Come True

Hypnotickej zážitek. Po nevýrazném Our House se Anthony Scott Burns pustil do čistě autorského počinu a podařilo se mu vytvořit uhrančivou retro-futuristickou odyseu napříč sny. Jeho Come True je naprosto opojnou symetrií obrazu se zvukem, kde tajemnou auru celého filmu dokonale uvozují chladné, místy až neonové barvy tepající do rytmu synthwave spolu s opakovanými nájezdy do zneklidňujících nočních běsů. Burnsova důmyslná práce s kamerou, svícením, střihem a hudebním podkresem je stejně omamná a intenzivní, jako tematizované procitání ze spánkové paralýzy, které vede k těm nejmrazivějším momentům snímku. Podobně silné dojmy jsem si naposledy odnášel ze Starfish. Navzdory tématu a působivým výjevům z nočních můr ale rozhodně nečekejte čistokrevný horor, jinak tu žánrovou frustraci prostě nedáte. (28.02.2021)

Spánek. Ty malé kousky smrti.. Ambient má Drive a Le Grand Bleu. Možná proto, abychom pochopili, že jsme se ocitli hluboko. Otázka je v čem.. Hlavní postava jakožto autorův avatar ve světě nočních můr, kolektivní nevědomí, modrá inspirace Mannem a Cameronem a soundtrack, který bych rád poslouchal pod plakátem Terminátora, než se vydám vstříc tomu, co nenáviděl Edgar Allan Poe.. (14.06.2021)

První polovina filmu měla parádní atmosféru, divák netuší která bije, ale problikávají náznaky, že se dočká zajímavých věcí. Pasáže odehrávající se ve snu byly skvělé. Jenže pak se to vše malinko zvrtlo a za chvilku ještě a pak ještě a nepřestalo se to zvrtávat až do konce, který sice zmatenému divákovy nabídne neprůstřelné vysvětlení, čehože to byl právě svědkem, ale ne každý tu předloženou pointu ocení. Tvůrci mou pozornost ztratili v okamžiku, kdy atmosferické zvuky vystřídal podivný lovesong a najednou jsem měl pocit, že sleduju nějakou studentskou recesi. Nebylo to jen divné, bylo to kanadsky divné. Kdybych neměl smysl pro humor, asi bych byl v hodnocení přísnější. (20.04.2021)

Come True má pěkně mrazivou atmosféru a naprosto špičkovou hudbu. Celou dobu jsem si říkal, na jakou psychárnu to zase koukám. Ne, že by to byl nějaký masakr nebo nesmyslná nechuťárna, to vůbec. Tady jde vážně o tu deprimovanou atmošku. Dvě jediné věci, které mi vadily, tak že mám po zhlédnutí moc otázek a velmi málo odpovědí. A podle mě je velká škoda, že ve filmu nebyly žádné lekačky, protože se to k tomu přímo vybízelo. Upřímně, nevím co víc k tomu napsat. 88/100 (21.03.2021)

Tajomné, mystické, záhadné, pomalé, zabalené do surreálneho kabátu, v doprovode výbornej hudby, ktorá všetkému dodáva ten správny “šmak”, pripominajúc snímky z 80’tok, vďaka čomu miestami samotný film pôsobí ako videoklip, čo rozhodne docení len hŕstka obecenstva. Ale pozor (!), toto rozhodne nie je pre niekoho, kto očakáva nejakú originálnu variantu duchariny, aj keď sa to tak spočiatku môže zdať. Ja osobne som veľmi milo prekvapený, lebo Scott Burns doposiaľ natočil dva horory (zombie + ducharinu), pričom oba boli tak dojebané, že “Come True” pôsobí ako výstrel na slepo. Tak som teda zvedavý, čo nám pripraví nabudúce, či si tú pozornosť skutočne zaslúži. Objektívne na tri, štvrtá na hrane, ale zrejme zaslúžená, i keď od záveru som teda očakával väčšie terno či zmysluplnejšiu pointu, lebo táto ma pomerne slušne odjebala do kategórie: “WTF”. PS: Film treba pozerať večer, ne-unavený (!!!), s využitím sluchatiek, či domáceho kina .. (24.03.2021)