Krvavý román

V tomto prípade kašľať na dej, ten pripomína skôr kocky stavebnice porozhadzované po koberci a treba trochu umu dať si ich do kopy. Kdežto formálna stránka je obdivuhodná, ba priam dokonalá. Ak milujete skoré obdobia kinematografie, budete nadšení a nebudete ku tomu potrebovať nejaký vynaliezavý scenár. (09.11.2014)

Černobílé (respektive modrobílé, hnědobílé, červenobílé apod.) zpracování je asi to první, co na tomhle snímku upoutá. Po několika desítkách minut pak diváka přepadne pocit, že to, co se ve filmu odehrává, jaksi nedává příliš smysl. Děj skáče z místa na místo, postavy neustále přibývají a logika jaksi uniká. Teprve postupem času do sebe začne všechno nenápadně zapadat a nakonec do celkového příběhu zapadne i ta nejabsurdnější dějová linie. Ondřej Pavelka tady měl asi životní roli a svou šanci využil beze zbytku. Také ostatní herci jsou docela trefně obsazení a někteří i celkem dobře "namaškaření" (např. Barbora Hrzánová). (30.08.2002)

Knižní předloha mi, jak je obvyklé, prošla pod oknem, nicméně si myslím, že i kdyby zde zbylo jen deset procent z ní, stále by se jednalo o obdivuhodný projekt, tato podoba si zasluhuje stejná slova chvály, tak výraznou osobitost a odvážnost (krvavé scény jsou na filmové poměry obecně hodně naturalistické) jsem zaznamenal maximálně tak v období novovlnném - ať už je to například po kličkující narativní stránce, kdy se nám různé příhody ztrácí a později vracejí, ale především na dokonalém vizuálu (Brabcův počin se po této stránce zařadil do elitní společnosti Vertigo, Suspiria, Kostka, Sedmikrásky a Valerie a týden divů), který kulturistickou sílou vyzdvihuje atmosféru (modře zabarvené scény jsou úžasně tajuplné). Zaujalo mě také zopakování, a vlastně i vylepšení Felliniho nápadu - pojetí jednoho filmového příběhu coby poctu dosavadní filmové historii (A loď pluje - 1983), stejně jako překvapivé herecké výkony - celoživotní dělníci Vlastimil Bedrna, Jakub Saic a hlavně Ondřej Pavelka coby vypravěč podávají výkony, které od té doby už bohužel ve filmu nezopakovali (Bedrna si to vynahradil dabingem). Stejně tak je zajímavé v podobném druhu filmu vidět například Josefa Kemra, jeho vodník byl výrazný nejen tím vodotryskem krve, který z něj vylézal, to stejné se dá říci o Milanu Šteindlerovi, který by si naopak zasloužil více hororových rolí. Jedinou výraznější chybou je akorát tempo chromé želvy v závěru, která zčásti degradovala už tak méně zajímavější autorskou pasáž. I přesto však nemám to srdce tento na české poměry nevídaný experiment hodnotit méně výrazněji, už jen pro tu kuráž, která je předností všech podobně laděných děl (od Mezihry po Tetsua). 100% (31.08.2010)

Pokud jediné, co si člověk z filmu pamatuje, jsou pipiny Leichnerové a Asterové, která si ji ještě oplachuje, a kozy Hrzánové (Jirsákovou vynechávám, ta žádný kozy nemá.), pak se myslím záměr nepovedl. Myslím tím zfilmovat Váchala na půdorysu vývoje kinematografie. Což o to, šílené to je, ale absolutně nevtipné a bez nadhledu. (13.07.2010)

s filmem mám problém, že jsem ho moc nepochopil. Ale možná by to bylo i s knihou. Režisér se snažil udělat něco atypické a povedlo se. Počátečních 15-20minut mne potěšilo - styl byl hodně dobrý a nápaditý. Napodobenina starého filmu byla téměř dokonalá a hodně nápaditá, ale pak se to vytratilo a začlo se do toho mluvit a už mne to moc nebralo. Některé herecké výkony v první polovině byli dokonalé, ale ke konci už jsem jim nevěřil. Snaha dobrá, ale pro mne nepřesvědčivé - 40% (30.06.2011)