Režie:
Ruben ÖstlundScénář:
Ruben ÖstlundKamera:
Fredrik WenzelHrají:
Harris Dickinson, Charlbi Dean, Zlatko Burić, Woody Harrelson, Dolly De Leon, Vicki Berlin, Henrik Dorsin, Iris Berben, Jean-Christophe Folly (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Model Carl a jeho partnerka influencerka Yaya jsou pozváni na luxusní výletní plavbu. Společnost jim zde dělá opravdu vybraná smetánka. Je tu starý mládenec hledající životní lásku, výstřední ruský obchodník (Zlatko Buric) a celému mumraji vládne kapitán (Woody Harrelson), který je věčně pod parou. Když nečekaná událost zamíchá kartami, charaktery cestujících se ukáží v pravém světle. Dvojnásobný vítěz Zlaté palmy z festivalu v Cannes Ruben Östlund natočil břitce satirickou komedii o společenských rolích a opojné síle moci, která nenechá na žádném z pasažérů nit suchou. (Aerofilms)
(více)Videa (8)
Recenze (600)
"I sell shit." Trojúhelník smutku sebejistě vstupuje do triumvirátu k Parazitovi a White Lotus. Je to taková hořká pohádka: jde o příjemně zjednodušenou, ale ne banální, šikanu povrchního světa nalakovaného marketingem, kde rovnost je prázdný trademark, a kde vysoké postavení ve společnosti nezaručuje potřebnost vaše nebo vaší profese pro přežití a rozkvět lidstva nebo vlastně čehokoliv. ___ Jde o pomíjivou návštěvu takové té terapeutické místnůstky, kde rozbíjíte vázy a talíře a křičíte a tak. Človeka to asi uvolní, je mu na chvíli hezky, ale pak se zase vrátí do stejného světa, který tu vybitou frustraci způsobil. __ Nebo jinak: jsou to dvě hodinky slastně cynického a požitkářského mučeníčka lidí, kteří těží ze současného nastavení tržního prostředí. Jsou karikováni, ano, ale ne démonizováni. Moc ve snímku korumpuje i ty, ke kterým bychom měli tendenci cítit sympatie. Buď korumpuje a nebo zkrátka rozesere. Reprodukuje bullshit svět, kde jsme trapný a absurdní a zbytečný a fajn a nic moc nemá smysl. Jděte na to, ať se politický profilujete jakkoliv, myslím, že vás to neurazí. Já se smál furt. A stejně nás to všechny spojí ve scénách se zvracením. EDIT1 (spoilery): po ztroskotání mi chybělo fyzické násilí jakožto nástroj k udržení původních mocenských pozic. EDIT2: ... a jakej to byl pro vás pocit, když moře vyplavilo tělo zesnulé manželky obchodníka s hnojivy, které jste se před půl hodinou s pocitem zadostiučinění smáli, jak se válí ve vlastních tělesných tekutinách? Od Östlunda to byl myslím super dloubanec směrem k divákům. ()
Není to úplně úplně stoprocentní, v poslední třetině trochu opadne tempo, námět celkově měl taky asi mnohem větší potenciál... ale je to prostě dobrý a je dobře, že to vyhrálo palmu. Analýza absurdity nastavení naší společnosti a virtuality důvodů, proč je někdo nahoře a jiný dole. (Možná kdyby Dumont natočil Línou zátoku, která je prakticky o tomtéž, takhle polopatisticky, měl by už taky doma palmu.) ()
"In den Wolken!" _____________ Švédský režisér Robert Östlund byl vždy znám jako mistr provokatér, ale touhle brilantní politickou satirou - u který vám bude explodovat bránice a možná se vám zvedne i kufr - se naprosto překonal. Ať už jde o to jak Östlund naprosto zvysoka kašle na jakýkoliv servítky a provokativně tak manipuluje s divákem, anekdotickou premisu, vyhrocenou příběhovou gradaci skrze třítaktovou strukturu [poslední třetina se možná až moc táhne], komediální timing až groteskních gagů [ruský kapitalista vs. americký marxista], anebo až zvířecí vedení herců v panoptiku karikaturních postaviček [takže porovnání s Farmou zvířat je naprosto oprávněný, jo a Král sraček je bezpochyby nejlepší postava filmu], tady prostě není o čem. Ústřední scéna kde všichni doslova blejou a serou o život je to nejhnusnější a zároveň nejkrásnější, co letos uvidíte. Zároveň je úplně jedno jestli jste levičák, pravičák, komouš, nácek, Urza, nebo volič ODS [ok, beru zpět, tohle je už na pováženou, jestliže volíš ODS tak se na to nekoukej] – budou se bavit všichni napříč politickým spektrem.... ve výsledku je tak Trojúhelník smutku bezkonkurenčně nejlepší disstrack [potažmo výsměch] na kapitalismus, hierarchii, patriarchát, boháče, buržousty a jachty co kdy kdo natočil – intelektuálně podvratný, a přitom tak poutavý a neskutečně zábavný. Zlatá Palma z Cannes naprosto zasloužená. Jo a velké F pro Charlbi Dean Kriek 💔 ..... [VERDIKT: 9 oslic z 10] ()
Za mě přeceňované až běda, první půlka na jachtě celkem fajn, závěrečnou třetinu jsem celkem odzíval a sociální přesahy mě míjí. Viděno před rokem, moc to ve mně nezanechalo, Harris Dickinson se mezi mé oblíbence nezapíše a asi už nikdy znovu neuvidím. Občas to chce i odlišný názor, píšu to hlavně při vzpomínce na Charlbi Dean, která tu byla vážně skvělá a mohla mít před sebou zářivou kariéru. ()
Když si vzpomenu na tu nekončící masírku ze strany Aerofilms kolem toho filmu, bylo by po jeho zhlédnutí přesnější v mém případě mluvit né o zklamání, ale skoro až o nasranosti. Ty oslavný kecy, který to vynášely do nebe, byly prostě strašný, a s odstupem mi zní jako zlý vtip. Ten film je příšerně nudnej, místy silně nechutnej, hrajou tam skoro bez výjimky samý hnusný herci, trvá to skoro 2,5 hodiny (bože!!!) a má to protivně useknutej konec, jako flusanec do ksichtu za to, že člověk vydržel do konce. Tvl fakt už nasrat, za tohle nedík. ()
Galerie (24)
Zajímavosti (11)
- Film se natáčel ve třech etapách v průběhu roku 2020: od poloviny února do konce března ve Švédsku, od konce června do začátku července taktéž ve Švédsku a poté od poloviny září do poloviny listopadu v Řecku. Dokončení produkce trvalo 73 dní. (Claw)
- Při plavbě na lodi má Therese (Iris Berben) ochrnutou pravou ruku, avšak na ostrově s ní hýbe a má ochrnutou levou ruku. (Jason.Cruger)
- Na konci filmu zazní píseň „Marea (We've Lost Dancing)“ od britského hudebního producenta Freda Againa. (koko94)
Reklama