Tmavomodrý svět

No, "Kolju" i "Obecnou školu" mám sice radši, ale rozhodně nepovažuji "Tmavomodrý svět" za propadák - z mého hlediska oscarový souboj s tématicky podobným "Pearl Harborem" na celé čáře vyhrál. Co mu chybělo na rozpočtu a tedy na bombastických efektech, to hravě dohnal větší hloubkou, milým humorem, sympatickými herci... zkrátka tou českou duší, co z toho dýchala a oslovila mě víc, než parádní audio-vizuální stránka roztahaného amerického velkofilmu. Přesto není "Tmavomodrý svět" bezchybný, ústřední motiv milostného trojúhelníku mě příliš nebral, vlastně mi spíše vadil - to je má největší výtka. Napoprvé trochu zklamání, napodruhé jsem kvality filmu docenila. 75% (18.05.2009)

Možná se měl Jan Svěrák lépe rozhodnout, jestli chce točit poctu pilotům nebo romantický film a možná si pro tenhle film mohl zkusit najít jiného scénáristu. Z perzekuovaných válečných pilotů dělá film obyčejné žánrové figury, což má za následek, že jako žánrový funguje film mnohem lépe než jako tematický (Svěrák scénárista prostě neumí skutečné drama). Ve světě měl film smůlu hlavně proto, že se celou dobu "táhnul v tom smradu z Pearl Harboru", což mrzí o to víc, jakým unikátním (a těžko opakovatelným) projektem v rámci české kinematografie Tmavomodrý svět je. (31.03.2005)

Snad jen Obecná škola byla láskou na první pohled, jinak byla moje cesta k dalším kouskům Jana Svěráka (myslím Kolju a právě Tmavomodrý svět) lehce trnitá. Na Kolju dnes nedám dopustit, tady je to jiné. Pocta československým stíhacím pilotům bojujícím za druhé světové války v Británii chce být dramatem o chlapském přátelství, slabosti a odpuštění, ovšem vesměs selhává. Nebudu se vysmívat oné bláznivé lásce, která je nepravděpodobná a umělá až hanba. O válečné sirotky pečující žena, které kdesi na frontě zmizel manžel, se sice dostane do hlavy oběma pilotům (vznětlivému mladíkovi i jeho nadřízenému, který si ho vzal pod ochranná křídla), jenže v obou případech nelze hovořit o nějaké osudovosti, nýbrž obyčejném chtíči a bezhlavosti. Milostný trojúhelník tak rozhodně nemá žádnou sílu. Prostě nemá. Čekání na start z anglického polního letiště není zlé, ale ani nijak výjimečné. Ani samotní stíhači (a částečně za to mohou i herci) nejsou žádní velcí sympaťáci. A nemyslím si, že pobyt na marodce v pracovním lágru je nějakým zásadním oživením. Výsledek CHCE BÝT, ale NENÍ. Otec Svěrák s dialogy zdaleka nečaruje tak, jak jsme u něj byli zvyklí. Milé detaily z Kolji nebo Obecné školy chybí. Nemá to atmosféru, nedojímá. Má tak možná fenku Barču, která nechce opustit svého páníčka, má příjemně tlumeného Oldřicha Kaisera, má Vojtíškův skvěle natočený pád do pole. Ale jinak toho zase tolik nemá. S „vážným” žánrem se tvůrci možná poprali, ale ostré lokty jim rozhodně chybí. A to se kdekdo vysmívá Pearl Harboru. (29.09.2019)

Kdo chce velkolepou akci, líbivou romantiku, nákladnou výpravu, pustí si Pearl Harbor. Pro milovníky komornějších filmů, menších nezávislých tvůrců a hlavně výtečně dobového českého feelingu, ten si pustí Tmavomodrý svět a nebude zklamán. Zřejmě největší tuzemský film, který proti západnímu bratrovi působí jako chudý příbuzný, ale v rámci naší tvorby se Svěráci sakra pochlapili a za to klobouk dolů. Vetchý je vynikající. (19.07.2014)

Můj nejoblíbenější český film, který až neuvěřitelným způsobem zraje. I proto mě mrzí, že mu časem přistála nálepka vykalkulovaného či nevěrohodného pokusu. Svěrákovic životní dílo totiž i při desáté projekci působí silně. Ať už díky nepřekonatelnému výkonu celého chlapského ansámblu či tklivé a přesně zacílené Soukupově hudbě. V Tmavomodrém světě se budu ještě mnohokrát dojímat či naopak trnout. (04.02.2006)