Obecná škola

Bezpochyby to nejlepší co kdy spolu Svěrákové udělali, a asi i to nejlepší z polistopadové české kinematografie. Má dokonale vykreslenou doslova magickou atmosféru, brilantní scénář, krásnou hudbu, výtečné hereckými výkony, od nezapomenutelného Jana Třísky a typicky civilního, přesto výrazného, Zdeňka Svěráka, až po epizodní perličky jako je do rakve nachystaný Bolek Polívka. Veselé a úsměvné se v dokonalé harmonii proplétá s vážným, ponořeno do magického oparu nostalgie a vzpomínek, ve kterém se každou chvíli blýskne skvělá hláška, geniální moment (nastřelená ruka, pancerfaust) nebo nějaký hezký nápad. Ani po dvaceti letech navíc Obecná škola neztratila nic ze svého kouzla a možná je dokonce s přibývajícími léty (mými, ne filmu), lepší a lepší, obohacena mými vlastními sílícími sklony k idealizovaným vzpomínkám na dětství. (18.11.2011)

Vynikající. Jan Svěrák s pomocí (??) zkušeného táty jako vždy nezklame a jeho typický poetický nádech dává jeho filmům nenapodobitelnou a nezapomenutelnou "vůni". Takovou vůní bych se já osobně nikdy nepřesytil. Jane Svěráku, děkuji ... a prosím, ten tatínkův styl neopouštěj :-) protože bych na tebe poslal Igora s rákoskou. :-)) (11.07.2007)

Svěrákova celovečerní prvotina, kterou už nikdy nedokázal překonat, pouze se jí jednou přiblížil (Kolja). Citlivé, dojemné, vtipné, plné dnes již klasických hlášek z pera Zdeňka Svěráka a s dokonalými hereckými výkony, v čele s Janem Třískou (mám v oblibě i vedlejší postavu Plíhy, kterého skvěle ztvárnil legendární Bolek Polívka - mně úplně buší srdce). Nejlepší český porevoluční film. (06.05.2021)

„Jmenuji se Igor Hnízdo!“ Jan Tříska nemohl mít lepší porevoluční návrat domů než roli přísného učitele Hnízda v OBECNÉ ŠKOLE. Ta role je nezapomenutelná, pohlcující. Svěrákovi se podařilo velmi pěkně zachytit poválečnou atmosféru všeobecné naděje. Ten optimismus očekávání slibné budoucnosti sálá z celého filmu společně s národní hrdostí a touhou znovu něco dokázat ve svobodném světě. Skvělý příklad těchto nadšeneckých snah je táta Souček, ale i učitel Hnízdo. Každý trochu jinak. Souček zde reprezentuje myšlenkový proud masarykovského humanismu, Hnízdo zase národní hrdost a odvahu ducha. Fakt, že se učitel falešně staví do pozice zasloužilého válečného veterána, nic nemění na jeho pozitivním přínosu. Jeho dobrý vliv na děti bohatě kompenzuje onu malou lež. V tom mu dá Souček napřímo za pravdu. Tandem Souček – Hnízdo vytváří společně téměř všechny kladné myšlenkové hodnoty, které film přináší. Obsazení dětských rolí je výborné. Zejména pak hlavní role Edy Součka. Pro mě jedna z nejlepších dětských rolí, jaké jsem viděl. Maminka Šafránková je tradičně skvělá. „ Jíte králíka?.....Já jen, že jsem uvařila králíka….“ Kdo jiný by mohl říct těch pár slov tak kouzelně? Je v tom skvěle spojená maminkovská úloha v rodině se zjevnou nervozitou z přítomnosti cizího charismatického muže. A takových scén by se jistě dalo vypíchnout víc. Dále jsou zde patrné narážky na to, co má historicky přijít, ale ve filmu se to ještě neobjeví. Jakýsi duch temné budoucnosti, který si reálně nikdo neuvědomuje. Mám samozřejmě na mysli Vítězný únor a nástup komunismu. Diskuze Hnízda a Součka v autobuse při výletě do česko – německého pohraničí. „Kdo myslíte, že vyhraje volby?“ „Asi komunisti.“ „ Já si to myslím taky.“ „Proto je nebudu volit. Demokracii neprospívá, když je nějaká strana moc silná.“ „Program ale nemají tak špatnej. Jsou proti násilné kolektivizaci……“ Nebo další narážka. „Tyhle děti čeká skvělá budoucnost. Budou cestovat, poznají svět.“ Divák v tu chvíli ví, že tyto děti budou mít možnost se podívat do světa nejdřív v důchodovém věku. Je to takové drobné pohrávání si režiséra s divákem. …….Závěrečná Dvořákova 9. symfonie nechává ve své konečné gradaci vzpomenout na Sraussovu Also Sprach Zarathurstra z Kubrickovi VESMÍRNÉ ODYSSEY. Snímek je prostoupen neotřelým vtipem, což je vlastní i Svěrákovým pozdějším filmům. Zde je navíc obohacen o dětský rozměr vidění světa. Obecnou školu považuji za jeden z nejlepších českých filmů vůbec. 93% (19.01.2011)

Kromě abstraktního pocitu deja vu vlastní minulosti mi film nic nenabídnul. Jo, taky nás zajímaly kalhotky naší fešné němčinářky na základce, ale odpověď jsme se nikdy nedozvěděli (nosila džíny). Taky jsme odmontovávali blatníky, lízali v zimě zábradlí apod. - ale to jen pod vlivem tohoto filmu. A školník nám to dal vždy pěkně spapat. Tudíž z jistého druhu pomstychtivosti dávám průměrné hodnocení :-) A Igor mi byl protivný no jejej (02.05.2012)