Tmavomodrý svět

Janu Svěrákovi výhra Oscara za Kolju prakticky otevřela dveře do Hollywoodu, které ovšem prakticky nezvládl využít a dodnes například zpět jeden z nejznámějších českých režisérů lituje, že odmítl nabídku na režii Pravidel moštárny. Ve spolupráci s producentem Ericem Abrahamem si přesto Svěrák jeden svůj velkofilm natočil. Jeho Tmavomodrý svět sice v zahraničí mohl snadno zastínit Pearl Harbor Michaela Baye, který též mimo přítomnosti válečných pilotů sázel na milostný trojúhelník, přesto je Tmavomodrý svět dodnes jedním z největších porevolučních českých filmů, který mohl v roce 2001 fungovat jako důkaz, že jsou české ručičky schopné realizovat filmy světových kvalit. S odstupem času a menším vystřízlivěním je tak snadné si Tmavomodrého světa vážit ještě o poznání více.   Dodnes jeden z podkladů pro označení Zdeňka Svěráka za jednoho z naších největších scenáristů zvládá fungovat jako pocta naším hrdinským pilotům, reflexe nad odporným zacházením s válečnými hrdiny i ukázku toho, jak pevné přátelské pouto může rozdělit jedna žena spojující dvě rozdílná mužská srdce. Jde o jasný příklad filmu, který by v hollywoodských podmínkách byl předurčen k tomu byl globálním megahitem, důkazem může být právě zmíněný tematicky podobný Pearl Harbor. Tmavomodrý svět ovšem není opepřen neotesanosti neodpojitelně spojenou s tvorbou Michaela Baye, ze Svěrákova přístupu. I přes globální vystrkující růžky je z Tmavomodrého světa pořád cítit především občanská úcta ke kořenům, jde přesně o tu kapitolu z historie, která je zmapovaná s ideálním odstupem i přímostí, výsledkem je po sledování jistě zasloužený obdiv skutečným hrdinům i tvůrcům, kteří jejich odkaz zvládli přetavit ve filmové zlato.   Jde o tvorbu toho Jana Svěráka v jeho nejlepší formě, tedy v období, kdy ho po Koljovi neupouštěla touha po snaze o maximální možný perfekcionizmus, zároveň šlo po Koljovi o další ukázku poměrně šikovného kalkulu, který shazoval jen tehdy nejvyšší rozpočet v dějinách české kinematografie celkově vystaven na tehdejších 230 milionů korun. Výsledkem byl film téměř předurčen k finančnímu neúspěchu, zároveň ovšem film, na kterém byly výrazné náklady rozhodně vidět a i díky poutavé kameře Vladimíra Smutného i soundtracku Ondřeje Soukupa v jeho nejvyšší formě vznikl jednoduše ideální kříženec velkofilmového spektáklu i českého filmu s dostatečným přesahem. Samotný scénář možná nebyl revoluční, protože tu válečné filmy křížené s romantickým trojúhelníkem i filmy o traumatech z válek existovaly ještě před Tmavomodrým světem a Pearl Harborem, zavedený recept byl ovšem tehdy zpracován v perfektní formě.   Pro Svěráka tehdy šlo o 5. celovečerní film a opět se vydal krapet jiným směrem, díky tomu mají i scény s nálety a leteckými pasážemi bravurní dynamiku a zvládají působit skutečně velkolepým dojmem. V přepočtu je možná vysoký korunový rozpočet pořád příliš nízký a výsledek tak velkolepostí nemusí automaticky strhávat tolik, minimalistické podání přesto zvládne působit strhujícím dojmem a naprosto prodat vážnost daných situací. S dnešním odstupem navíc Tmavomodrý svět má něco, co většina současných filmů, které se snaží nějak vypovídat o československé historii postrádají - ta ideální porce skutečně procítěných emocí, nádech autentičnosti i nějaké emocionálního dosahu. Tmavomodrý svět i díky tomu po letech vyniká, pochopitelně to jen dvakrát moc pozitivních informací nevypovídá o vývoji domácí kinematografie.   Stačí pak jen doplnit působivé výkony Ondřeje Vetchého, Kryštofa Hádka, Oldřicha Kaisera, Davida Novotného nebo Charlese Dance, bravurní dobovou atmosféru, maximálně povedenou technickou stránku a strhnutí, že se pořád jedná o jeden z nejhodnotnějších lokálních filmů 21. století a v součtu dost možná jeden z nejpůsobivějších filmů, na kterém je podepsán alespoň jeden tvůrce s příjmením Svěrák. Tmavomodrý svět jde do velké míry v rámci síly tvůrčího tandemu vnímat jako konec jedné síle éry, do velké míry i jako labutí píseň, kdy mnohým bude Jan Svěrák v plné tvůrčí síle jako u Tmavomodrého světa ještě dlouho chybět.   Na Tmavomodrý svět je díky tomu i po letech radost pohledět, především i proto, že tato pocta českým RAF pilotům dodnes dokáže chytnout u srdíčka a zaujmout tím, že i u nás mohlo něco takového vzniknout. Film, kterému nejen nechyběly ambice, ale zároveň je zvládl výrazně naplnit.... (18.05.2023) (méně) (více)