Pryč od minulosti

Nemám rád špatný konce, ale tenhle film dopadnout dobře nemohl. Jeff Bailey se snaží začít znovu a zapomenout, ale minulost ho dožene a on vzpomíná, jak ho mafián vyslal najít ženu, do které se zamiloval. Zatímco prvních 40 minut se rozjíždí klasická romantika s jasným vyústěním, další část na sebe v noirovém stylu vrší jeden zvrat a podraz za druhým. Není to zrovna Hitchcock, ale perfektní herecké výkony jak klaďáka Mitchuma tak mladého Kirka Douglase v záporné roli to zvedají. K tomu jedna pořádná mrcha, pardon femme fatale, skvělé dialogy a hudba a vychází solidní nadprůměrný film. (16.09.2015)

Noir film, v němž každá postava má své opodstatnění, více či méně předpovídatelný charakter a úžasně aranžované exteriérové i interiérové scény. Za celých 93 minut se zde nenajde ani jedna, která by byla vyloženě slabá. Hlavní kvarteto postav je naprosto bezchybné, charismatický Robert Mitchum si velmi brzy získá přízeň diváka a Kirk Douglas (zde velmi mladý) svoji roli představuje s noblesou sobě vlastní. Blíže zmiňovat duo žen, které do děje vstupují, aby se postavily ze dvou stran k širokým ramenům Jeffa Baileyho, není třeba, jelikož jejich vývoj - zejména Kathie Moffatové - si je třeba vychutnat. Snímek se nese v klasické noir-filmové atmosféře, do níž proniká vše, co divácké oči a srdce potěší! Zcela jsem se při sledování přenesl do 40. let a krásného jazzového věku. (25.10.2009)

„Miluješ mě? Poco?“ - „Co to znamená?“ - „Trochu.“ - „Mucho.“ Když Robert Mitchum takhle propadne osudové Jane Greer, nelze se pak vůbec divit, že požaduje stavbu vysoké šibenice (knižní předloha Daniel Mainwaring: Build my gallows high). Likvidace mafiánského gunmana rybářskou udicí, stará známá filmová drobnůstka s plýtváním energie (postavy přicházejí do bytu, kde nikdo není, ale přitom je rozsvíceno) a v neposlední řadě opravdu precizně vybroušené dialogy, poznávací to znamení kvalitního filmu noir. „Oh, Jeff, I don't want to die!“ - „Neither do I, baby, but if I have to I'm gonna die last.“ (10.10.2009)

Syžet je jakési vnější schéma, celková konstrukce, podle které je příběh řazen. A fabule je už hotový, divákem na základě syžetu zkonstruovaný příběh. Syžet je zkrátka něco jako plánek z ABC-íčka, podle kterého si postavíte papírový model (fabuli). Proč o tom mluvím? Protože tenhle film v sobě sloučil všechny typy syžetů dohromady - je retrospektivní v první půli (odvíjí se od pointě k příčině), chronologický ve druhé půli, dále řetězový (pojítkem několika zdánlivě nesouvisejících příběhů je femme fatale), stejně tak rámcový (dílčí příběhu jsou součástí hlavního děje točícího se kolem detektiva) a celé to budí zdání paralelního příběhu v příběhu, respektive způsobu, jakým se příběhy stávají. Jenže tím se dostává celý děj do polohy konstruktu s vymakaným scénářem bez života a mám pocit, že těm, kdož mají problémy odlišit civilní život od filmové fikce a jejích konvencí, bude film rozkolísávat hypertenzi. Motá se vám z toho hlava? Na zklidněnou doporučuji Single Malt Scotch Whiskey nebo Jägermeistera. (02.07.2008)

Kvalitní noir film, který ale podle mě dnes nemá čím překvapit. Pointu divák uhodne několik minut po začátku a celý děj poté jede v předvídatelné koleji. Herci jsou ovšem skvělí, ať tipově přesný Robert Mitchum, dokonalá femme fatale Jane Greer nebo začínající Kirk Douglas. Snímek to není špatný, ale například taková Rozdvojená duše nebo Pošťák vždy zvoní dvakrát se mi líbili víc. (21.02.2009)