Kanárská spojka

Tohle je film z podobného ranku, z jakého jsou všechna Žraločí tornáda nebo obě Ptákodemie - prostě vědomá parodie sebe sama. Ano, je to strašně špatné, ale vědomě, strašně blbé, ale vědomě, totálně šílené, ale vědomě, přehnaně překombinované, ale vědomě... Komedie to je, ale ne ta klasická, kterou od toho všichni asi očekávali, nýbrž taková, která se tváří těžce pitomě a "poklesle" (byť to není zrovna výstižné slovo), ale zároveň pomrkává po divákovi, že ani sami tvůrci to neberou vážně a buď se naladíte na jejich vlnu smršti šílených nápadů, nebo to pro vás bude odpad. Za mě to není nic skutečně katastrofálního, žádné Druhé pivo, ale "špatný dobrý film", který to o sobě moc dobře ví. A že to tak je lze vidět i na filmařské stránce, kterou je jednoduché odsoudit, ale když se nad ní člověk trochu zamyslí, dojde mu, že určitý um a cit pro záběry tu je, takže je celkem jasné, že to netočil žádný idiot. Jen tomu dost ubližuje vyloženě přehnaná délka a to, že to ne vždy funguje tak dobře jak by mělo. Na tři hvězdy to ale podle mě je a myslím si, že to zůstalo celkem nedoceněno - ale zároveň i nepochopeno a tam už se není čemu moc divit... 3* (15.09.2022)

Nemyslím si, že si Kanárská spojka zaslouží "odpad". Není to bůhvíjak vynikající film, ale hodně ujetá, místy až bizarní crazy komedie a nic jiného se ani divákovi nesnaží sdělit. A vzhledem k tomu že jsem se i párkrát od srdce zasmál (konkurs modelek, Penk vs. Kodym na letišti...) a bylo to skutečně v místech zamýšlených vtipů, tak si aspoň těch 40% zaslouží. Pravda, hlavně v druhé půlce už scénář docela ztrácí dech. (22.11.2009)

Nieje to nuda. Je to prepálené, áno to je. Ale tento guláš nemá dynamiku a je škoda, že sa niekto neporadil s odborníkmi na paródie a výsmechy komerčným žánrom. Tu sa zrejme naozaj písali scény a dialógy večer pred natáčaním. Lebo ono to nieje zlé. Má to svoje šplechy, hlášky, gagy a situácie, ktoré mohli byť skultovnené podobne, ako to najlepšie z komediálneho žánru Českej kinematografie. (22.09.2020)

Vskutku po všech stránkách originální snímek, který jde ve stopách nejrůznějších Bláznivých střel a Žhavých výstřelů (i když pravdou je, že přímo tyto parodie paroduje). Snad by se i nabízelo srovnání s parodiemi Oldřicha Lipského, ovšem zde hraje prim devadesátková ujetost a vrhání se do všeho po hlavě (třeba i do točení filmu takřka bez scénáře). Na rozdíl od nejrůznějších Fialek a Hotýlků v srdci Evropy je však patrné, že s tímto filmem si někdo práci dát chtěl a navzdory přiznané dávce amatérismu a improvizace ve filmu nevidím odfláknutost, která je jinak pro značnou část české filmové tvorby po roce 1990 typická. Gagy vystupují z děje nečekaně, některé jsou výstřelem naprázdno, jiné zastihnou člověka nepřipraveného. Ale musím říci, že jsem se pobavil opravdu dobře a zdejší hodnocení mi přijde dost nespravedlivé. (20.01.2021)

Plyšový lev poprvé. Aneb co se vlastně stalo? Ivo Trajkov se propůjčil k výrobě filmového tvaru, který se stal naprosto typickou žánrovou odnoží českých devadesátek. Záchvat svobody a rozdělení ČSR muselo v přímém přenosu vypadat přesně jako tahle Kanárská spojka. K ritu se dostal jako hudební skladatel a téměř herec Michal Penk, autorem plakátu a rovněž hereckým debutantem je tu i Jan Saudek se svým harémem včetně Sáry. Co jméno, to samostatný příběh toho, jak se kdo vyrovnal se svou kariérou v onom neklidném roce 1993. Zcela v duchu doby jsou tu rovným dílem poděleni Češi i Slováci, takže proti sobě stojí tým Lasica, Labuda, Satinský a pro změnu Vinklář, Kopecký a Huba je černou ovcí na české straně. Svým způsobem je to rozkoš, ale jen pro pokročilé konzumenty toho národního pokladu jménem kinematografie. Těžko uvěřit, že pod jiným režijním vedením duo Roden/Chýlková (zejména u Pavláskové) dokázalo sehrát cosi skvělého a zde se tak prázdně pitvoří. Na druhou stranu Lucie Zedníčková si pouze zopakovala parodický tón z Kouře a zdejší roli opřela hlavně o šíleně přeexponované kostýmy. A v naprostém kontrastu k tomu všemu si svou tvář zachoval Miroslav Táborský, jehož výkon cele odpovídal nevděčné roli Rudolfa Valentina '93. Souhrnně je to nedocenitelný skanzen bizarní doby, ve kterém budou mít všechny další generace co objevovat a je škoda, že to není taková televizní trvalka jako například devadesátkový Soukup. (15.05.2015)