O statečném kováři

Přinejmenším body navíc za to, že se tato pohádka po vzoru klasických pohádek nebojí i postrašit. Rozhodně by neškodilo přivést toho neohroženého Mikeše trochu víc na pokraj sil, aby to nevypadalo, že má vše tak na háku. V kontextu s koncem, který nemá potřebu nějak ždímat emoce, se ale jedná o film, který se dá pouštět (s určitými přestávkami) opakovaně. (02.01.2019)

Když dítě stůně, je to vždy čas sirupů a pohádek. Srdatný Kovář nepatří mezi ty nejlepší a často rotované, ale občas se na něj taky dostane. Křížův Mikeš díky lehce ironickému pojetí a podvědomé "básnické" ozvěně působí spíš jako Štěpán Šafránek, který se po Tylově Lesní paně vrhl na bratry Grimmovy, než jako neohrožený pohádkvý hrdina, ale vůbec to nevadí. Příběh odsýpá, nechybí láska, kouzla ani intriky, úsměvná pohodová atmosféra se občas zahalí do dětsky stravitelného strašidelna a všechno to jistí spolehlivé herecké výkony Müllera, Tokoše, Čepka a dalších. (01.03.2012)

Kříž vlastně není kovář, ale zástupce čeledi mravencovitých, neboť ti jsou taky schopni unést několikanásobek své hmotnosti.. V dětství neoblíbená pohádka, ovšem postupem času jsem svůj postoj tak nějak přehodnotil. Zastávám totiž názor, že u pohádky se má člověk smát (Byl jednou jeden král), nebo bát (O statečném kováři), nebo od obojího (S čerty nejsou žerty) a v těch současných o mlejnech, měšcích a štěstí z pekla z toho nenacházím ani Trošku. Ty ohnuté halapartny si zaplatíš, Mikši! (21.08.2009)

Tato pohádka určitě patří mezi tu výrazně lepší polovinu v dějinách naší tvorby pro děti a mládež. Snaha dodržet základní půdorys poetik této tvorby, jak se dotvořil a dozrál v první polovině sedmdesátých let, viditelně zvedá její hodnotu v kontextu pozdějšího vývoje, i když ani TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU nebo ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRICEZNA to nejsou. Božena Němcová, naše pohádkářka všech pohádkařů, je z půdorysu díla k jeho výraznému prospěchu víc než vidět; roli siláka Pavel Kříž zvládá nad očekávání dobře právě proto, že svým pojetím koření v básnické pentalogii. Hrůza je opravdu hrůzou, dobro dobrem, vítězství vítězstvím v dobře zvládnutém klasickém pohádkovém černobílém pohledu; syžet i scénář a režie nenechají lhostejnou ani převážnou část "dětí starších generací". Herci bez výjimky hrají to, co mají a mohou; typy, stereotypy i vlastnosti, které tato pohádka přesně a věcně zrcadlí. Za úvahu a diskusi stojí autorský postoj k výkonu královské moci; na mne je pohádkový přespříliš. Naopak nezaměnitelný hudební doprovod JAVORů dává této verzi osvojení staré klasické látky nenapodobitelnou moravskou příchuť, bez níž by naše češství bylo viditelně chudokrevnější. Pohádka - soudě podle odezvy - je dnes zřejmě někde uprostřed mezi dobovým a klasickým nadčasovým rozměrem své další existence. Uvidíme, která z těchto srovnatelně nadějných možností posléze zvítězí. (22.03.2008)

Výtečná pohádka s úžasnou atmosférou. Trio pocestných, takový Hodný, Zlý a Ošklivý, jdou cestou nestou. Dva z nich pořád brblají, jeden je na prachy (nadčasový lidský charakter), druhý na žvanec (ať se bříško roztáhne, když je chuť), třetí na ženy (vydává se hledat princeznu, protože je krásná!). Krásná hudba od Petra Ulrycha, hezké a velmi dobře podané myšlenky ("Kde není odvaha a dobré srdce, tam stokrát větší síla nepomůže"), půvabná princezna, démonický hlas Petra Čepka a "já to hned říkal"...nevím, mně tohle na plné hodnocení stačí. Jediné, co mě nepřesvědčilo, je komunistickej konec: "Kam jdeš?" "Ále, zase kralovat." Je to dobrá myšlenka, ale příšerně podaná! PS: Co by stačilo vám? Zavonět kuřátkem (samozřejmě ne z čínské restaurace), nebo zamávat Masarykem 170 x 74 mm a ochranným proužkem 99mm od levého okraje?? (28.09.2006)