Nikam zvlášt

Trochu mě zarazil titulek, že je film inspirován skutečnou událostí. To si jako scenáristé nedokáží vymyslet ani takovýto příběh? Severoirský otec bez perspektivy a na předčasném konci života je v podání Jamese Nortona k politování, ale ještě důležitější byl casting jeho filmového synka. Protože když tahle dvojice spolu funguje, tak funguje i zbytek filmu. Možná jen hudba podle mne občas zbytečně tlačila na pilu. (24.09.2021)

Pre mňa, ako pre otca približne rovnako malého caparta bolo to sledovanie asi ako si nechať priťahovať hrudník vo zveráku pomaly otáčku za otáčkou. Ak ste rodič, tak proste tu nie je otázkou, ze či vás to prevalcuje, ale proste len kedy to tú prvú slzu z vás konečne vymačkne. Pomalé, trýznivé a pritom tak nevtieravo podané, že snáď ani v jednej scéne som nemal pocit, že už sa v tom režisér rochní príliš. Všetko tak nejak nenásilne autenticky plynie a smeruje k tomu nevyhnutnému, čo je odhalené hneď na začiatku a proste neúprosne si tým prejdete tiež spolu s hlavným hrdinom. Lebo málovravný a hĺbavý James Norton je s tou minimalistickou mimikou doslova priesvitný a čítať mu myšlienky ide so štipkou empatie pri každej jednej scéne úplne samo... Pri každom tom jednom zdanlivo banálnom momente z běžného života. Ale komu sú takéto zdanlivo bežné momenty trochu povedomé z vlastneho života, tak bude v koži hlavného hrdinu trpieť s ním ako zviera, lebo ten údel je proste nočná mora každého rodiča. Koniec je úplne fenomenálne vymyslený a ta zamrznuta posledna sekunda filmu sa proste vryje do pamati a človek má pri nej pocit, že v tom poslednom zábere proste bolo všetko, čo bolo treba povedať a zase len ocení decentnú réžiu a to, že nemal režisér potrebu viac tlačiť na pilu. (16.11.2021)

„Co byste chtěl, aby se o vás váš syn v budoucnu dozvěděl? Aby si to pamatoval? Co byste chtěl, aby vaše nová rodina…?“ - „Jsem myč oken.“ A John, dělá vše proto, aby synovi zajistil co nejlepší možnou budoucnost…Pasolini mě zaujal už Zátiším, které mě emocionálně sejmulo. A podobně jako v o 7 let starším snímku tvůrce režíruje velmi úsporně, ale věcně. Znovu mnohdy nechává promlouvat pohledy postav místo jejich slov. A v tom tkví jeho síla, je málomluvný, ale přitom tolik říkající. Niterný, citlivě natočený, ovšem navzdory tématu nesklouzává k citovému vydírání. Johnovi ubývá sil, času, ale to nejtěžší ho teprve čeká. Jenže jak synovi vysvětlit, že ho matka navždy opustila a vy brzo zemřete, když vám na narozeninový dort podává svíčku symbolizující další rok života, který však už nepřijde? Koho si John vybere z možných zájemců je sice divákovi už nějakou dobu jasné, ale myslím, že u většiny publika proběhne tichý souhlas. Zátiší sice řadím o stupínek výš, ale to Nikam zvlášť nijak nedegraduje a pěkné 4* má u mě jisté. (26.12.2021)

(Do)jemný, přitom čirý a čistý film, jednoduchý co do tématu, o to však obtížnější co do zpracování. Nabízí se tu sice určité srovnání se Svěrákovým Koljou, ale dotoho bych se nechtěl pouštět a kazit tím iluze jiné části publika. Sarkastikova recenze (zvláště její druhá polovina) je příhodná k převzetí - a tak jsem z toho vycouval, aniž bych co řekl. Zdá se mi totiž, že zde není mnoho co říct - nothing special. Sigmund Freud řekl (nevím kde a proto parafráze), že v našem nevědomí není idea vlastní smrti obsažena. Proto se k vlastním dětem nechováme jako John. A když už máme na kahánku, tak už je většinou pozdě. Děti jsou už dospělé a na svou ani naši smrt nemyslí, stejně jako my kdysi. (06.02.2022)

Veľmi pekný príbeh, pritom o ničom peknom nemôže byť ani reči. Ale to puto bolo stvárnené excelentne. Herecky z oboch strán hlavných postáv absolútne uveriteľný vzťah otca a syna. Príbeh, ktorý sa dotkne, pritom netlačí na potoky sĺz, brilantná dojímavosť, ktorá neťahá diváka ku dnu. A hoci film smeruje k nevyhnutnému negatívnemu finále, v podstate sa podarilo zanechať aspoň pre jednu postavu optimistický dojem, ktorý tú trpkosť otupuje. (11.06.2024)