Režie:
Ondřej TrojanScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Asen ŠopovHudba:
Petr OstrouchovHrají:
Aňa Geislerová, György Cserhalmi, Jaroslava Adamová, Miroslav Donutil, Jaroslav Dušek, Iva Bittová, Ivan Trojan, Jan Hrušínský, Anna Věrtelářová (více)Obsahy(2)
Příběh o lásce a také osudovém setkání dvou odlišných povah je zasazen do období 2. světové války. Hlavní hrdinka, nedostudovaná lékařka (A. Geislerová), je nucena kvůli ilegální činnosti svého přítele opustit město a skrýt se před okupanty ve vysokohorské vsi. Tam nalézá útočiště v chalupě zemitého Jozy (G. Cserhalmi) a po počáteční nedůvěře se mezi nimi vytváří upřímný, později milostný vztah. Eliška poznává i tvrdý život lidí v tomto Bohem zapomenutém místě, kde lidé dokáží být milí i krutí stejně jako příroda kolem nich. Zažívá tu vesnické rituály, setkání s partyzány a ruskými vojáky i konec hrozné války… Film, který je připomínkou květnových událostí roku 1945, vznikl podle stejnojmenného povídkového souboru Květy Legátové a podle scénáře Petra Jarchovského, režii měl Ondřej Trojan. (Česká televize)
(více)Recenze (578)
Velmi dobré drama (i když očekávání nesplnilo), skvělá Aňa. ()
Leč pomalu běžící, velice silný a dramatický příběh. Aňa sice neodvádí tak dobrý výkon jako v Jízdě, nebo v Idiotovi, ale stejně to stojí za to. Byl jsem příjemně překvapen především skvělým koncem. ()
Na české poměry dost nadprůměrný film. Samozřejmě nádherná hudba, herecké výkony atd..... co mi ale hodně zaujalo byl výkon té malé holky, ty její vykulený velký hnědý oči. Kdybych měl zavzpomínat, kde mi nějaké dítě utkvělo v hlavě, tak je to Šestý smysl, Želvy umí létat a právě Želary. ()
Rozpočet: 50 milionů Kč __________ Nevím proč se do našich filmů obsazují stále ty samé gesichty. To mi chcete tvrdit, že máme jenom těch dvacet herců? Neříkám, Geislerová mi tam vadila, ale proč obsazovat i do těch epizodních rolí známé lidi? Působí to trošku rušivě. Jinak, jde tu spíš i atmosféru, než o děj a překvapivě mi to vůbec nevadilo. ()
Velmi pekny film zasadeny v krasnej prirode. ()
Neskutečný zážitek...Želary mohu sledovat stále dokola a stále mě dostanou...Aňou, Györgyem, panenskou přírodou, historií, jednoduchým, avšak šťastným žitím, atmosférou, která prostupuje celé vaše bytí.. možná za to mohou příběhy mé babičky z téže doby..možná je to moje podstata, kterou příběh tolik fascinuje...díky tomu všemu mám pocit, jako bych Želary prožila.. Jsem ráda, že snímek nezavršuje šťastný konec..protože příběh není o čisté romanci, je o životě, který bývá mnohdy nemilosrdný a nevyzpytatelný..uštědřuje i velké rány, jako je odloučení se od někoho, koho milujeme.. musíme se však vzchopit a jít dál... A nesmím opomenout hudbu, která je nepopsatelná, čistá, průzračná, uchvacující...pohltí vás... a v hlavě vám navždy zůstane.. ()
Konečně se objevil snímek, který dýchá životem, jemností a citem. Život za války v horské vesnici, kde jakoby jsme se vrátili o století zpět. Na české poměry velký výpravný snímek, jaký tu skutečně dlouho chyběl a dlouho se zase jen tak neobjeví. Nádherné scenérie vyobrazují romantičnost. Síla děje zase tragédii života a jistou bezradnost. Hrdinka příběhu musí hodně obětovat, aby se vymanila nebezpečí, které na ní číhá v civilizaci ničené fašisty. Vyprávění probíhá až poeticky, nikam nespěchá a dává všemu velký prostor, což dává výšku kvalitě. Nominace na Oskara jistě zasloužené. ()
