Bio Ráj

Pomerne dlho som mal tento film v pláne vidieť. Tornatore, Morricone, Noiret ako dôvod stačili. Dnes som ho konečne videl. Je to pekný film. Keďže nemám ani najslabší fetišistický vzťah ku kinosálam a premietacím kabínam, obmedzil som sa pri vnímaní filmu na životný príbeh. K trom menám zo začiatku som pribral ortuťovitého chlapčeka Salvatore Cascia a prvá polovica filmu ubehla ako voda. V druhej sa to nejako zadrhlo a už to bol iný film. Vtedy som bol veľmi rád, že som sa dostal k najkratšej verzii, lebo tie dlhšie by som nedal. S filmom som spokojný. Pripomenul mi anglickú "starinu" Najmenšie kino na svete. Ale nikto odo mňa nebude počuť ódy naň. (12.06.2019)

I přes svou dlouhou stopáž vás Bio Ráj vtáhne do děje a po nějaké době máte nostalgické vzpomínky na začátky příběhu, to se mi teda moc často nestává, ale tady jak se putuje věkem hlavní postavy je to docela snadné. :-) To je na tom asi ta nejlepší věc, prostě to proplouvání životem a vzpomínat na krásná mladá léta. Jen co mi vadilo bylo ukázání kina z té horší stránky, jako jak se tu někteří lidé chovají a některé další věci. Takové scény bych vyřadil a mohlo to dopadnout ještě lépe. (01.07.2018)

"Vítejete vážení filmoví nadšenci v našem biografu Paradiso a vejděte směle dál! Vítejte mezi rázovité figurky, do celuloidového světa plného humoru, citu a příjemné nostalgie po starých časech, kdy ještě biograf představoval zázrak doby, návštěva kina společenskou událost a promítačům chytaly od ohně filmové pásy. A kdy malý Tornatore možná chodil tajně do kina, ve kterém utrácel maminčiny peníze za nákup, hltal každé políčko filmu, aby pak o několik desítek let později natočil krásný, dojímavý biják plný citu." (01.08.2004)

Vzpomínky jsou nakonec to jediné, co nám zbude. První půli jsem ani netušil, že sleduji krásnou předehru k tak velkolepému finále, které chytne za srdce. Úžasná hudba krásně dotváří atmoféru. Cinema Paradiso rozhodně patří k těm nejzapamatováníhodnějším filmům. Viděno v režisérském sestřihu (170 minut). (30.11.2010)

Pocta staré kinematografii, respektive době, kdy kina často znamenala největší možnou zábavu a místo pro společně sdílený zážitek. Morriconeho motiv, postava starého promítače, síla vzpomínek, hluboký smutek z pomíjivosti a magie sicilského městečka, jehož biograf dá jako čarovný portál zažít celý svět — přesto, že mi lehce nesedla milostná linka, potvrzuji doják. (23.05.2021)