Pupendo

Když se začne opakovat Holubová s dříve geniálním Duškem a nemají vás čím překvapit, tušíte zradu. Když se ale z Hřebejka poprvé stane otravný rutinér, je to skoro k pláči. S odstupem se tak Pupendo stalo předvojem krize českého filmu, kdy divák při zběžném zhlédnutí obsazení snímků jen málokdy nenarazil na jeden z osvědčených hereckých týmů nebo jejich kombinaci. Když pak taková situace nastane a vy jste otráveni, že vidíte pox-té scénu známou odjinud, nezbývá než čekat, až zase přijde Pavel Liška, rozčísne atmosféru svým nezapomenutelným výrazem a vepřovým hlasem pronese věčné moudro. Komplikovat nudně vystavěné rodinné vztahy volební urnou nebo sochařskou zakázkou, tomu říkám scenáristická bezradnost. Nafouknutá osobitá bublina totiž pořád zůstává jen bublinou. (17.04.2006)

Neuvěřitelně vtipné, ale přitom ve své podstatě vážné. Jan Hřebejk a Petr Jarchovský opět stvořili film, který vás okouzlí, pobaví a při němž vám možná ukápne i nějaká ta nostalgická slza. Zní to sice banálně, ale Hřebejkův film je tak jako obvykle hřejivě "lidský", k čemuž dopomáhají i skvělé výkony našich předních herců. Hřebejk opět dokazuje, že je nejlepším českým režisérem současnosti. (04.03.2003)

V Šakalích letech jsme dostali návod na to, jak se vyrovnat s 50. lety, v Pelíšcích se 60., v Musíme si pomáhat se 40., Pupendo se vrátilo obloukem do 80., a pak už se zase tlachalo jenom o současnosti. A možná je to tak dobře, protože kdyby se tento autorský tým chtěl vyjádřit ještě k dalším dekádám naší historie po svém, tak už bych to zřejmě neunesla. Pupendo bych dokázala hodnotit výše, kdyby v kinoverzi zůstala scénka s nakresleným kožichem. (01.03.2009)

Pupendo je jakýmsi "šedým" pokusem o nahlédnutí do života "osudem zkroušeného" sochaře Máry někdy během "zlatých" 80.let. Ta doba by mi měla být blízká, vždyť v 80.letech jsem prožil velkou část své puberty, nicméně její zobrazení v Pupendu na mě nějak nezabírá. Jistě, chápu, že to není jen o té době, ale ona tam hraje nedílnou roli, neboť kdyby nebylo oné éry, nebylo by ani Márových problémů. Jelikož Jan Hřebejk je se mnou generačně spřízněn, čekal jsem spíše nějaký pohled více přizpůsobený jeho tehdejšímu věku. Ovšem ačkoliv se ve filmu vyskytují teenageři, nemají tam zase až tak zásadní "pozice", vše podstatné se totiž točí kolem Máry a lidí, bezprostředně souvisejících s jeho prací a kariérou. Takže jsem tímto filmem zkrátka a prostě nebyl nijak výrazně osloven. Milá byla ovšem připomínka několika songů z té doby, za nimiž tehdy spousta teenagerů docela bláznila (Pavel Roth a Zahrada ticha, Miro Žbirka a Balada o polných vtákoch, aj.). A co se týče oné nahoty - nevím, možná mi něco uteklo, ale mi přišla poněkud samoúčelná, jako by šlo jen o to předvést, jak dobrou postavu má Vilma Cibulková i ve svém věku. Nu, popravdě, bylo na co koukat. :) Ale na více hvězdiček to nestačilo. (25.11.2003)

Film jsem po třech letech přehodnotil. Líbí se mi více, než při uvedení v kinech. Při opětovém zhlédnutí jsem se neuvěřitelně bavil. Hřebejk a Jarchovský jsou pro mě silná dvojka, která umí svým postavám vtisknout život. Při sledování jejich filmů vůbec nemám pocit, že se dívám na herce. Veškeré ty neuvěřitelné situace jim skrze jejich hrdiny plně hltám a občas váhám, jestli se těm jejich, v jiném kontextu jinak neobyčejně vtipným českým větičkám, mám smát, když daná scéna je smutná či pro hrdiny jinak nepříjemná. Akorát ten Balaton, ten jim nezbaštím. Dělám, jako by ta scéna ve filmu nebyla. (06.04.2003)