Come True

Na zrnitý obraz môžem kukať kedykoľvek, stačí mi kopnúť do antény alebo si zapnúť kanál verejnoprávnej televízie o druhej v noci. Na to nepotrebujem kanadské sci fi, čo sa chce tváriť ako horor. Hoci náznaky tu na začiatku boli, ale o strachu či zľaknutí možno hovoriť len ťažko. Za hodinu nič. Potom nastúpi relaxačná hudba ako z repertoáru Lany del Rey a ja stále čakám, kde je tá hrôza, či vylezie samotná Lana z obrazovky bez make upu alebo čo. A stále nič. Potom má bulimička sex a následne zase nič. Nakoniec to celé končí anorektickou siluetou a ja som márne hľadal niečo hrôzostrašného aspoň v záverečných titulkoch. (20.03.2021)

Zpočátku jsem měl dojem, že budu spokojen. Archetypy, sny, nevědomí, tedy témata, z kterých by šlo bezpochyby poskládat něco veskrze interesantního. Leč následně se do toho začaly přimíchávat další, pohříchu nekonzistentní ingredience jako horor, romance, pseudoart, trochu Kafky a science fiction, aby z toho nakonec vyšel jakýsi žánrový galimatyáš. Ten se mi s ubíhajícím časem začal usazovat v mysli, takže jsem nakonec dospěl k neochvějnému přesvědčení, že to co sleduji, není umělecké ztvárnění prostoru mezi snem a realitou, nýbrž obyčejný blábol. Všemu pak nasadil korunu až parodický upíří závěr. Ani obsazení nebylo zrovna důvodem, který by mě inspiroval k vyššímu hodnocení, takže dvě hvězdy, jedna za téma a druhá za somnambulní filmový výraz. (02.07.2021)

Vyloženě nesnáším tyhle ojebávačky diváka mindfuck filmy, které vše vsadí jen a jen na atmosféru a divák musí čekat do konce, jestli se pánům tvůrcům uráčí přijít s nějakou zajímavou pointou nebo rozuzlením, a nakonec se mu dostane právě a jen té ojebávačky. Máme tu jednu tomboyku, která nemůže spát, jeden institut na zkoumání snů, pár nočních můr s divnými a temnými postavami ze svítícíma očima, pak dlouho nic a "překvapivý" konec. Burns to podle mě natočil jen proto, že ujíždí na anorektické hlavní herečce a chtěl si ji natočit nakonec nahatou. Asi měl Burns taky nějaké sny. Když to proberu zpětně, celý ten film, tak tam hodně věcí nedává smysl - možná leda, kdyby ta smska byla podepsaná. Ale takhle je to nejtrapnější a nejjednodušší zakončení, jaké pana tvůrce napadlo. Btw, asi největší logický lapsus - byly před dvaceti lety chytré telefony? (06.11.2022)

Spánek. Ty malé kousky smrti.. Ambient má Drive a Le Grand Bleu. Možná proto, abychom pochopili, že jsme se ocitli hluboko. Otázka je v čem.. Hlavní postava jakožto autorův avatar ve světě nočních můr, kolektivní nevědomí, modrá inspirace Mannem a Cameronem a soundtrack, který bych rád poslouchal pod plakátem Terminátora, než se vydám vstříc tomu, co nenáviděl Edgar Allan Poe.. (14.06.2021)

Hypnotickej zážitek. Po nevýrazném Our House se Anthony Scott Burns pustil do čistě autorského počinu a podařilo se mu vytvořit uhrančivou retro-futuristickou odyseu napříč sny. Jeho Come True je naprosto opojnou symetrií obrazu se zvukem, kde tajemnou auru celého filmu dokonale uvozují chladné, místy až neonové barvy tepající do rytmu synthwave spolu s opakovanými nájezdy do zneklidňujících nočních běsů. Burnsova důmyslná práce s kamerou, svícením, střihem a hudebním podkresem je stejně omamná a intenzivní, jako tematizované procitání ze spánkové paralýzy, které vede k těm nejmrazivějším momentům snímku. Podobně silné dojmy jsem si naposledy odnášel ze Starfish. Navzdory tématu a působivým výjevům z nočních můr ale rozhodně nečekejte čistokrevný horor, jinak tu žánrovou frustraci prostě nedáte. (28.02.2021)