Ztracené město

Životní projekt Andyho Garcii, který se tím vyznal z lásky ke Kubě, odkud pochází, a vyjádřil svůj vztah ke kubánské revoluci, minulosti a současnosti Kuby a trochu i ke kubánské kultuře. Dramatická linka jedné rodiny a konfliktu mezi třemi syny rozdělenými politickými názory funguje velice dobře, zajímavý je zejména nenaplněný milostný vztah hlavního hrdiny, kdy milence opět rozdělila politika. Trochu mě zklamalo poměrně nevýrazné využití prostředí nejlepšího havanského kabaretu, čekal jsem, že film, kde hlavním hrdinou je kabaretiér a umělec, bude plný muzikálových čísel, výrazných tanečních a hudebních kreací. Čekal jsem zkrátka nový Kabaret. A ono je to kupodivu hodně skoupé, podnik Fico Fellova funguje pouze jako pozadí pro zobrazení osudových politických událostí. Andy Garcia v hlavní roli hraje sice spolehlivě, ale přece jen mám pocit, že oproti svým ranným filmům ztratil trochu jiskru. Celkový dojem: 80 %. Zajímavý je politický rozměr filmu, který poněkud limituje výsledek. Andy Garcia dokazuje, že jako emigrant některým událostem a postavám kubánské historie jednoduše nerozumí, protože ani rozumět nemůže. Nechápe podstatu kubánské revoluce, její kořeny a motivaci účastníků. Jeho hrdiny jsou příslušníci kubánské společenské elity a nespokojenost s Batistovým režimem vnímá především jako nespokojenost s nedostatkem politických práv v období diktatury. Kubánská revoluce ve skutečnosti byla motivovaná sociální nerovností a antiamerikanismem typickým pro celou Latinskou Ameriku. Zasahování vlády USA do vnitřní politiky zemí kontinentu bylo zkrátka maximálně nepopulární a to si Garcia jako úspěšný americký občan a dobře situovaný příslušník vyšší střední vrstvy nepřipouští. Například jeho podání Che Gevary jako cynického vraha je jednorozměrné, je to v podstatě negativní karikatura, která tuto postavu nesmírně zplošťuje. Che Gevara byl nejen jakobínský revolucionář, který bez mrknutí oka dokázal své poražené nepřátele stavět ke zdi, ale i brilantní intelektuál a narozdíl od Castra coby mocenského manipulátora a praktického politika taky člověk, který v ideály revoluce skutečně věřil. .. (31.07.2009)

Můžete si o všech režimech a vládách myslet prakticky cokoli a stejně vás Garcia do svého ztraceného města a zapomenutého světa zamkne, ať už režijně či herecky. To první díky dokonalé atmosféře, která si diváka podmaní od prvního záběru a díky mnoha nápadům (barevná vlajka na černobílém pozadí nebo stožár v dálce a výbuch granátu v popředí jsou opravdové lahůdky), to druhé pak díky své postavě, která má v sobě tolik spravedlnosti a lidskosti, že Ficovi přejete, aby změnil osud a historii a získal svoje životní štěstí. Někdy je totiž jediným možným dalším tahem ten, kvůil kterému prohrajete všechno. (08.08.2007)

Andy Garcia, kromě toho že téměř nesleze z plátna, zvládl i režii a hudbu. A režie je až překvapivě suverénní, hudba výborná a herecké obsazení je také víc než slušné. Herecky sice Garcia zrovna nezáří, ale je tu krásná Inés Sastre, výrazný (byť bezejmenný) Bill Murray a drobná rolička Dustina Hoffmana také potěší. Pokuď vám ale nesedí kubánská hudba, ani na to nechoďte. (15.07.2006)

Celoživotní sen Andy Garcii natočit film o době revoluce na Kubě, se uskutečnil v roce 2005. Musím říci, že nemám téměř co vytknout. Skvělé herecké výkony, slušný scénář, nádherná hudba (tu si složil sám Garcia) a v neposlední řadě výborná režie Andyho Garcii, který zároveň tímto snímkem debutoval. Z herců musím vyzdvihnout Billa Murraye, který velmi příjemně odlehčuje celý film. Atmosféra Kuby 50-60. let je vystavěna bravůrně. Jediné co mě na filmu vadilo je hodně přestřelá stopáž, neboť snímek mohl být o třicet minut kratší. To je také jediný důvod proč nedávám pět hvězdiček....... (19.07.2008)

Lehce nadprůměrná záležitost, které v postupu na vyšší příčky hodnocení brání poněkud zbytečně dlouhá stopáž. Škoda. Atmosféra Kuby v revolučním roce 1958 je velice věrohodná, herci vesměs skvělí (hlavně B. Murray exceluje v roli dalšího smutného klauna) a vizuálně je to též velice povedený zážitek (mnohými zmiňovaná, černobílá sekvence s barevnou vlajkou opravdu nemá chybu). Bohužel, jak jsem naznačil v první větě, největším problémem je téměř 150 minut stopáže. Děj místy působil poněkud řídce a uměle natahovaně.....alespoň tedy pro mě. Jinak se ale jedná o zážitek, kterého rozhodně nelituji a někdy v budoucnu se případné repríze vůbec bránit nebudu. (03.12.2010)