Salvador

Vpravdě nadčasový snímek. Doba a místa se mění, podstata událostí v různých koutech světa zůstává. Oliveru Stoneovi se to v "Salvadoru" podařilo zachytit mistrovským způsobem, počínaje širokou škálou místních i "importovaných" politiků, přes stupidní a zaslepené i odvážné a nekompromisní novináře, až po ten hořký konec. Mimo jiné jde také o jeden z mála snímků, které připomínají veskrze pozitivní roli jakou hrála a hraje katolická církev v boji za lidská práva v nejrůznějších diktaturách Latinské Ameriky od Guatemaly po Chile. (01.07.2007)

Hned na začátku své filmové kariéry nám Oliver Stone ukázal, jak je těžký život novinářův, když nemá v kapse ani dolar, když mu italská manželka vybílila dům a nenechala ani večeři v troubě a když jediné co mu zbylo je tlustý, věčně opilý kamarád. V takové situaci nezbývá nic jiného než vzít fotoaparát, kamaráda a hromadu alkoholu a vydat se opalovačku někam, kde zrovna probíhá válečný konflikt a sem tam něco vyfotit. Hned ve svém prvním filmu se Stone ukazuje jako veliký kritik americké politiky a nebojí se zdvihnout varovný prst směrem k Bílému domu. Škoda jen, že si ukousl až příliš veliké sousto a snaží se nabídnout jak politické machinace, tak lidské utrpení a zároveň silné emoce hlavních hrdinů a film tak ztrácí tah. První polovina snímku má silnější účinky než prášky na spaní a opravdu něco se začne dít až v té druhé. Za pochvalu stojí samotný závěr, Richardsonova kamera a když vezmu v potaz rozpočet, tak musím pochválit i výpravu. (07.10.2007)

I přes chvály kritiků a samotných diváků si Salvadoru všimla americká kina až po úspěchu Stoneovy následující Čety. Právě nadšení z režisérova zlomového snímku zaostřilo zraky dalších lidí na sarkastické politické drama, které své názory formuluje až překvapivě jasně. Ve snímku představuje novináře Richarda Boyla (za energickou roli na Oscara nominovaný James Woods), kterého naposledy s balíkem kapesného poslali do Libanonu. Jenže to by nemohl pravidelně ztrácet novinářský průkaz, pít, kouřit marihuanu, lhát a být mizerný katolík. Zapálený fotograf se už tak musí konečně prosadit a vstupenkou do vyšší ligy má být cesta do středoamerického, občanskou válkou zmítaného Salvadoru. Nejde ani tak o to, do které strany kontroverzní politický filmař Stone kope víc, ale spíš jak. Jeho překvapivě jistá a kompaktní režie dokáže být nejednou dokonale zákeřná, kdy manipuluje s divákem, jak se mu zlíbí a happy-end odkládá tak dlouho, až ho úplně smete z prašné salvadorské cesty. Režisérův nadčasový útok je jasně mířený proti politickému i vojenskému směřování a vměšování vlády Spojených států. Hořkou pachuť v ústech kombinuje s poměrně vtipnými a svěže napsanými dialogy, které vkládá do úst nejen sarkastickému Boyleovi, ale i jeho věčně opilému kamarádovi. Možná ale i kvůli tomu nejsou některé scény tak úderné, protože ne vždy je vrstvení komických a dramatických scén úplně vhodné. (13.10.2012)

Stone ve svých začátcích byl ostrej jako latinsko-americká mačena. Salvador hned od prvních sekund vpadne na scénu za doprovodu škekající hudby, která má kulometnou kadenci. Stone stejně jako v Četě si nebere vůbec žádné servítky a zcela otevřeně kritizuje americkou vojenskou "pomoc", státu který byl "napaden" komunisty. Popravdě jsem nečekal že Stoneův první protiválečný film bude nějaký mimořádný žážitek. Spletl jsem se. V 80. letech si prostě Oliver umanul, že nastolí světu svůj pohled na vojenskou nespravedlnost, kterou samozřejmě nejvíce odskáčou civilisté. (04.05.2013)

Oliver Stone v tomto snímku ešte ako tak decentne, v malých dávkach, sa snažil divákovi podať, akých zverstiev sa dopúšťali vojská USA na územiach iných štátov. Ten skutočný diamant však spočíva v dokumentárnom snímku - Neznámé dějiny Spojených států. Toto je stále taká jemná, mierne idealistická, vojenská rozprávka, pre nenáročných. (24.03.2022)