Kytice

Tohle že je filmová báseň? Ale jděte. Tohle je přestylizovaná, kýčovitá masturbace, která vůbec nectí Erbena, ani zásady kvalitního filmového vyprávění. Kdyby F. A. Brabec tuhle svojí ódu na vlastní kameramanské schopnosti neprezentoval jako těžké umění, byl bych k němu mírnější, neb ta formální stránka filmu přeci jen má cosi do sebe (navíc tradičně přičítám body za odvahu natočit něco jiného než komedii), ale tahle prostě nemůžu. Já si pod pojmem umění rozhodně nepředstavuji exhibicionistickou a nevkusnou pestrobarevnost a ani ze samotného podání jednotlivých balad nejsem nadšen. Polednice je pouze sled jakýchsi vzájemně nekompatibilních záběrů, Štedrý večer je nesmyslný blábol (kde se ztratila původní Erbenova pointa?) a Zlatý kolovrat je paskvil bez tvaru. Ještě tak Svatební košile má místy docela šmrnc (scéna s umrlcem) a Dceřina kletba má jako jediná Erbenova ducha. Povídám vám, milý F. A. Brabče, že ty tři hvězdy jste si u mě vylsoužil jen tak o fous a že toto nadhodnecení se chystám plnou měrou vykompenzovat, jeslti se vám podaří podobně zmršit i Máchův Máj... (01.11.2007)

Rozhodně počin, který stojí za pozornost. Ruku na srdce kdo z vás mladších četl Kytici? Filmové zpracování klasiky když se podaří, je vždy ku prospěchu věci už jen z hlediska jakési širší osvěty. Podání bylo zajímavé. Ne všechny příběhy se mi co do zpracování líbily např. kolovrat. Ale zbytek byl parádní. Skvělé byly i předěly se svícemi. Někomu vadí ta pestrobarevnost, dokonce jsem kdesi četl kritiku, že ,,to celé připomíná reklamu na tatranky Opávia''. Nevadilo mi to. Proč by neměl podzim být zlatý, léto jasně zelené atd? Jiráskova hudba vezme za srdce. mně osobně vzala tak moc, že jsem šel do soundtracku. Stejně byl nejlepší Roden se svými umrlými hnáty a vystouplými lopatkami v zetlelé uniformě... Aňa je kočka, má co ukazovat, ale proč je všude nahá (tedy i zde) asi nepochopím. Copak by asi na toto zpracování řekl sám veliký autor? * * * * (08.06.2013)

„Zemřela matka, do hrobu dána.“ Morbidita ožíva. Unikátny, trúfam si tvrdiť, že i na svetové pomery originálny projekt, režisér formou filmových „poviedok“ sfilmoval básne. V tomto prípade mrazivé Erbenove verše. Keď som to videl v r. 2000 v kine, bol som uchvátený, ale najbližšie som si Kyticu pozrel až v r. 2022 a myslel som, že už to nebude ono. Ale je. Vlastne je to možno dokonca ešte o chlp lepšie. Z výsledku je značným spôsobom cítiť prítomnosť manželov Jakubiskovcov a to nielen vo forme postupne sa zväčšujúceho (mimochodom, skvelý nápad) pochodu maškár, aj keď áno, práve z neho najviac cítiť Jurajovu lásku k podobne bizarným atmosférickým scénam. Snímka je sympaticky krátka, vďaka čomu odsýpa a nenudia ani slabšie poviedky. Tá s kráľom je šialene ponurá, až sa nechce veriť, že TOTO Erben skutočne napísal, ale predsa len to v porovnaní s prvými príbehmi nie je ono. Určite sa nedá povedať, že si tvorcovia nechali na koniec to najlepšie. Režisér Brabec mal náročnú prácu, keďže behom jediného filmu musel jednak vystriedať odlišné ročné obdobia (zima, leto), ale tiež natáčal na chodúľoch a pod vodou, nevraviac o „lietajúcich“ pasážach. Snímka je poburujúca, drsná a absolútne úchylná (sekanie rúk a nôh, vypichávanie očí, vražda bábätka, udusenie vlastného dieťaťa). Z pšeničných polí zaliatych obedňajším žeravým letným slnkom na vás dýchne prenikavá, vyčerpávajúca horúčava, jarné ovocné sady sú nádherne rozkvitnuté a jesenným lesom lietajú žlté, červené a hnedé lístie padajúce zo stromov. Herci sú skôr figuríny, než že by mali šancu podať strhujúci výkon, ale minimálne Bolek Polívka ako polednica (!) je nezabudnuteľný i na minimalistickom priestore. Skvelý je démonický Karel Roden, absolútne geniálny je (taktiež na minimalistickom priestore a dokonca v nemej úlohe) Jiří Schmitzer ako umrlec (majstrovsky hnusná scéna behom pár sekúnd prekonáva komplet celoživotnú tvorbu Georgea A. Romera a to hovorím ako jeho fanúšik), k tomu pôvabná Linda Rybová (Rybová! V príbehu o vodníkovi!!) a i na malom priestore dokáže plátno ovládnuť 78-ročná krásne utlmená Stella Zázvorková. Vadila mi nudnejšia poviedka s kráľom a na scénach s rybníkom príliš vidno, že sa herci snažia zadržiavať dych, nepôsobia prirodzene, určite to z ich strany chcelo viac trénovať (najuveriteľnejšie pôsobí bábätko). Vyzdvihnúť musím samozrejme omračujúcu vizuálnu stránku, napr. matka oblečená v expresívnom červenom kostýme stojaca zbedačene v otvorenom okne a na parapete sú položené desiatky červených jabĺk. Brabec je bývalý kameraman, kameru ovládal i v tomto filme a je to sakra poznať. Kino Považan NMnV 2000 (27.12.2004)

Brabec si dovolil zrežírovat jednu z největších českých literárních klasik, ale podle mě to zvládl s grácií. U jednotlivých básní trochu kolísá jejich úroveň (třeba Svatební košile se nedá srovnat se Štedrým večerem apod.), ale dohromady to tvoří fungující celek, který je ještě doplněn skvělou hudbou a úžasnou kamerou. Schmitzerův umrlec a Polívkova polednice mě fakt dostaly ;-). Po druhém zhlédnutí se utvrzuju v 5* hodnocení. (16.12.2007)

Když jsem se na to teď konečně podíval na celé, proklínal jsem Brabce podobně jako poté, co udělal s mým milovaným Krysařem. Pokud hodlá i nadále brát do pazourů nejlepší díla české literatury a rozmašírovat je svou pseudovizuální masturbací, brzy ho nějaký literární vlastenec vezme Temnem po hlavě. Naprosto nevystihnul atmosféru balad a v drtivé většině z nich udělal hloupoučké vyprávěnky bez skutečných postav, kde jen mává zpomaleně kamerou a pokouší se o "umění". Nesnesitelné jsou všechny balady, ale nejhůř to odnesla Svatební košile. Navíc nechápu, co kdo na Vodníkovi vidí, co provádí ty herečky v závěru... neuvěřitelný. (09.10.2004)