Nikdy nepláču

Piotr Domalewski už ve svém debutu dokázal hravě přesvědčit, že umí pracovat jak s herci, tak s příběhem, postavama i atmosférou a upřimně řečeno mě Jak najdalej stąd mě přijde tematicky ještě zajímavější než Tichá noc. Je to citlivě vyprávěný příběh o dozrávání jedné neveselé dívčí polské duše. Já musím opět pochválit v podstatě začínající polskou herečku Zofia Stafiej, která opět dokazuje, že Polsko má stále nové a nové vynikající herecké talenty, to co tady předvádí se svou postavou, takový herecký minimalismus se silným vnitřkem, no tak to je hodně moc dobrý. (05.11.2020)

Houby ústní z literutary a testy z matiky. Tohle je ta pravá zkouška dospělosti, při níž se ze zpovykaného fracka mění sedmnáctiletá holka v normálně uvažující bytost. Že to je bolestná a nepříjemná cesta je jaksi samozřejmé. Vedle příběhu, který je opravdovější než sám život, stojí film na precizním výkonu Zofie Stafiej, která ukazuje obrovský talent a je příslibem nejen pro Polsko, ale pokud nebudou zahraniční filmaři tupí, tak i pro celý svět. Zároveň si možná leckdo poupraví pohlad na ukrajinské dělníky, kteří jsou tu v podobné pozici jako Poláci i my v Irsku a na západě od Aše vůbec. 90% (05.01.2022)

Hoc už nedonesie výplatu, preds´ oplatí sa poznať tatu. V ďalekej cudzine ho pri práci v dokoch zavalilo, a tak dcérisko do Írska pre telo (a prachy) dolietilo. Krok za krokom poznáva totožnosť otca, dozvie, že vtipálek bol, makal, rád maloval, a nečudo: bol aj zvodca.  Rumunečku mladú, čo v kaderníctve u chlípneho majiteľa pracovala, si tatík zamiloval tak, až prirodzene nabobtnala. Problémom sú peniaze, čo po mŕtvych dakedy ostanú, akú úlohu ony v ďalšom živote dostanú? Vystrojí sa v katolíckej domovine paránny funerál, alebo bude nasciturus*) žiť o niečo lepšejšie na tomto svete dál? Výsledok vcelku fajný, pripomínal vzdialene filmy Loacha Kena, no skôr stredoeuróbska job mizéria v nom zobrazená. Pravdu má ale aj recenzentka JitkaCardova: okrem popisu reality a chrochnenia v prekariátnom systéme, sa nič nové nekoná. A že nakoniec vystrielam k hodnoteniu 4 hviezdne rany, na svedomí má k filmu hudba od skvelej Hanie Rani. Vysvetlivka*): nasciturus (z latinčiny) = doposiaľ nenarodený potomok. (20.12.2021)

Sedmnáctiletá polská tvrďačka s otcem už roky žádný vztah neměla. A teď je to shodou okolností ona, kdo letí do Dublinu, aby zařídila převoz jeho ostatků domů. A naráží nejen na to, že o svém otci skoro nic neví, ale i na svoji neschopnost komunikovat s ostatními. A divák může sledovat, jak se postupně mění, až nakonec dokáže udělat i neegoistický krok. Výborná Zofia Stafiej táhne celý film skoro sama, a přitom to rozhodně není snadná role. Další velmi povedené polské drama. (24.09.2021)

Smutek a bezmoc pod maskou dospívající rebelie. Námětem standardní drama “ze života”, zpracováním ale promyšlené, vtahující a silné. Úderné dialogy, skvělá představitelka hlavní role Zofia Stafiej - příběhu oddaná, bez nejmenšího zaváhání v náročném, vypjatém hereckém rozpoložení. Scénář se pouze neutápí v pochmurné situaci, jak by ho pojalo mnoho tvůrců, ale hlavní hrdinku vede krok po kroku, postavu po postavě a místo po místě v marné snaze poznat svět, ve kterém žil její čerstvě zesnulý, dlouhodobě odcizený otec. Formální výlet do cizí země pro jeho mrtvé tělo se tak mění v zásadní událost v jejím dospívání. Budete to prožívat s ní. [3Kino Fest] (15.11.2020)