La Traque
Il sapore della paura
The Track
Ako štvaná zver
Režie:
Serge LeroyScénář:
André G. BrunelinKamera:
Claude RenoirHudba:
Giancarlo ChiaramelloHrají:
Mimsy Farmer, Jean-Luc Bideau, Michael Lonsdale, Michel Constantin, Philippe Léotard, Jean-Pierre Marielle, Michel Robin, Françoise Brion, Paul Crauchet (více)Obsahy(1)
Mladá Angličanka přijíždí na francouzský venkov, kde se právě chystají místní lovci na hon. Při náhodném setkání je znásilněna v rozbořené kapli bratry Danvillovými. Než stačí z místa odejít, vrací se násilník pro zapomenutou pušku. Mladá profesorka využije svou jedinou šanci a muže vážně postřelí. Starší z bratrů jí nabízí dohodu za mlčení. Protože na ni nepřistupuje, stává se z ní štvaná zvěř. (borsalino)
(více)Recenze (50)
Vysvobození naruby a po francouzsku - komorní a levný, ale drsně syrový a fyzicky náročný snímek, který jde na věc ze zcela jiné perspektivy. Není primárně o oběti, ale o lovcích, o rozpadajících se morálních zásadách v situaci, kdy parta obyčejných lidí náhle čelí drtivému tlaku těžké kolektivní viny. Občas trochu nešikovně sestříhané, ale zase realisticky zahrané i napsané a završené posledními minutami, které patří jednoznačně do zlatého fondu nejen všech exploatations - během nich jednomu skutečně vyschne v ústech... ()
Tak tohle byla paráda. Popravdě jsem čekal něco trochu jiného, ale o to víc se mi to líbilo. Nečekejte umírání po tuctech, krvavé scény a zvraty v psychice jak to v podobných filmech bývá, tohle je úplně o něčem jiném. Je pravda, že děj je pozvolný a někdo by ho snad nazval nudným, ale to není můj případ. Ale spíš než děsivou čekejte tíživou atmosféru. ()
Nebe se zasmušilo nad pohasínajícím dnem a jen polehlá tráva promáčená lesními jezírky. To byl zase jednou zážitek! No, nezbývá mi říct, že večer po zkouknutí to moc příjemné nebylo. To, co je nejvíce znechucující, je bezpáteřnost místních lovců. Co se příběhové linky týče, je to hodně depresivní. Nicméně poté, jsem si vlastně řekl, je to jenom film. Co se určitě povedlo, je opět český dabing. ()
I v mé duši zanechal hluboký šrám, po pouhém jednom zhlédnutí před mnoha lety. Tento zoufale obyčejný, zváleným senem zaprášený příběh, ale jako řetěz omotaný kolem krku těžký film, při jehož finále jsem cítil, jak se i já propadám do bezedné bažiny... Do poslední chvíle jsem nevěřil tomu, že se zachovají jako zrůdy. Vždyť to byli všechno tak tuctoví a obyčejní lidé ze sousedství. Jako já. Nebo i vy... ()
Hudba: Giancarlo Chiaramello *** Tento film nemá zrychlení z nuly na sto pod deset sekund, pomalu se rozjíždí a každým dalším okamžikem stupňuje napětí. Ale od francouzského filmu sedmdesátých let bych přece jen čekala trošku víc. Nelze popřít, že scéna u rybníků je úchvatná, ale stále nějak neumím pochopit chování Heleny. Tvářit se hrdě sama v lese proti partě ozbrojených chlapů? Jasně, kdyby se tak nechovala, film by mohl mít stopáž tak deset minut. Ale vadí mi, když scenárista svým postavám nevdechne potřebu logického chování. ()
Reklama