Výstřely v Mariánských Lázních

Ten hlas, ta podoba. Ta zkušenost při obsluze knihovnických schůdků, ta neschopnost vzdát se obluzování sukní ať už jsou v přesile nebo z Hitlerjugendu. To je Vrána! A nenechte se zmást, že namísto velorexu jezdí v americkém džípu. On vám bude klidně tvrdit, že je inženýr Králík nebo kriminální asistent Hanousek.. Možná překvapí osvícené filozofování nad pohnutkami zločinu, ale jinak je vyšetřování předválečné vraždy plné reminiscencí, nezáživnosti a Fulínů z VB. Kdyby se Jenda Zeman teprve nerozkoukával po návratu z lágru, rozlouskl by to dřív, než stačíte říct „zlý občan Německé spolkové republiky“.. (01.02.2021)

Další koprodukční film s východoněmeckým studiem DEFA, které se většinou nezdařily. Policie obnovuje na udání jakési slečny dvanáct let starý případ, kdo došlo v Mariánských Lázních k vraždě německého antifašisty. Týden po shlédnutí si už z něho moc nepamatuji, takže na vině bylo jistě prachšpatné zpracování, třebaže námět by nebyl špatný. (07.02.2021)

Na filmy podpořené Ministerstvem vnitra je spolehnutí. Vhodně naladěného diváka pobaví. Z obvyklé kombinace rutinérské režie, neochotných hereckých výkonů hvězd, přeochotných hereckých výkonů outsiderů protěžovaných režimem a scénáře ušitého na zakázku politruků Výstřely v jistých ohledech vyčnívají. Jedním z neobvyklých prvků je ideový základ, skutečný případ vraždy prof. Lessinga, která se odehrála v roce 1933, další náznak ideového nadhledu, pozoruhodná shovívavost vůči českým Němcům, na hony vzdálená tuposti jiných propagandistických děl stejné produkce. Málokdy se stane, aby jinak režimem protěžovaný herec Václav Neužil st. s jistou filosofickou nadsázkou relativizoval činy příslušníků Hitlerjugend. Nic z toho jistě nemá nic společného se skutečností, že Ivo Toman film natočil ve východoněmecké koprodukci... Nešť. Abych nepřeháněl - nic z toho film samozřejmě nespasí. Je to v určitých drobnostech pozoruhodná břečka. Těm, kteří mají pro pozoruhodnosti tohoto typu slabost, sadisticky doporučuji. (06.07.2016)

Zajímavě pojaté. A docela se divím, že to vzniklo v 73. roce, protože jsou tam i špílce na komunisty (Zdeněk Dítě jakožto dosazený velitel pražské VB, který oficiálně říká něco jiného, než pak večer u pár sklenek vína; řeč komisaře při soudu s hitlerovčíky), což se pak snaží dorovnat ten naštěstí krátký závěr o prohnilém SRN, kam si chodí vrazi z Čech pro pochvalu a případnou prebendu. Ale mně se líbilo, že vlastně ani tak nejde o tu vraždu 12 let starou, jako o to prostředí a jeho proměnu. Ty Mariánské Lázně hnedle po válce (druhé světové), ty drobné náznaky na soužití s Němci (Habermann), celé je to takové syrové, ale drží to pohromadě a vypadá civilně a realisticky. Mladý Abrhám hraje svého mladého a zbrklého poručíka skvěle. A dostalo mě tam pár zvratů (archív, alespoň spoluúčast apod.). Jo, a poprvé možno viděti "Pacínka" hrát na opačné straně barikády komisaře, dobrý fór. Celý film mi přišel uvěřitelný, dobře zahraný, se skvělou výpravou - jako by tam člověk byl. Odsýpá zdánlivě pomalejším tempem, ale přitom se v každé scéně odehraje a řekne tolik, že je toho hodně na přemýšlení. (03.04.2019)

Zajímal by mě názor historika zabývajícího se se zobrazenou dobou. Dle mého soudu jde o ukázkově normalizační počin, v němž svět zdánlivě není černobílý. Poukážeme na množství chyb establishmentu, jak systémových, tak i individuálních, ale nad tím vším ční morálně nezkažený hrdina, který ve výsledku proti onomu establismentu nejde, ale jen jej svým správným jednáním ozdravuje, což daný systém nakonec ocení. A je jedno, zda jde o (zde) nastupující komunistickou moc nebo systém demokraticko-kapitalistický (viz. třeba Policajt v Beverly Hills, kde policajt vyšetří zločin navzdory svým nadřízeným). "Relativizace hodnot" v podobě bývalého policisty-kolaboranta, který pomůže k vyštření vraždy (navíc vraždy Němce Němcem) by ve striktních 50. letech zřejmě nebyla možná. Naopak v 70. letech zase nebylo možné, točit tak naivně lživě, jako v letech 50. Ona normalizační tendečnost se projevuje právě v rádobyoběktivitě. Podobně ale působí i většina hollywoodských žánrových titulů ve vztahu k americkému mocenskému systému. Dovětek ve "Výstřelech" ovšem nenechá nikoho na pochybách, jak se věci mají - Současní Němci jsou podle tvůrců stále nacisti:) Z hlediska stylu či řemesla se film sice vyhýbá trapným módním manýrám, působí uměřeně, ale zároveň zoufale všedně, neinvenčně a tím pádem i nudně a zdlouhavě. Není divu, že film zapadnul. (16.08.2011)