Můj svět

Hoci American Splendor predstavuje film natočený podľa komiksu, v prvom rade ide o čosi iné, a totiž o jeden z mála filmov, ktorého forma je plne súvsťažná s formou komiksovej predlohy. Harvey Pekar, osobne sa vo filme vyskytujúci, hneď úvodom upozorní divákov, že v prípade hlavného hrdinu nepôjde o žiadneho superhrdinu, akoby si tým potreboval utvrdiť a postaviť sa do protipólu voči komiksu takému, aký ho má zadefinovaný najväčšia časť ľudí. Film pracuje s intertextualitou ako výrazivom postmoderny na veľmi podstatnej úrovni. Má dve príbehové línie, jedna sa venuje Harveymu Pekarovi, hranému, v podaní Paula Giamattiho, tá druhá je zameraná na samotného autora, odohráva sa akoby v zákulisí, je dokumentárna. Pekar tu glosuje samého seba, je vševediacim rozprávačom filmu, pretože rozpráva o sebe samom, dokumentárne a hrané pasáže sa dopĺňajú a vytvárajú jeden celok. To, čo Pekar povie do kamery, utvrdzujúc tým v divákovi jednu z identifikačných čŕt postmoderny, scudzujúci efekt, to sa v nasledujúcich minútach odohrá v hranej podobe. Štylizácia do komiksovej podoby je zrejmá hneď počas úvodných titulkov, kde nám tvorcovia predostierajú vzájomný vzťah dvoch umeleckých druhov, komiksu a filmu, veľmi originálnym spôsobom, v ktorom len potvrdzujú tvrdenie, že jeden komiksový panel je ekvivalentom jedného filmového záberu, a tento fakt vysvetľujú na príklade, kedy je kamera v detailoch zameraná na jednotlivé statické panely komiksu, ktoré sú vo filme v dĺžke trvania jedného záberu na chvíľu rozpohybované. Rámček, ako ďalší štylistický prvok komiksu, je vo filme prítomný celé jeho trvanie, je použitý hlavne na začiatku takmer každej kapitoly, nazvyme si to tak, ak tou kapitolou myslíme jednotlivé hrané sekvencie, ktoré sú niekedy prekladané dokumentárnymi. Uvádza nám rok odohrávania sa tej-ktorej kapitoly, prípadne rozprávačsky ozrejmuje čosi dôležité. Štylizácia je dotiahnutá do dokonalosti v scéne, v ktorej sa živá postava hraného Harveyho Pekara pohybuje v kreslených paneloch komiksu. 90% (17.06.2013)

On je to velmi dobrý film, aspoň v tom, čím se celou dobu snaží být. Životní příběh Harveyho Pekara podává zajímavě a svérázně, dokonce se jeho i lidi okolo něj snaží podávat co nejrealističteji a hodně se mi líbil nápad se vstupy skutečného Harveyho Pekara a jeho přátel a rodiny. Hlavně tenhle nápad pěkně vygradoval, když filmoví herci jich samotných jdou do divadla podle jejich životů a sledují jejich divadelní verze. A popravdě ani ta komiksová stylizace mi nevadila a přišla mi docela funkční a vhodná. Na vyšší hodnocení to ale rozhodně nevidím a to už jen kvůli tomu, že i přes všechny klady mě to celou dobu nechávalo docela chladným, k žádné z postav jsem si nedokázal vybudovat vztah a zhlédnutí sice nepovažuji za ztrátu času a dokonce věřím, že si to budu ještě dlouho pamatovat, ale celkově to okolo mě jen prošumělo a nic silnějšího nezanechalo. A to i přes to, že Giamatti je tradičně skvělý, "nezávisle charismatický" a do role Harveyho Pekara se doslova vžil. Bylo to fajn a rychle mi to utíkalo, ale to je největší pochvala, jakou jsem tomu schopný dát. Silné 3* (19.08.2023)

Harvey Pekar byl hodně jinej, než tak běžnej člověk bejvá. Na druhou stranu právě ta neortodoxnost donutila tvůrce k tomu, aby o něm vyprávěli film. Paul Giamatti tak rozjíždí další ze svých intelektuálních rolí, kterou si občas střihne i samotný Harvey Pekar. Takže tu Pekara někdy hraje Giamatti a někdy si ho hraje i on sám. Do toho se tu promítá i svět komiksů a fakt, že na scéně je více bláznů, než je obvyklé, což je v rámci filmu v pořádku. Jakmile nahodíte na jeho tóninu, zaručeně Vás uspokojí. (01.02.2015)

Paul Giamatti je prostě tak dobrý herec, že budete sledovat každou postavu, kterou hraje, protože ji zahraje dobře. Tady je ještě skvělé, že součástí filmu je i sám Harvey Pekar, čímž se jen posiluje zajímavý kult osobnosti, který se kolem něj díky komiksu vytvořil. I takhle může vypadat životopisný film a je to dobré. (16.01.2018)

Jako usoplené mládě jsem kreslila komiksy, mými spolužáky oblíbené sci-fi krváky, a svět výtvarna mi zůstal blízký dodnes. Chválím tedy vizuální stránku filmu a vůbec celkově neotřelé provedení "Mého světa", kombinující životopisný film s dokumentem, do toho zajímavé obrázky a komiksové vsuvky. Jako další klad lze přihodit herecký výkon Paula Giamattiho, na padnutí na zadek a oslavné výkřiky to sice nebylo, ale na druhou stranu scénář nedával kdovíjaký prostor pro excelování. Obyčejný lidský příběh je paradoxně největší slabinou filmu, místy melancholický, místy groteskní, ponejvíce však všedně nudný, jak už to obvykle v životě chodí. Pro příznivce nezávislých snímků asi hotový ráj, já jsem ovšem pouhá povrchní pipka, od kinematografie očekávám, že mi přinese pořádné emoce: napětí, strach, smích nebo dojetí, úžas nad nepoznanými světy - nic z toho mi tenhle film nenabídnul. No jo, zase jsem usnula a v tomto případě by se mi to nejspíš stalo i v dopoledních hodinách, natož v noci. 58% za to zajímavé, vymazlené zpracování a P. Giamattiho. (01.04.2010)