Želary jsou vynikajícím filmem, jehož zhlédnutí jsem velmi dlouho odkládal, ale mohu ho s klidným svědomím doporučit. Jsou velmi depresivní, skvěle zahrané, zasazené do krásné krajiny (někam na konec světa), oplývající skvělou atmosférou a s poněkud divným koncem. Upřímně mi zakončení filmu moc nesedí. Jinak jsou Želary též jedním z mála českých filmů s dobrou hudbou. ()
Nejlepší na příběhu je, jak se v něm jedná s těmi, kdo znásilňují ženy. To bychom měli zezákonit. ()
Spoiler. Krásný příběh z období druhé světové války. Četla jsem i knihu, podle které byl film natočen a s jistotou mohu říct, že film byl několikanásobně lepší. Herecké obsazení bylo naprosto bravurní. Temná, chladná a bojácná atmosféra se prolínala celým snímkem. Kostými a nálada byly taky perfektní. Každou slečnu jistě očaroval Joza. Takového hodného a citlivého chlapa aby ženská pohledala. Postupně se do něj zamilovávala nejen Aňa, ale i já. Natáčelo se na krásném místě. Konec, kdy malý vyvrhel zachrání celou vesnici byl moc dojemný. Opravdu velmi emoční dílo. Člověk se dokáže nakonec dost dobře přizpůsobit téměř každé situaci. ()
Pěkně natočeno i krajina hezká ale pořád si myslím že je to lepší TVfilm uveden v kinech. ()
Pět hvězdiček si Želary nezaslouží. Přirovnal bych je k Tmavomodrému světu, který byl také dokonalý, ale vevnitř cosi chybělo. Pravým pokladem Želar jsou herecké výkony především Cserhalmiho (to se to hraje, když člověk takhle vypadá), Donutila a Bittové a příroda, na kterou se narozdíl od Anny (přesto si myslím, že to je její nejhezčí a nejlepší role) dá koukat s otevřenou pusou neustále. Hudba si vystačí se dvěma motivy, narozdíl ode mne, který by uvítal více pestrosti. Nicméně je dobře, že se takové filmy točí. Budiž Trojan pochválen. ()
pěkný film, jen kdyby nebylo toho konce...poslední, závěrečná scéna mě docela zklamala, byla bych raději pro nějaký otevřenější konec...alternativní řešení si ale netroufám předložit (i když mě jednou napadlo), abych nekazila zážitek těm, co tenhle film ještě neviděli... p.s. Joza je ale podle opravdu sympatickej chlap, ne jako většina v té vesnici... :) ()
Na tento film jsem šel s poměrně značnou dávkou despektu, ani nevím proč. Přesto na mne velmi dobře zapůsobil. Přirozené herecké výkony na mne působily velmi přesvědčivě. Děj, nad kterým také nemávnete hned rukou, ale aspoň chvíli oněm, po skončení, ještě přemýšlíte. ()
Dlouhé, rozvleklé, ačkoli zajímavé téma se tomu nedá upřít. Při prvním zhlédnutí to je určitě zajímavé, ale podruhé strávit u tohoto filmu těch dlouhých 150min......... ()
Jeden z českých filmů, za které se vůbec nemusíme stydět. Je to krásný děj, má dobré herce (zejména Donutila a Trojana). Nedat 4* bych nemohla. ()
Výborný kúsok. Pri pohľade do štatistík sa čudujem, ako je možné, že tento film nezískal Českého Leva za rok 2003. Je to hanba, lebo réžia a herecké výkony boli skvelé, neviem ktorý mám skôr vynachváliť :) Ocenenie pre Aňu Geislerovú je slabá náplasť. Film je silný hlavne vo svojom úvode, kde dokáže hneď zaujať, dej je trochu predvídateľný, ale to nevadí, lebo je zručne filmársky podaný za tónov peknej hudby. ()
Epesní provedení knižní předlohy... ()
Za těch pár let jsem se naučila brát nominace a ocenění Českého lva s velikou rezervou. A díky bohu za to. Ušetřila jsem si tím spoustu zklamání. Je to i případ Želarů. Lhostejný film přehnané stopáže a známých tváří, který je sice zasazen do krásné krajiny, ale to je v podstatě vše, co je na něm spektakulární (IMO). Námět je poměrně zajímavý, ale asi mě nezasáhl tolik, jako jiné. ()
Související novinky
Jan Tříska (1936 - 2017)
Po nešťastném pádu z Karlova mostu zemřel ve věku osmdesáti let herec Jan Tříska, celoživotní oblíbený představitel shakespearovských rolí. Jeho touha stát se tanečníkem vzala za své, když mladého… (více)
