Kolja

Touha po nereznoucím bakelitovém posouvátku značky Trabant změnila Františkovi Loukovi navždy život. Zúčastnil se v roli ženicha fingované svatby a jeho ruská nevěsta Naděžda mu k vysněnému vozu z NDR po čase přihodila na krk bonus v podobě svého syna Kolji. Louka nemá nejmenší zájem starat se o rusky mluvícího vyženěnce, ale StB už vyčenichala podezřelý sňatek a jemu nezbývá než věrohodně hrát svou roli nevlastního otce. Kolja si svého nedobrovolného pápu nenápadně omotává kolem prstu a Louka si pomalu začíná uvědomovat, že mu v jeho dosavadním životě něco chybělo. (05.10.2009)

Útok na divácké emoce možná trochu přímý a možná i trochu průhledný, nikoliv však násilný, nepřirozený, či lacinný. Souznění starého mládence a mladého kloučka vyústí v opravdu příjemně emocionálně zabarvený příběh, nad kterým vůbec není ostuda uronit slzu... A prvotřídní herecké výkony s kvalitní režií jen potvrzují světovost tohoto filmu. 8/10 (14.12.2006)

9 / 10 Vykalkulované? Možno. Gýč? Skôr áno. Nádherný filmový zážitok? Určite! Zdeněk, ktorého postava starého mládenca musela vyzerať dobre už na papieri, má ešte stále charizmy na rozdávanie a podáva už tradične vynikajúci výkon, roztomilý prcek Chamolin poznačený krutou ranou osudu je priam stelesnením detskej úprimnosti, dobroty a naivity a réžia Svěráka juniora dávkuje sentiment v chirurgicky presných dávkach, takže divák nikdy nemá pocit, že si z neho niekto robí dobrý deň a snaží sa ho emocionálne znásilniť. Tentoraz musím dať Akademikom za pravdu - Oscar skončil v dobrých rukách. (16.12.2005)

"Kolja, ty něboj sa, hlavně nikam něuběgaj, my si tě najdem. Zdravstvuj! Konec hlášení v ruském jazyce." Milej zlatej violoncellista Louka mě bavil jako skvělý lingvista, majitel čemodanu, sexuální loudil i kritik krav - těch zelených a nenažraných. I to zasazení příběhu do kontextu historických událostí se mi líbilo, ale taky jsem si bystře všiml, že se mě někdo snažil trošku citově vydírat a to já zase moc nemusím. (21.01.2018)

V bohatých dějinách českého filmu mám tento usazený pevně "na bedně", a to možná už natrvalo. Scénář přímo tryskající silnými emocemi, přesný Jan Svěrák za kamerou a jeho otec Zdeněk ve své nejlepší roli. To je něco, čemu ostatní snímky na předávání Oscarů prostě nemohly konkurovat. Nezapomenutelné dílo. (15.06.2012)