Prokletí domu Hajnů

Šajze, musím si přečíst tu literární předlohu. Zpočátku nádherně pochmurné, mrazivé, děsivé psycho, vytvářené nejen chumurnou atmosférou, ale i výbornou kamerou, skvělou hudbou a velmi povedenými hereckými výkony. Ano, Čepek je největší psychouš československé kinematografie a Petronela Vančíková ho dokázala odhadnout a pokračovat v jeho běsnění skvěle. Dokonce i Emil Horváth ml. tu byl skvělý, ač ho normálně nemusím. O Evelyně nemluvě... Proč už se dneska u nás netočí takové filmy? To jsou samé komedie s přívlastkem i bez přívlastu a rádoby dramata "ze života", pak musí člověk pro originální, nezvyklé a zajímavé filmy sahat do historie. (24.01.2014)

Svoboda umí pracovat s atmosférou, ale jeho problémem je nadužívání efektů - zběsilých kamerových jízd vyjadřujících neviditelnou přítomnost těch druhých, kteří sice nejsou přítomni fyzicky, ale neseme si je v našich duších, či záběru tváří zespodu naznačujících klaustrofobii uzavřeného prostoru. I laboratoř se mění v peklo se záblesky "plamenů" (ta je díky své viditelné umělosti neslabším místem filmu). Horváth je sice nepřirozeně dabován Stropnickým, který hlasově vůbec nesedí, ale jinak jsou herecké výkony tím hlavním tahounem filmu. Kdyby Svoboda nechal hlavní tíhu na hercích, a všechnu tu expresi použil jen v těch správných chvílích, nemusel být výsledný dojem tak rozporuplný. Tak totiž zanikne třeba vypjatá scéna s dítětem na stromě, protože Svoboda musel i obyčejný rozhovor, svatbu či křtiny natočit přepjatě a expresionisticky. (25.08.2010)

Překvapivě to funguje. Ačkoli je to občas utahané, dokáže to zaujmout. Je to navíc dost dobře natočené, má to spousty dobrých scén (tunel (škoda, že nebyl využit víc), tanec a úplně nejvíc mě dostala scéna, když Soňa hraje na klavír a do toho jí tam řve dítě a ona ho skoro igonruje - kruci, něco tak divně a nepříjemně působícího jsem už dlouho neviděl), Vančíkové fakt věřím, že jí tam pak naprosto hrábne, já jsem spokojený. Navíc to má takovou zvláštní temnou atmosféru, která to taky posouvá výš. Bohužel, má to i mínusy a ty to shazují o hvězdičku dolů, takže 4* (14.08.2018)

Román NEVIDITELNÝ od Jaroslava Havlíčka je solidní psychologická depresárna, čtivá i v dnešní době. Režisér Svoboda, zodpovědný za pár zajímavých a vybočujících filmů v 80. letech adaptoval román stylově s vybranou vizuální stránkou a trochu děj a motivace některých postav z předlohy změnil a zhustil, ale ustál to. Na filmu je kromě předlohy lákavé i herecké obsazení, které je s vyjímkou páru Horváth - Vančíková přítomno v méně scénách, ale určuje atmosféru filmu Valerie Kaplanová konečně hraje démonickou tetu místo senilní stařeny, Brzobohatý si nezvykle vystřihl roli bezradného slabošského továrníka a na Petra Čepka zbyl zase cvok i když si ho moc neužijeme. Škoda jenom, že Slovák Horváth, schopný herec, který umí dobře pracovat se svým hlasem, je předabovaný kvůli jazykovému rasismu nevhodně Martinem Stropnickým, který k němu moc nesedne a hlasově akorát trapně teatrálně křičí nebo "diktuje" dialogy. Celkově se jedná o slušný film, co chybí v příběhu, doplní tvůrci psycho stylem - Dario Argento by měl radost, čtyři hvězdičky bez váhání. (14.10.2009)

Až jsem žasl, jak hutnou a nepříjemnou atmosféru lze v Prokletí domu Hajnů zažít. Z velké části je to zásluhou vhodně zvolené hudby a úžasné práce s kamerou, jenž má na svědomí Vladimír Smutný. No a samozřejmě nesmím zapomenout na skvělý herecký výkon Petry Vančíkové, která bravurně ztvárnila Sonin rozklad osobnosti a propad do hlubin šílenství. Na naše poměry rozhodně nadstandardní počin. Zaujal mě ale spíše svou formou, než příběhem samotným, který mě zejména kvůli značné nevyváženosti příliš neoslovil. (07.05.2018)