Město bohů

„Ak si utiekol, dobehli ťa. Ak si zostal, dostali ťa.“ Komplikovaný, ale úžasne energický brazílsky kúsok, ktorý je každým ďalším pozretím pôsobivejší. Množstvo scén sa vryje do spomienok (Beného odchod zo scény, sliepka), scenár ani na okamih nenudí, neznáme herecké tváre podávajú presvedčivé výkony, atmosféra je dynamicky horúca a... a asi milión ďalších vecí. (14.09.2006)

Prvotřídní filmařina, kde se režiséři v Hollywoodu začínají červenat. Propletené scény a lá Tarantino, střih kde nůžky jsou velmi ostré a kmitají, že jsou rozžhavené, až nám jiskry propalují stříbrné plátno. Kamera naostřena do nejmenších detailů a já nestačil hltat každou detailnost. Film založený na velmi silném příběhu s vynikajícím scénářem. Kdo se chce nabažit filmovým unikátem - mohu doporučit. (21.02.2012)

Jestli si chcete užít vynikající filmařinu a nevadí vám "trochu drsnější" prostředí, pak neváhejte ani vteřinu ! "Město bohů" je film pro silné povahy, ale nabízí maximální dávku toho nejlepšího, co se v režisérském křesle dá naučit (chvílemi mě napadalo, že v Hollywoodu zaspali dobu :) Zatímco v podobných filmech americké produkce s tímto tématem stříká a teče krev proudem, tady je vždy kamera buď mírně neostrá, nebo dost vzdálená na detail, nebo v poslední chvíli "uhne s pohledem", prostě není za každou cenu šokující (ono to i tak stačí).... Ne vždy je kvalita filmového střihu tak markantní, ale střihač u tohohle filmu byl prostě machr. (05.02.2004)

Šňupu, kradu, zabíjím. Jsem muž! Město bohů musel stvořit někdo s citem pro živočišnou krásu pomíjivosti. Neodděluje zlouny, nestanoví kategorie a nekolíčkuje trať pro chrty (i když mrtvý králík na tyči nad bludištěm, pravda, tancuje). Nadiktovanej život. Narodil ses v řece, tak prostě plav. To se pak žije dost na hovno svůj sen, když se člověk pro něj topí. Létama broušenej šutr neoddiskutovatelných hodnot se v uličkách Ria asi zdá směšně naivní. ___ ,,Jak můžou tenhle svět přijmout,'' ptá se paní v nechutným topíku a teatrálně ukazuje prstíkem k pokřivený realitě. ,,Vždyť nám znásilňují stavební kameny lidské přirozenosti, tam se neděje nic, jak má,'' křičí, a podpatkem nevědomky prošívá hlavu své čivavy. ___ Jde to zkrátka mimo zaběhnutou realitu, kterou se zabývá můj zprávami, blahobytem a vzděláním vymytej mozek. Nejspíš jako když se před křovákem člověk poleje půllitrem vody jen tak pro radost (S tím rozdílem, že on by asi plakal a já jen zíral). Planeta je plná švábů a chameleonů s nepříjemně náhodně vybíraným scénářem divadelního představení a město je bordel kde se kurví všechny odstíny šedi. Co že to jsou ty ideály lidství? Jak já o sobě mohl tvrdit, že nejsem etnocentrik.. (04.07.2011)

Svou strukturou připomíná Město bohů Scorseseho mafiánské opusy nebo Leoneho Tenkrát v Americe, akorát zasazené do exotičtějšího jihoamerického prostředí. Zdejší exteriéry nejsou sice tak temné, vždyť „slunce svítí na všechny“, atmosféra je tu přesto mnohem divočejší. Vrtkavá hranice mezi životem a smrtí o sobě dává dennodenně vědět, umírají nevinní i prokletí, děti i dospělí. Meirelles si pohrává s vizuální stránkou, občas si odskočí do minulosti, libuje si ve flashbacích, nabízí nám několikerý pohled na stejnou situaci, přičemž teprve při tom posledním uvolní dějový tok. Kamera švenkuje ze strany na stranu, předvádí okázalé jízdy, barevné filtry přesně vystihují náladu na plátně a když dojde na střelbu, je to slyšet. Město bohů není o postavách, je samo o sobě, o jednom místě, kterému se každý rozumný člověk vyhne mílovým obloukem. A žádný rozumný člověk jistě neodmítne příležitost nahlédnout do jeho nitra z bezpečí domova. 90% Zajímavé komentáře: zputnik, meave, Vitason, AZbest, Gardenboy (11.08.2006)