Pouhá formalita

Komorní drama dvou charismatických mužů, kteří v psychologické hře odhalují, co se stalo jednoho deštivého večera. Každým posunem v ději se dozvíme něco více o hlavní postavě, dávkování informací udržuje napětí a vynikající atmosféru - režie je opravdu zručná. Herecké duo je taktéž perfektní, osobně mi v tomto precizním konceptu neseděl jen víceznačný konec. 8/10 (10.01.2015)

Průtrž mračen, od místa činu/nečinu prchá vrah/nevrah/sebevrah; všichni znají jméno Onoff, ale ani on sám neví, co všechno zahrnuje, co se pod ním skrývá. Pod pichlavými očky psychoanalytika, komisaře Polanského, v dešti, který proniká vším, střechou podivného komisařství i clonou zmatené mysli, se skládá puzzle muže (zde naprosto skvělý Gérard Depardieu), který prochází destrukční krizí středního věku, krizí uměleckou i mileneckou. Nepíšící propisky, nefunkční psací stroj, nepopsané papíry, nekomunikující telefon, odkazují, jako tabula rasa, na počátek něčeho nového, na nový "román". Podobně jako se amnestický syndrom hroutí pod komisařovými "důkazy". I když tato noc přece jen zůstane navždy zamlžena (i o Nietzchem se říká, že byl "benebelt"), je pouhým předělem mezi duševní nemocí a zdravím... Pozn. 1: Také jsem odmítal teplé mléko, zvláště když na něm byl škraloup. Pozn. 2: "Ricordare, ricordare è come un po' morire" (rozpomínat se je tak trochu jako umírat), zpívá italsky sám GD) (05.09.2017)

Viděl jsem to dvakrát hned dva dny po sobě. Po prvním zkouknutí jsem totiž naprosto nepochopil, co to mělo znamenat. Když jsem si přečetl zdejší komentáře o geniální pointě, přišel jsem si úplně okraden o zážitek. Byl jsem dost ospalý tudíž jsem usoudil, že jsem musel na chvilku usnout a něco mi uniklo. Druhá projekce mi odhalila, že jsem to vlastně viděl celé. Pointu jsem si ujasnil a není špatná. Důležitější je ale, že mne ten film bavil stále stejně. Tornatore umí a ponurou atmosféru navodil dokonale. Zahrané je to taktéž skvěle. Polanskiho komisař na mě velmi zapůsobil. Musím vyzdvihnout i kvalitní český dabing Pavla Soukupa a Otakara Brouska. (26.07.2015)

Tohle komorní psychologické drama s kriminální zápletkou má několik předností, tou první je samozřejmě Gérard Depardieu (v roli spisovatele), válí první hereckou ligu a divák mu zbaští vše, každý pohled, každé slovo.. Druhou je výtečně dusná atmosféra, déšť s bouřkou, výpadek proudu, zchátralý dům, do něhož teče a v podstatě jedna místnost, kde se koná výslech.. Zajímavá a zároveň působivá je i hudba a stejně tak závěrečné rozuzlení, každopádně k zamyšlení.. (09.11.2022)

Dokonalý zástupce mysteriozního psychologického dramatu, jakých až tak moc vlastně není. Jen se prosím obloukem vyhněte vyšisované BluRay verzi, která je tak vyčištěná, že zmizely barvy, hry se světly a stíny (třeba když se komisař podívá na Onoffa v okně a zpoza tmy klobouku mu zasvítí jen pátravé oči - to je v BluRay verzi totálně zabité, protože někdo měl potřebu ten stín zesvětlit, aby nebyl, aniž by ho zajímalo, že ničí podstatnou složku filmu. Ano, film hodně hraje s atmosférou, k níž patří nejen neustálý déšť (jenž má protiklad v tom závěru, opět symbolika), depresivní podmínky policejní stanice, ale právě také hra s barvami, světly a stíny. Zhruba v půlce jsem začal mít tušení, jak to celé je a jsem rád, že se mi to potvrdilo - o to víc jsem si film od té chvíle užíval. Myslím, že tvůrci chtěli, aby divák v průběhu děje (na rozdíl od Shyalamana u Šestého smyslu) pochopil, oč jde, ne až v závěru u skvělé scény s fotkami. Vše dokresluje dokonalá Morriconeho hudba - nervně dramatická pod úvodními titulky až po konejšivou skoro v závěru. Trošku mi vadil Depardieueho exhibicionismus, který bych přirovnal k Donutilově snaze prosadit se ve všem, ale tady bych záběry na nahého Depardieua a jeho velké břicho oželel, písničku však nazpíval docela slušně (další podobnost s Donutilem). Líbí se mi ve filmu jemný humor, vyplývající z daných situací, nebo polemiky na téma setkání s ikonou a že spisovatel není své dílo a nemusí se mu podobat. (20.10.2018)