Zbraně pro Prahu

Celkem zábavný pohled na to, jak se místní sdružení klubu důchodců, rozhodlo pro turistycký výlet do Prahy, tentokrát netradičně ve zbrani a ve vlaku :-) Jediné pozitivum filmu, je téměř zanedbatelná soudružská propaganda, kterých jsou všechny normalizační bijáky plné. Na druhou stranu ho sráží neskutečně absurdní děj, kterého je film plný. Prostě a jednoduše mě nemůže nadchnout film, kde se z posunovače snaží udělat hrdinu velké vlastenecké války z dědka před futrálem dokonalého kulometčíka a z celé té party bojovníků z věkovým průměrem 150 let, elitní zabijáky amerických SEALS. (22.02.2015)

Z filmu jsem velmi rozpačitá. Na jednu stranu je to spíchnutá propaganda jako prase. Na druhou stranu jde o zajímavý příběh, po pravdě řečeno hodně naivně natočený. Nechtělo se mi uvěřit, že by pár lidí takto dokázalo zlikvidovat opancéřovaný vlak a že to bylo takhle jednoduché. Při Pražském povstání bojovali všichni bez rozdílu věku a pohlaví, takže mi nevadilo složení hereckého obsazení. Ten most vedoucí přes řeku po kterém jezdil vlak mi přišel hrozně známý. Měla jsem pocit, že jde o most, který se nachází u Měchenic. Tedy ten samý, který se objevil i v jiném filmu. Mám na mysli dobře známý Most u Remagenu, kde byl v úvodu. (22.06.2012)

Na to, že film vznikl ke 30. výročí pražského povstání, je v něm pozoruhodně málo ideologie. Samozřejmě, hlavní hrdina je komunista a vše končí příjezdem sovětských tanků, ale příliš se o tom nemluví, nedějí se žádná zvěrstva, scénář je poměrně férový v tom, že z rádia zní pražské volání o pomoc v ruštině i angličtině a všude vlají jen československé vlajky - jediné rudé praporky jsou ty signální železničářské. Navíc jsou Zbraně pro Prahu nadprůměrně natočené - filmaři nepoužívali triky a třeba srážka německého pancéřáku s obyčejným uhlákem je úžasná a také přestřelky mají v rámci možností šťávu (ačkoliv Ivo Toman samozřejmě není žádný Jiří Sequens). Kdyby se to obešlo bez několika naviních, úsměvných až směšných momentů, přidal bych čtvrtou hvězdičku. (13.02.2016)

Kapitán Kloss odvedl perfektní práci. Neboť kdo jiný než tenhle špičkový polský špion mohl v Abwehru zavést nové moderní výcvikové metody, kdy se vojáci kryjí tak, že běhají zásadně po vrcholcích hald uhlí, aby je stateční čeští železničáři mohli pohodlně trefit. A pak že je kapitán Kloss pouhá fiktivní postava, jak čtu na wikipedii. Hned to tam jdu změnit, uvedu tenhle film jako důkaz. Při pohledu na ty naše nepřemožitelné hochy na mašině si říkám, jaká škoda, že jsme jejich potenciál nevyužili hned ve 39. roce... stačilo postavit železnici po celém obvodu našich hranic, tenhle jeden ozbrojený vlak by je v pohodě ubránil. Pravda, musel by to být nějaký rychlík, aby v případě napadení Německem stihl obsloužit celou hranici. No, čeští konstruktéři by určitě dali hlavy dohromady a mohli jsme mít pendolíno o sedmdesát let dřív. A navíc v pancéřový verzi. Jinak mi taky vrtala hlavou ta dramatická hudba, která hrála vždy, když kamera zabírala supící německý vlak. Kde já už ji slyšel? A pak mi to došlo, byla stejná jako ve Ferdovi Mravencovi, když si padouch šnek brousil nůž. (24.10.2015)

Zbraně pro Prahu nejsou špatný film. Hnací síla filmu je samotný příběh, který je velmi originální a obsahuje mnoho rozmanitých příhod. Krásně i vykresluje atmosféru májových dnů. Z herců dominuje především Jiří Kodet, jehož cynické hlášky mi ještě teď rotují v paměti a vůbec celá jeho postava je v té záplavě schématických postav asi nejživější. Pak tu je Karel Hlušička, který zosobňuje prototyp neohroženého hrdiny (komunisty), který si narozdíl od svého protipólu Kodeta ví rady v každé situaci. Čížková na mě působila dost otravně a zbylé postavy už jsou jen křoví. Teď příjdu k tomu nejhoršímu a to je technická stránka. Nechápu jak režisér Tankové brigády (geniální bojové scény) může trpět věci jako: Pancéřový vlak se srazí s jiným, přičemž se zcela viditelně ulomí dřevěná (pancéřová) nástavba a uletí jak papír někam do křoví. Aby toho nebylo málo, tak se pan režisér ani v dalších záběrech neráčí tuto chybu napravit a tak se tam ona dřevěná nástavba válí přímo v pozadí záběrů dalších 10 minut. Další hrůza jsou přestřelky. SSáci při zásahu skoro tančí a před pěti mladíkama s flintama zdrhne rovnou celá četa SS. Ještě tu máme bonus v podobě dědka, který střílí na stíhačku (model) evidentně vedle, aby jí netrefil a nebylo po modelu. Poslední bojová scéna je taky pěkně sprasená. Tanky místo aby stříleli z 20 metrů do lokomotivy, tak pálí do prázdných vágónů a Kodet trefí panzerfaustem tank, avšak projektil se záhadně odrazí od tanku a spadne do trávy. Vrcholem vší hrůznosti bylo setkání s Rudou armádou, které působilo tak pateticky a zrůdně, že i házení kyticí ustupujícím SSákům, kteří právě vyvraždili celou vesnici, by působilo lépe. (04.08.2008)