Příliš velká šance

Kriminálka ne zrovna psychologicky dotažená, ale dalo se na ni koukat; schulhofovská klasika, typická česká detektivka, žádný hloupý thriller, ani avizovanou akčnost jsem tam nepostřehl, prostě tenkrát se i tyhle filmy točily tak, aby si je divák mohl současně promýšlet. Sice jsem přemýšlel spíš o průměrných třech hvězdičkách, ale ten chyták s otisky prstů na brýlích byl velice šikovný, i když v okamžiku, kdy se Kanyza přehrabával v roští, už bylo zřejmé, že bude sejmut. Mladičký Vlastimil Zavřel i Bára Štěpánová. Jurištová a Bartošová se nějak z českého filmy vytratily... (13.09.2015)

"Bez těch brejlí Vám to sluší daleko víc" - tak to je pravda, Julie Jurištová je krásná. Ale bez brýlí a cigaret, které její krásu neúprosně bortí. A tomuhle filmu by to slušelo daleko víc i bez Hapkova vypitého a vykouřeného hlasu chrochtajícího nějakou italskou sentimentální píseň. Jinak se filmu nedá vytknout celkem nic. Kanyza v roli člověka, který zabloudil do slepé uličky, z níž není cesty zpět, je výborný, z hlediska psychologie dokázal tuto postavu zahrát naprosto s přehledem. 90% (05.01.2021)

Hele, ono by to bylo i na těch 5*, protože vedený je ten film naprosto dokonale, ale to by to nesmělo být tak utahané. Tohle se totiž Fukovi (myslím Otakara, ne Františka - hahaha pokus o vtip) překvapivě fakt povedlo. Vedené je to opravdu perfektně, vyvíjí se to, jak má, psychologické je to dost (i když já osobně bych přitvrdil, třeba nějakými nočními můrami, pak by to podle mě mělo atmosféru jak sviňa), kameru to má skvělou a herecké výkony jsou taky dost dobré, navíc některé scény dokáží zapůsobit, třeba ta, ve které hledá tělo toho kluka. Ale i tak se to prostě táhne. Začátek je kromě těch road movie záběrů strašně utahaný a i když se to od chvíle, kdy se to konečně rozjede, zlepší, i tak mi to připadalo poněkud vleklé. Jinak ale nemám co vytknout. 4* (13.03.2020)

„Víte, jen v jednom jsem se zmýlil. Čekal jsem, že...“ ...a to by byl vlastně spoiler, doříct to. Já jsem taky ve výsledku čekal cosi jiného. Nicméně československé kriminálky, nakolik bývají mnoha rozhleděnými filmovými fanoušky označované za neobjevné, tendenční a nanejvýš průměrné, měly pro mě vždycky zvláštní kouzlo silného napětí a psychologie... a tuto noc jsem si potvrdil, že tohle kouzlo pro mě vůbec stále nevyprchalo a funguje na mě pořád. Příliš velkou šanci jsem viděl poprvé a navzdory tomu, že nejde o horror, musím říct, že jsem se už dlouho u žádného filmu tolik nebál.... až to bylo silně nepříjemné, sledovat počínání hlavního tragického hrdiny, který vlivem jedné tragické události takto sešel z cesty... v atmosféře vytvořené tmou, neustálým napětím, kolem pustým lesem, psychologickým dusnem, svítící baterkou, temnou Hapkovou hudbu... brrr, už jen ten děsivý vnitřní prožitek při pohledu na TU reálnou hrůzu a krutou pravdu na zadním sedadle před nemocnicí, nakolik totálně převrátí psychiku hlavní postavy a odkloní člověka od původně férového uvažování směrem k sériově protizákonnému jednání. Zajímavé je i srovnání, jak čestně se pan doktor snaží řešit morální dilema ve své vědecké profesi, kdy mu přijde nefér okamžitě převzít výskum po jiném člověku, který na něm dělal spoustu let, a nakolik jiná tvář z něj vzejde po vhození do existenciální situace s podílem viny. Souhlasím s honajzem starším, že v tom filmu snad není zbytečné scény, nakolik se rozjezd zdá zdlouhavější a nijak objevný. Závěrečnou scénu, která zároveň posunula dlouhodobě ponurou atmosféru do poetičnosti, asi hned tak nevytěsním z paměti. Rád jsem si taky po čase připomněl Radovana Lukavského, výborného herce ve vedlejší postavě kriminalisty. Utkví i neotřelá titulní píseň zpívaná Petrem Hapkou v italštině! [90%] (23.04.2023)

Keď sa vám v živote príliš darí - obzvlášť v prednovembrovom Československu - a nie ste ani príslušníkom strany a vlády a ani iným privilegovaným jedincom, je katastrofa na dosah ruky. Úspešný vyskumník sa to navyše snažil uhrať na "makiaveliho", bohužiaľ neustály rozpor s niečím čomu sa vraví svedomie sa stále hlásil o slovo. Nakoniec gordický uzol rozťal otcovsky sa tváriaci vyšetrovateľ a ja s ním plne môžem súhlasiť v tom, že som takisto čakal až sa výskumný pracovník zlomí, uzná svoje zlyhanie a sám sa udá. No ale také veci sa dejú iba v rozprávkach a nie v psychologických filmoch s atmosférou, ktorá by sa - nebyť príšernej Hapkovej pesničky - dala aj krájať. Takže za 4 rozbité okuliare. (22.3.2021) (22.03.2021)