Krvavý román

Zklamání, zklamání především. Film, který rozhodně nemohl být příliš komerčně úspěšný, mohl se však stát kultem, snímkem, ke kterému budeme my, Klímu, Váchala a další podivné velké duchy hltající, obdivně vzhlížet. Nestalo se však, vznikl film, jehož forma výrazně přehlušuje schopnost vyprávět. Barevnost, sytlizace či hra na němý film je zpočátku zábavná, po chvíli se však omrzí a my zjistíme, že film v podstatě nic než to nemá. Kniha, která neměla být nikdy zfilmovaná, kniha, o které jsme si měli říkat jen "Kéž by to byl film!" (31.10.2011)

Knížka patří k mým oblíbeným, tenhle film se moc nepovedl. Uznávám: skvělé herecké výkony a scénář, hříčky se zabarvením černobílého filmu, jakož i s postupným ozvučováním...jenomže to nemá tu váchalovskou vtipnost a atmosféru, není to jednoduše dost groteskní (ve srovnání s knihou). Z předlohy v tom filmu chybí strašně moc, třeba z dr. Řimsy v podstatě nic nezbylo. Vzhledem k naprosté šílenosti předlohy to o moc líp zfilmovat nešlo, ale bohužel, ničím to nevyniká. (17.09.2008)

Předlohu jsem nečetl. Co se ale filmu týče, je z něj celkem zajímavý experiment. Natočit to ve stylu počátku kinematografie se mi zdá jako celkem dobrý nápad, bohužel ve finále dost utrpěl. Ono mě to bavilo ze začátku, tak prvních 20 minut, ale pak mě to celé začalo nudit. Do toho to vlastně nemá ani děj (vzpomněl jsem si při tom na Eden a potom, ale to bylo podmanivější), což je mi u experimentu jedno, ale kdyby byl, oživil by to. Nakonec to je jenom sled bizarností bez ladu a skladu, který se naštěstí nebere smrtelně vážně a občas je i zábavný, což tomu pomohlo ke třetí hvězdě. Jinak mě to ale dost nudilo. 3* (07.06.2019)

Pokud jediné, co si člověk z filmu pamatuje, jsou pipiny Leichnerové a Asterové, která si ji ještě oplachuje, a kozy Hrzánové (Jirsákovou vynechávám, ta žádný kozy nemá.), pak se myslím záměr nepovedl. Myslím tím zfilmovat Váchala na půdorysu vývoje kinematografie. Což o to, šílené to je, ale absolutně nevtipné a bez nadhledu. (13.07.2010)

Je vždy zajímavé, pokud se režisér rozhodne obohatit svou předlohu o něco navíc. Zároveň však nová podoba musí vnitřně i navenek korespondovat s původními myšlenkami i celkovou atmosférou, jinak hrozí vznik šílené slátaniny podobné brainstormingu hyperaktivních dětí ve školce. Tomu se ovšem Jaroslavu Brabci podařilo vyvarovat a tak proslule bláznivému surrealistickému románu Josefa Váchala dodal nový podobně experimentální rozměr. Hra z barvami, střihem, titulkami, návrat k herectví, líčení i kostýmům počátku 20. století i přechod od němého filmu ke zvuku nejen, že baví, ale dodávají Váchalově příběhu potřebný nadhled i nadsázku. (17.02.2012)