Vražedné pochybnosti

Já bych měl spíše "vražedné pochybnosti" o schopnosti pana scenáristy napsat smysluplnou zápletku a schopnosti Ivo Tomana jej přetavit v aspoň trochu kukatelnou záležitost. Neuvěřitelně špatný pokus o jakýsi psychologický film s detektivním plánem v druhém sledu, který dokonale zapadá mezi tu šedou masu filmové produkce roku 1978. Vydržet dodívat to do konce se dá jen díky mému oblíbenci, velkému herci Mirkovi Macháčkovi, jenž v civilním životě sžírán duševní trýzní, která se mu dokonale odrazila v jeho výrazu, se pro tak napsanou roli jevil jako zcela ideální představitel. (28.12.2006)

totální existenciální úzkost, která se potírá, ale neléčí opakovanými gesty (od každodenních střetnutí s pošťačkou, přes objednávání pití v hospodách, nekončící rekonstrukci chaty, až po sice nutkavé, ale pravidelné útoky nožem). Všechno se odehrává jak podle autobusových jízdních řádů, po předem vytyčených trasách, kde jakékoli zpoždění nebo výchylka přináší jen dočasnou nic neřešící úlevu pro zmordovanou lidskou duši, která si sama sobě ordinuje stereotyp ve strachu před vlastní smrtelností a křehkostí - co jiného ji může vystužit než jistota objektivních důkazů v podobě přímého empirického svědectví (viděla jsem vraha, viděl jsem dalekohledem pošťačku, "rekonstrukce" vražd, což představuje další marný pokus o věčný návrat téhož ...). Macháček se vzpouzí tomuto doslovnému žaláři smyslů tím, že je impulsivně překvapuje a abstrahuje do svých děl, které nechce nakonec nikdo vidět, ani on sám. Budínová napíše účet celému svému životu do věty, kde ve třech prostých slovech shrne to, co bezprostředně viděla "spálil ty rukavice"). Racek ztrácí poslední kontakt se smyslovou realitou, když si rozbije brejle, kde má i naslouchátko ... náhle se stane jistým protikladem Macháčka, který chtěl otupit smysly řízenou "sebedestrukcí", kdežto Racek chtěl naopak otupit nesnesitelnou realitu tím, že ji nějak zabije a přitom sám umírá, což ovšem nepřináší vykoupení vůbec nikomu, natož pak zdeptanému Macháčkovi ... čisté existenciální utrpení zakryté mechanickým opakováním obrazů. (06.02.2011)

Detektivní drama pojaté jinak. Působí to trochu jako zjevení, protože místo klasických vyšetřovaček je zde pokus o hlubší podprahovou psychologii. Někdy se to i daří, hlavně díky hercům (Slávka Budínová byla super). Kdo se bude šťourat v detektivní lince nebude spokojen, z druhé strany mohou diváci ocenit zvláštní existencionální feeling konce 80. let. 60%. PS: Pro Enšpígla a další kritiky - 1) vraždění může mít různé příčiny a spouštěče, klid opuštěného hotelu (v něm zaživa umírající hostinská ve společnosti manžela podivína) je narušen mužem na útěku před sebou samotným...mě to zní důvěryhodně a to se psal normalizační rok 1978!!! 2) tady nejde o děti a silné emoce, spíše je tu snaha vyvolat nejistotu a mrazení v zádech (časté odkazy na "zlaté staré časy" umocňují pocit zmaru, neštěstí a životní prohry - to je společné pro 3 hlavní hrdiny) 3) uznavám, že to není dotažené po scénáristické stránce, ale za pokus to stálo (11.09.2011)

Príbeh z čias, kedy sa v krčmách ešte nečapovala kofola, a ak si chcel niekto, podobne ako hlavná postava, dopriať krígeľ tohto fantastického nápoja, musel požiadať o naliatie dvoj trojdecových fľašiek do pollitráka. Popri tejto zaujímavosti ide o zaujímavú štúdiu muža, sklamaného životom, idúcim kamkoľvek, len aby to nejako zapichol. Zapichnú však malé dievča, a on využije šancu. Nepomôže ani fakt, že sa dostane na peknú horskú chatu "Na vyhlídce", ani raňajky pod holým nebom, ani ústretová chatárka. Má toho jednoducho dosť. Ostáva len zodpovedať otázku, či je vrahom, alebo nie. Nevýrazný vyšetrovateľ (Vinklář) a celkove vyšetrovacia línia zrážajú podarený film s minimalistickou experimentálnou Hapkovou hudbou do priemeru. (21.08.2021)

Díky scenériím, hudbě a herectví hlavního trojúhelníku (Macháček – Karel Pešek, Budínová, Racek - Machovi) celkem koukatelné. Zajímavé je, že Macháčkův bratr (Milan Pešek) neoslovuje Vinkláře soudruhu, ale pane kapitáne. Vinklář si v úvodu zahraje na věštce a v Restauraci Na Vyhlídce pronese „Vy se tady jednou zabijete.“ Ale jinak tápe stejně jako scénárista – závěr působí (nechtěně) až směšně. Pobaví i myslivecká intermezza – „Číhaná na pošťačku“. (15.02.2011)