Příliš velká šance

Dobrý, promyšlený, slušně zrežírovaný, zahraný...jo, rozhodně se na to dalo koukat a řekl bych, že i víc než to. Komunistický vyšetřovatel ztvárněný Lukavským byl jistě na vkus pamětníků té doby nepřijatelně noblesní, ale taky tady jednal s vědeckou kapacitou, která byla navíc po celou dobu v pozici poškozeného, takže tím se to do jisté míry vysvětluje. Jestli mi něco nesedělo, tak ta pastička, do které se doktor Kanyza/ Gabriel chytil. V reálu by byla dost průhledná. Ale těžko říct, třeba bych si šel taky pro brejle. Bylo by ovšem kam jít. V takové situaci (vezu kluka do nemocnice, po cestě mi umře) bych se nerozhodl jinak, nebylo mu pomoci a za ty panáky by každýho šoféra pověsili za koule. Takže tahle konstrukce pro mě byla naprosto věrohodná. (11.08.2016)

Československý psychologický kriminální film, v němž nešťastnou náhodou vedoucí výzkumného oddělení P. Gabriel srazí autem desetiletého chlapce. Pachatel, jehož ztvárnil J. Kanyza, nedokáže unést vlastní vinu, ukryje tedy nebohou oběť v lese, pokouší se zahladit stopy a své provinění se snaží hodit na dvojici trampů, které přistihl, když se mu vloupali do chaty. Nepříjemnou komplikaci pro Gabriela představuje stopařka Olga (J. Jurištová), která inkriminovanou noc strávila s Kanyzou a postřehla nepatrný detail, díky němuž pochopila, že pachatelem je právě její milenec. Snímek je vyprávěn způsobem, kdy je pachatel ponechám svým výčitkám a zoufalství a práce kriminalistů je skryta v pozadí, navenek vychází pouze výsledky pátrání, jež jsou konfrontovány s pachatelem. Rameno spravedlnosti zde představuje pouze major Válek v podání R. Lukavského, jenž svým navenek milým jednáním s Gabrielem uměle potlačuje podezření a snižuje tak jeho neklid, ovšem pouze do té doby, než ho psychologicky dotlačí k tomu, aby se sám usvědčil. Právě díky upozaděné práci kriminalistů, má tak film silný psychologický charakter a ukazuje vnitřní myšlenkové pochody pachatele. Ve vedlejších rolích se objevili V. Zavřel a T. Juřička v rolích trampů, S. Bartošová jako Gabrielova bývalá žena. Snímek s patřičným napětím podle scénáře všestranného P. Schulhoffa natočil O. Fuka a zabývá se psychologií pachatele trestného činu, který se marně snaží zmást kriminalisty, s ohledem na obsazení mého oblíbeného J. Kanyzy a zajímavý a poutavý příběh hodnotí nadprůměrně. (21.04.2022)

„Víte, jen v jednom jsem se zmýlil. Čekal jsem, že...“ ...a to by byl vlastně spoiler, doříct to. Já jsem taky ve výsledku čekal cosi jiného. Nicméně československé kriminálky, nakolik bývají mnoha rozhleděnými filmovými fanoušky označované za neobjevné, tendenční a nanejvýš průměrné, měly pro mě vždycky zvláštní kouzlo silného napětí a psychologie... a tuto noc jsem si potvrdil, že tohle kouzlo pro mě vůbec stále nevyprchalo a funguje na mě pořád. Příliš velkou šanci jsem viděl poprvé a navzdory tomu, že nejde o horror, musím říct, že jsem se už dlouho u žádného filmu tolik nebál.... až to bylo silně nepříjemné, sledovat počínání hlavního tragického hrdiny, který vlivem jedné tragické události takto sešel z cesty... v atmosféře vytvořené tmou, neustálým napětím, kolem pustým lesem, psychologickým dusnem, svítící baterkou, temnou Hapkovou hudbu... brrr, už jen ten děsivý vnitřní prožitek při pohledu na TU reálnou hrůzu a krutou pravdu na zadním sedadle před nemocnicí, nakolik totálně převrátí psychiku hlavní postavy a odkloní člověka od původně férového uvažování směrem k sériově protizákonnému jednání. Zajímavé je i srovnání, jak čestně se pan doktor snaží řešit morální dilema ve své vědecké profesi, kdy mu přijde nefér okamžitě převzít výskum po jiném člověku, který na něm dělal spoustu let, a nakolik jiná tvář z něj vzejde po vhození do existenciální situace s podílem viny. Souhlasím s honajzem starším, že v tom filmu snad není zbytečné scény, nakolik se rozjezd zdá zdlouhavější a nijak objevný. Závěrečnou scénu, která zároveň posunula dlouhodobě ponurou atmosféru do poetičnosti, asi hned tak nevytěsním z paměti. Rád jsem si taky po čase připomněl Radovana Lukavského, výborného herce ve vedlejší postavě kriminalisty. Utkví i neotřelá titulní píseň zpívaná Petrem Hapkou v italštině! [90%] (23.04.2023)

Odloučený biolog nejdřív sbalí na hlas Clooneyho stopařku a na chatě do ní vypustí nektar lásky. Pak v šeru a s alkoholem v krvi přejede poloslepé dítě, mrtvé tělo schová a aby toho nebylo málo, ještě načapá hlasy Františka a Homera, jak mu bílí chatu. No řekněme si na rovinu, že kdyby v rámci autostop-seznamky udržel libido na uzdě a pod vycpanou hlavou srnce si na chatě pomohl od tenze svižnou pravačkou, všechno by bylo v pořádku.. Lehce psychologická krimi o tom, jak trpaslík Kanyza přes noc vyrostl a jak některá svědomí odmítají hryzat a jen tak výhrůžně cvakají zuby. Bylo jasné, že nějaká chyba v komplikovaném krycím plánu přijde a vyšetřovatel Lukavský si ji vychutnal po columbovsku.. P.S.: Nevím, jaká za to byla trestní sazba, ale já bych ho nechal v cele nepřetržitě poslouchat tu Hapkovu italskou odrhovačku. Pár dnů by bylo jako doživotí.. (15.03.2018)

Nezajímavě vyhlížející film, snad proto, že smrdí typickou béčkovostí kriminálek své doby. Ale vůbec není špatný, naopak. A hlavně to není "kriminálka" (leda že bychom lpěli na etymologii). Jeho námět (viník tragické nehody se snaží zakrýt svou vinu) je silný a velmi přesvědčivě provedený, včetně osobního pozadí hlavní postavy. Psychologická soustředěnost na vzniklý problém je vynikající. Konstrukce filmu je trojúhelníková, ana sestává ze stran: hrdinovy osobní kvality a možnosti, obludná tragičnost a neomluvitelnost jeho viny, blbá náhoda, jíž k tomu došlo. Následná panická spirála bezohlednosti při snaze o dokonalé zametení stop - dobrý. Cudná milostná scéna - dobrý. Název - dobrý. Kanyza - dobrý. Lapidární závěr - dobrý. (26.02.2011)