Obecná škola

Jan Svěrák sentimentem nešetří, ale je nadmíru sympatický ve výpovědi. Narozdíl od pozdějšího brnkání na citlivé struny v Obecné škole dokázal nenuceně probudit nostalgii a soucit asi v každém z nás, i když mu je jednání postav a prostředí cizí. A ani s tím bych to příliš vážně neviděl - pro Svěráka je dané období jen kulisou, stejný apel by mohl vytesat kdekoliv. (18.03.2006)

„Co děláte?" - "Vidíš, ne?" Fenomenálne. Poetická chlapčenská atmosféra nevinnosti uprostred ťažkej doby. (Oholený!) Zdeněk Svěrák a Jan Tříska (ako Igor Hnízdo z protifašistického odboju) sú takí dobrí, že akonáhle na chvíľu opustia plátno, tempo (napriek krásnej kamere, hudbe a dokonalému hereckému obsadeniu vrátane detských rolí) predsa len jemne stagnuje. Nezabudnuteľné dialógy („Pan Chroust je lidovec?“ – „Pan Chroust je blbec.“ – „Ale taky lidovec?“ – „To taky.“), bezchybná výprava, asi 48 (fakt!) kultových hlášok, šťavnatí obyvatelia malého mesta (obesenec Polívka, fakír Čepek). Plus povznášajúca atmosféra čias, ktoré sa už nevrátia. (25.12.2004)

Již klasický film se spoustou typicky Svěrákovských humorně - laskavých hlášek, které uvádím místo komentáře: "Ponechejte ho v chlapecké třídě." ... "Slovan jsem a Slovan budu! - Až jindy Lakatoši." ... "Opakuji: Neolizujte železné zábradlí!" ... "Je-li ruka nastřelena, tak v žádném případě." Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=Mp0Lt9-Oz1Y (25.11.2011)

Třetí republika, období mezi nacistickou okupací a únorovým pučem, je velkou uměleckou výzvou a šancí zároveň. Z dosavadní tvorby se toho dochovalo minimum - v podstatě některé filmy končících čtyřicátých let a pak ideologické krváky komunistické éry či kontroverzní televizní seriály typu LET PŘELOMU. Skutečná atmosféra, hřejivost iluzí i nadějí té doby, zůstávala mimo pozornost. Je velkou zásluhou Svěrákových, že z příběhu své rodinné ságy dokázali doslova vypreparovat právě onu atmosféru, která tolik připomíná památný rok osmašedesátý. Jde tedy o příběh let čtyřicátých - a nikoliv padesátých, jak tu také někdo napsal - a to o děj z rané fáze té doby, v níž jsou trvalou součástí dětského světa živé vzpomínky na poslední dny německé okupace (tábor na Bohdalci, neklame-li mne paměť) a také na nástup rychle obměňovaných nových učitelů do postupně se obrozujícího školství znovuvzkříšené republiky. OBECNÁ ŠKOLA svou jedinečnost ovšem nezakládá na kronikářském pojetí této doby. Přetavené vzpomínky Svěráka staršího jsou vlastně srovnáním dvou mužských typů - exhibicionistického svůdníka a sukničkáře Hnízda (současně ovšem skvělého bohem nadaného pedagoga) a navenek nenápadného, na první pohled až přihlouple naivního a ústupného Svěrákova otce a režisérova děda. Tato mužná verze BABIČKY Boženy Němcové postupně krok za krokem v lyricky pojatém ději filmu usvědčuje domnělého hrdinu ze lži a skrývané zbabělosti, zatímco nenápadný pozitivní tatínek se neustále posouvá vpřed - až do role Svěrákovy životní inspirace, jíž se tento skvělý herec a nápaditý slovesný tvůrce nikdy nezpronevěřil (titulní postava VRATNÝCH LAHVÍ je se světem ŠKOLY až geneticky propojena). Libuše Šafránková, jedna z nejnadanějších českých hereček střední generace, se tehdy postupně přehrávala z dívčích a princezních rolí do divadelního světa žen střední generace. Její jímavá maminka, která - byť na okamžik - podlehne svodům Hnízdovy papírové svůdnosti, je stejně lidsky bohatou a krásnou osobností jako její manžel. Zhlédnout OBECNOU ŠKOLU tak znamená nejen důvěrně poznat naivně ušlechtilou část života Třetí republiky, ale i pochopit tajemnou laboratoř něžného svěrákovského mužství. Toho mužství, jehož slovy bez přestání již páté desetiletí prochvívá jinošský van stříbrného větru měsíce nad řekou, která zvoní do nočního ticha hukotem svého splavu. Mužství, bez něhož by život nejen ženský, ale vůbec lidský byl o tolik chudší a šedší. (02.12.2008)

Nakoľko som včera v kine mal možnosť vidieť najnovší film Jana Svěráka - "Po Strništi Bos", tak som si po dopozeraní zmyslel, že si následne opätovne pozriem "Obecnú Školu. Sčasti preto, aby som sa uistil, že ju mám stále ešte čerstvú v pamäti a nezabudol som na nič, a súčasne preto, aby som videl pokračovanie príbehu rodiny Součkovcov. A nebudem klamať, všetci si bez debaty vieme určiť, ktorý film je lepší a silnejší. "Obecná Škola" nám predstavuje Součkovcov prvýkrát a myslím si, že vynikajúco vie vyformovať postavy, ich vzťahy, ich problémy, ich myšlienky a súčasne aj detstvo chlapcov po vojne v rokoch 1945 - 1946. Jan Ťříska je tu asi vo svojej najslávnejšej role učiteľa Igora Hnízda. A jednoznačne je to vynikajúci výkon. Tvrdý, silný, no súčasne keď na to dôjde, tak vidíme, že pod maskou jeho tvrdosti sa ukrýva človek, ktorý má v skutočnosti strach. Ale súčasne chce, aby chlapci mali príklad a nemali strach oni. A súčasne tým našiel spôsob, ako ich niečo naučiť a získať si ich rešpekt. Funguje tam vynikajúco. Zdeněk Svěrák je rovnako skvelý a myslím si, že nikto nikdy nezabudne na jeho pamätnú vetu: "Kde jsou moje blatníky?" Ak je veta, na ktorú neviem zabudnúť, tak je to táto. Komédia filmu je skvelá a pôsobí na mňa oveľa uvoľnenejšie a živšie, než "Po Strništi Bos." Súvisí to s tým, že oba filmy majú úplne inú tému, no súčasne mám pocit, že tento film bol spracovaný oveľa lepšie. Okrem toho ako som už spomenul v komentári nového filmu, tak scénka, kedy Eda zistí, že jeho otec nie je mŕtvy je podľa mňa vynikajúca. Je to úžasná momentka v záverečnej časti filmu. A keď už bola reč o komédií, tak priznajme si, že jazda na Žižkov vlakom je vynikajúca. Nie je tu jediný moment, ktorý by bol nudný. Nie je tu moment, kde by som mal pocit, že ho bolo možné z filmu vystrihnúť a o nič by sme neprišli. Myslím si, že "Obecná Škola funguje vo všetkých aspektoch. Je to silný, skvelý film, ku ktorému sa ľudia po rokoch vždy vrátia. Môžem ho vidieť miliónkrát a nikdy ho nebudem mať dosť. Je to absolútna česká filmová klasika, ktorú musím náležite oceniť. Hodnotenie: A+ (27.08.2017)