkazů moc. Metaforu s válením se ve vlastních tělesných tekutinách jsem chytil napoprvé a nepotřeboval jsem ji mít tolikrát zopakovanou. Trojúhelník se nedoporučuje snadno, protože svou neopodstatněnou délkou může leckoho odradit, ale otázka "Jak bych se v takové situaci zachoval já?" je přítomna mnohokrát a pokaždé spouští vír otazníků, na které není snadné odpovědět ani sám sobě. (15.10.2022)

Hodně se o filmu říká, že tepe do horních 10 tis, ale on tepe do nás všech, našeho nastavení vem si tu managerku toalet (neskutečný čeho všeho člověk může být dneška manager) v poslední třetina. Já to vnímám jako hodnotové nastavení lidstva, jo někdo se může bránit že takový není a možná není, ale taky asi nikdy nebyl na yachtě pro milionářský prasata. "Granátový" manželský pár, to bylo fakt až mrazivý. Já s tím film jeho názor sdílím, jen bych to neuměl odvyprávět tak dokonale trefně, zaujmout přitom diváka a ještě být zábavný. Velmi chytrý film, připoměl mě českou realitu, kdy naše šéfka sněmovny v kostýmku za desetitisíce mluví k lidem, že si mají přes zimu brát dva svetry, arogance, povýšenost, nulová empatie, absolutní amorální dno, dostáváme ve zprávách dnes a denně jak na zlatým podnose a média tyto lidi vyvyšují, takovým způsobem, že vůbec nedivím, že tahle doba z nás dělá podobné duševní mrzáky, jako máme možnost vidět v tomhle filmu. Finálová scéna už dokonalejší být nemohla. (14.10.2022)

Tak jsem se konečně dostal k tomuto tak vychvalovanému kousku. Asi jsem to možná čekal trochu jiné. Celé je to možná moc natahované a bez první kapitoly by se to klidně obešlo. Dostáváme se na palubu lodi plné pracháčů, která pluje zřejmě po Středozemním moři. Po pár komplikacích, se někteří členové posádky a hosté octnou na ostrově. Role se obrací a peníze najednou nemají hodnotu. Do jejich čela se staví uklízečka, která jako jediná umí obstarat jídlo a oheň. Nějakou dobu tak fungují. Končí to trochu otevřeně, ale nestane se tam nic zásadního. Možná by to tak fakt probíhalo. Je tam i pár vtipných momentů. "Prodávám sračky." :D (04.12.2022)

Östlundova "Farma zvířat" je nádherně kousavým a jízlivým obrazem naší společnosti, která tuze ráda mluví o rovnosti, ale přitom stojí na naprostém opaku. "Triangle of Sadness" stylově balancuje na delikátním průsečíku mezi vycizelovanou důmyslností i komplexností "Parazita" a rozkošně karnevalovou i drze nekorektní přízemností  společenských karikatur od Troma Entertainment jako "Noc drůbežích mrtvol" a "Shakespearovské sravnosti". Díky tomu také zůstává ojediněle univerzálně přístupný a současně natolik mnohovrstevnatý, že si v něm každý divák najde jinou figuru, v níž spatří odraz sama sebe a své pozice ve společnosti, která je navzdory chvilkovým iluzím či domnělému statusu bezvýchodná a zoufale nedůstojná. Östlund se nebojí tnout do absurdity současného světa mladých a uvědomělých i starých a zaopatřených, ale neopomíjí při tom ani ty všechny mezi tím, kteří celý ten civilizačně zpovykaný cirkus udržují v chodu. Za hurónského smíchu nechává diváky vychutnat si vytříbeně servírované jednohubky stimulující naší vnitřní zlobu a škodolibost, aby nás pak v celé té žlučovitosti vyráchal a ukázal nám pravou pokřivenost genderových rolí a sociální hierarchie excesivního kapitalismu. ___ PS: Ve skvělém castingu je třešničkou na dortu nikoli Woody Harrelson, ale Zlatko Buric, který snad od fenomenálního "Dealera 3" neměl takový prostor a tak skvostnou roli. ___ PS2: Velmi doufám, že film nejen v české distribuci nasadí také plexy, protože po jeho zhlédnutí se budete chtít procházet mezi luxusními obchody, kde se na vás z výloh zasmušile tváří modelové propagující nesmyslné statusové propriety. (18.05.2022)

"In den Wolken!" _____________ Švédský režisér Robert Östlund byl vždy znám jako mistr provokatér, ale touhle brilantní politickou satirou - u který vám bude explodovat bránice a možná se vám zvedne i kufr - se naprosto překonal. Ať už jde o to jak Östlund naprosto zvysoka kašle na jakýkoliv servítky a provokativně tak manipuluje s divákem, anekdotickou premisu, vyhrocenou příběhovou gradaci skrze třítaktovou strukturu [poslední třetina se možná až moc táhne], komediální timing až groteskních gagů [ruský kapitalista vs. americký marxista], anebo až zvířecí vedení herců v panoptiku karikaturních postaviček [takže porovnání s Farmou zvířat je naprosto oprávněný, jo a Král sraček je bezpochyby nejlepší postava filmu], tady prostě není o čem. Ústřední scéna kde všichni doslova blejou a serou o život je to nejhnusnější a zároveň nejkrásnější, co letos uvidíte. Zároveň je úplně jedno jestli jste levičák, pravičák, komouš, nácek, Urza, nebo volič ODS [ok, beru zpět, tohle je už na pováženou, jestliže volíš ODS tak se na to nekoukej] – budou se bavit všichni napříč politickým spektrem.... ve výsledku je tak Trojúhelník smutku bezkonkurenčně nejlepší disstrack [potažmo výsměch] na kapitalismus, hierarchii, patriarchát, boháče, buržousty a jachty co kdy kdo natočil – intelektuálně podvratný, a přitom tak poutavý a neskutečně zábavný. Zlatá Palma z Cannes naprosto zasloužená. Jo a velké F pro Charlbi Dean Kriek 💔 ..... [VERDIKT: 9 oslic z 10] (19.09.2022)