Režie:
Jiří SvobodaKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Jozef RevalloHrají:
Miroslav Macháček, Jana Brejchová, Barbara Brylska, Radoslav Brzobohatý, Štefan Mišovic, Emma Černá, Jana Krausová, Daniel Krcho, Radovan Lukavský (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Film režiséra Jiřího Svobody z roku 1985 zavede diváky do nemocnice, na pracoviště, kde jsou prováděny vrcholné neurochirurgické zákroky. Stárnoucí profesor neurochirurgie (M. Macháček) stojí před náročnou a téměř beznadějnou operací malého pacienta. Během hodin, které do zákroku zbývají, rekapituluje svůj soukromý život, vzpomíná na spolupracovníky i pacienty. Noc před rozhodujícím zákrokem musí ještě provést mimořádnou a únavnou operaci… Vysokou míru autentičnosti filmu vtiskla osobnost autorky literárního námětu Valji Stýblové, lékařky a přednostky neurochirurgie lékařské fakulty University Karlovy, a také špičkové pracoviště nemocnice v Praze – Motole, kde byly natáčeny nemocniční reály. (Česká televize)
(více)Recenze (164)
Náš nejlepší film z nemocničního prostředí. Domnívám se , že vychází z biografie našeho předního neurologa Prof. Zdeňka Kunce . Divákovi dává nahlédnout do zakusilí neurologie , přímo mozkové mikrochirurgie , která u nás v době natočení tohoto filmu začínala rozkvétat.Je to jakýsi časový usek z tohoto oddělení . setkáme se tam s hlavním hrdinou , primářem , na kterém leží veškerá odpovědnost a který už začíná bojovat se stařím, a vidíme i jeho osobní život, setkáme se s příběhem jeho kolegy , který ač dobrý lekař , stanul tváří v tvář nevylečitelné chorobě a nakonec poznáme i ambiciozní stárnoucí lékařku , která s musí vyrovnat s vlastní neschopností. Přeji příiemný zažitek.) ()
Československý psychologický film z nemocničního prostředí na oddělení neurochirurgie podle stejnojmenné knižní předlohy od Valji Stýblové. Vyprávění je zaměřeno na staršího lékaře, jehož jméno ve filmu nezaznělo a jenž provádí náročné operace v oblasti mozku. Hlavní postavu ztvárnil M. Macháček a jeho pracovní i soukromé záležitosti jsou doplněny svými nahlas vyslovenými myšlenkovými pochody. Neveselý a pochmurný snímek od J. Svobody vrcholí náročnou a téměř beznadějnou operací šestiletého Víti Uzla, od jejíž realizace dali všichni Macháčkovi kolegové ruce pryč. Ačkoli je zkušený neurochirurg značně unaven, neboť předchozí noc místo odpočinku byl povolán na akutní operaci nezodpovědného motoristy, pokusí se o záchranu chlapcova života. V dalších rolích se představili jeho kolegové v lékařském sboru R. Brzobohatý, V. Mareš či F. Řehák, Macháčkovu partnerku představovala J. Brejchová a přehlíženou lékařku Volejníkovou si zahrála polská herečka B. Brylská. V menší roli Macháčkova syna se objevil O. Pavelka. Starostlivého a obětavého dědečka, představujícího jediného příbuzného operovaného chlapce, naléhajícího na Macháčka, aby se do takřka beznadějné operace pustil, ztvárnil Š. Mišovic. V malé roli pacienta, někdejšího Macháčkova přítele ze studií, jsme mohli sledovat R. Lukavského. Soudím, že divácká atraktivita tohoto snímku není na vysoké úrovni, z filmu na diváka doléhá nepřívětivá a uspěchaná nálada, avšak nabízí bližší pohled na specializované nemocniční pracoviště s lékařskými kapacitami. ()
Nejspíš nejlepší (minimálně tuzemský) film z nemocničního prostředí. Možná je to díky Jiřímu Svobodovi a jeho schopnosti vyprávět, nebo úžasnému Miroslavu Macháčkovi, jemuž jsem věřil úplně všechno. Film především nevyznívá ani trochu jako srdceryvné melodrama, ale spíše jako napínavý psychothriller o záchraně člověka. Tak asi hlavně proto. 95%. ()
Film, který stojí a padá na vynikajících hereckých výkonech Macháčka a Brejchové, nezaměnitelném režijním Svobodově stylu a Smutného kameře. Svoboda ví, jak pracovat s tichem (což u současných uřvaných moderních produkcí těžko můžeme posoudit), jak vytvořit napětí, jak očekávání, a samozřejmě jak vytvořit reálné a životné postavy, jež jsou mnohoznačné. ()
Galerie (30)
Zajímavosti (8)
- Reálné interiérové scény pocházejí z pražských nemocnic v Motole, na Vinohradech a v Krči. (sator)
- Slavnostní premiéra filmu proběhla v pondělí 25. 11. 1985 v Paláci kultury (dnes Kongresové centrum) za účasti tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše. (Laliss)
- Při tradiční jízdě po řece s manželkou si profesor v duchu říká, že se bál, že letos ty peřeje už neproveslují. Správně se měl bát, stejně jako jeho žena o chviličku později, že už peřeje nepropádlují. Na kánoi se pádluje. (pjotri)
Reklama