Známí neznámí

Až díky vygradované poslední půlhodince film získává nějaké ty body navíc. Hercům občas není moc dobře rozumět. Jinak ten scénář je díky předloze tak silný, že úspěch je téměř předem zaručen. Spíše do očí tluče ta zbytečnost. Originál je samozřejmě pouze jeden a ani megapopulární Martin Hoffmann na tom nedokáže nic změnit. 60% (14.10.2022)

Nestává se mi často, že by se mi líbil víc remake než originál (čest výjimkám) a nestalo se to ani tentokrát. Já jsem si Genoveseho Perfetti sconosciuti oblíbil na první dobrou a k české verzi jsem už předem přistupoval s určitým skepticismem. A ono to nakonec nedopadlo až tak zle. Asi to bylo hlavně tím, že se tvůrci snažili co možná nejvíc kopírovat původní scénář; mám totiž obavy, že by mě jakákoliv invence jen nutila ke snižování hodnocení. S obsazením už jsem nějaké ty problémy měl; proti slovenským hercům nic nemám, já mám totiž Slováky rád, jen už začínám mít alergickou reakci na spojení nového roku s Táňou Pauhofovou, a i když chápu důvody, které k tomu tvůrce vedly, tři česko- slovenské páry už byly přece jen příliš, ne? To byla záležitost, která mě po celou dobu rušila a která přebila i mou prvotní touhu, otevřít si účet u Air Bank. No, a stejně jako jsem psal u italského originálu, i tady platilo, že podobné hry považuji za vrchol stupidity ne s ohledem na trotly, kteří by do něčeho takového šli, ale s ohledem na nic netušící volající. Třeba při rozhovoru s dcerou byl na pěst nejen taťka ale i všichni, kteří zůstali a poslouchali až do konce.  Martin Hofmann byl opět nejpřirozenější. Ten člověk je asi opravdu dobrý. / Poučení: Lidé touží po upřímnosti jen do té doby, dokud se jim jí nedostane. (26.02.2023)

Na taliansky originál to nemá, ale keďže scenár je takmer totožný, tak sa tu nedalo veľa pokaziť a aj herci to zvládli pomerne dobre. Ak by som nevidel Perfetti sconosciutti, možno by som hodnotil ešte lepšie, ale už ma tu nemalo čo prekvapiť, takže to nemalo taký efekt ako na mňa mal úžasný originál. (29.05.2023)

Tvůrci Naprostých cizinců jistě před šesti lety nepočítali s tím, že se námět jejich filmu v následujících letech přetaví do tolika národních kinematografií. Po italské předloze a německém remaku jsem zašel do kina na česko-slovenskou verzi, která má hodně nevděčný úděl v tom, že se jedná už o x-tou obdobu jednoho a toho samého námětu. Známí neznámí se více drží předlohy než německá verze, přesto ono nepříjemné mrazení v závěru italského snímku zůstane již pravděpodobně nepokořeno. Konverzační a prostorově komornější filmy stojí z velké části na hereckých výkonech a ve Známých neznámých se zúčastněným podařilo jakž takž dobře zvládnout své party - zejména bych vypíchnul dvojici Hofmann-Polnišová. Na jednu stranu je pravda, že x-tá (a v mnohém doslovná) variace na jeden námět je zbytečná, přesto ale na druhou stranu nelituji návštěvy kina. Slabší čtyři hvězdičky! P.S. Ve filmu jsem postrádal krátkou, ale o to více silnou scénu se seniory na balkónu. (06.04.2022)

„Všetci sme strašne krehkí. Nie je dobré sa s tým zahrávať.“ Koniec mi až tak nesadol a osobne mám s týmto scenárom ten problém, že si ako človek tak nejak ľudsky (ehm) myslím, že ak by aj s niečím takýmto partia ľudí súhlasila, pomerne čoskoro by to odpískala a nechala by to tak. Bolo to proste príliš veľké sadomaso. V niečom takom by nikto normálny dobrovoľne nepokračoval. Na strane druhej, čo ja viem. V živote sa dejú aj väčšie bláznovstvá. A zas je pravda, že keď už sa guľa zo svahu raz začne valiť, je ťažké ju zastaviť. Nejeden raz sa aj v reálnom živote skutočne zmení na smrtiacu lavínu, ktorá zvalcuje každého, kto jej stojí v ceste. Čiže aj relatívne mínusy sú vlastne dosť zo života. Takže vlastne nie sú mínusmi, hmmm. Vidím, že sa tu opäť vyrojilo plno patriotov, ktorí samozrejme odsúdia film so slovenskými hercami len preto, lebo podľa nich posledný dobrý slovenský herec bol Ladislav Chudík a nových hercov síce pri práci nikdy nevideli (max. v nejakej reklame, lebo veď patrioti do divadla nechodia), ale „vedia“, že stoja za hovno. Rovnako tak, ako chrúst nad životom, i oni premýšľajú nad tým, kde slovenská producentka Wanda Hrycová vzala morálne (a iné) právo urobiť remake. Nuž, experti, vedzte, že za posledné roky na celom svete vznikli stovky remakov, nie je to fakt nič nové po slnkom, len ste opäť preukázali svoju malosť. Ale odbáčam a to si tento film nezaslúži. Vynikajúce dialógy, skvelé hlášky. Vizuálne... jasné, odohráva sa to v jednom byte. Ale aj interiér sa dá natočiť hnusne alebo dobre a tu je natočený luxusne (nevraviac o nádherných úvodných exteriérových záberoch, hneď by som do vianočnej Prahy utekal). Postupne sa to tak zapletie, prepletie, dopletie a prekombinuje, že možno i vy trochu stratíte prehľad. Možno ho jemne stratili aj samotní tvorcovia, vinou čoho sa im po lúke rozutekalo priveľa králikov a nie každého na konci dokázali úspešne strčiť do klobúka. Ale to sú ozaj len detaily, je to vynikajúci film. Nie vynikajúci na slovenské pomery. Proste vynikajúci film. Bodka. Herci si to neskutočne užívajú, majú medzi sebou fantastickú chémiu a každý, kto tvrdí opak, je závistlivá guma. Áno, niektoré postavy sú trošku do počtu resp. nemajú príležitosť naplno rozvinúť svoj charakter, čo je asi najviac prípad Tomáša Maštalíra, ale zas ten je taký charizmatický, že mu stačí sedieť na stoličke a má vás v hrsti. Geniálny je (opäť raz) Martin Hoffman; to, čo predvádza, podľa mňa už ani nie je klasický herecký výkon, ale niečo úplne iné (avšak neviem to presne pomenovať). (25.12.2023)