Jaroslava Adamová 1925 - 2012
V sobotních ranních hodinách zemřela v Praze ve věku 87 let herečka Jaroslava Adamová. Začínala jako statistka v Národním divadle a divadle Větrník už za studií na konzervatoři, kde absolvovala v… (více)
Der Film 4 a jeho zajímaví hosté
Letošní ročník festivalu německy mluvených filmů Der Film 4, který se koná v pražských kinech Světozor a Aero ve dnech 1. - 7. 10. 2009 a brněnském kině Art ve dnech 8. - 11. 10. 2009, představí svým… (více)
Švankmajer letos na Oscary nedosáhne
Americká filmová akademie už oznámila užší výběr pro nominace na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film. Z šedesáti tří filmů vybrala devět titulů, které se ještě poperou o místo v nominační… (více)
K tematizaci 2. světové války (nejen) ve filmu se stavím skepticky, jednoduše proto, že je to vzhledem k povaze historické události TÉMA psané kapitálkami. Bohužel existuje mnoho různých důvodů, proč musíme tuto válku považovat za stěžejní událost našich dějin, která ovlivnila naprosto VŠE (psáno kapitálkami). Má skepse pak vychází z toho, že se tato výrazná část našich dějin stává jakousi mršinou, na které se řádně nasytí kdejaký umělecký sup. Vzniká nadprodukce tvorby, které se kolem Války točí, až to člověku může připadat úsměvné (všichni ti kouzelníci, porodní sestry, tatéři, krejčí, dívky, sestry, houslisti, sabotéři, děti, děvčata, fotografové, účetní, rusovlásky, lékárnici, Romeové a Juliové, světci, doktoři, švadleny, kápové, soudci a hrdinové z Osvětimi) - jenže vyvolat byť jen minimální úsměv na tváří jednak není etické a jednak to jde proti očividnému faktu, že část těchto děl (předpokládám) je skutečně kvalitních (nebo perfektních, typicky La vità è bella, Jojo Rabbit), zpracovává látku s úctou a podává určité svědectví, z níž by si i někteří současníci mohli poučit, alespoň kvůli faktu, že válka je v dnešní postmoderní době prehistorický přežitek. Je ovšem vhodné přiznat, že právě trvající síla tohoto TÉMATU jen ulehčuje tvůrcům tvorbu skutečně silného díla, e. g., divadelní adaptaci Hany od Aleny Mornštajnové jsem prožil přikován do sedadla, nejsem si však jistý, zda je to umem autorky, nebo tím, co zpracovává; Spielbergův Schindlerův seznam je samozřejmě kvalitní dílo, ale snad taky spíš tím, že zpracovává kvalitní látku. Podobnou skepsi jsem měl i před sledováním Želarů, neboť to pro mě měl být jen další tuzemský film, který hojí historickou bolístku. A snad na mě skutečně silné TÉMA zapůsobilo, protože momentálně cítím, že jsem byl skeptický zbytečně. Filmová adaptace Jozovy Hanule a povídkového souboru Želary totiž není jen svědectví nějaké dávné války, ale i přes premiéru před více než dvaceti lety střízlivě zasahuje do historie a zároveň přesahuje do současnosti. Příběh a pohnutky jeho postav jsou sice motivovány molochem nacistického Německa a okupovaného protektorátu, nicméně vypráví vlastní děj o nutnosti městské dívky ukrýt se v drsném horském kraji a naučit se fungovat na venkově, o nuceném manželském svazku pro poskytnutí bezpečí, o prostém životě na samotě, o tom, že jsou muži prasáci, o jednom muži, který svou ženu, která byla ke sňatku s ním donucena, respektuje a takto bych si mohl vymýšlet až do konce rusko-ukrajinské války. Tímto se film též vyhýbá parafrázím Adorna, neboť ačkoliv to write poetry (or as I would add, any kind of art) after Auschwitz is barbaric, protože se tématu Osvětimi (a obecně války) de facto vyhýbá a jen se jich dotýká. Kromě vypsaného však oceňuji zasazení do (snad i idealistického) přírodního prostředí, prostého venkova, který funguje mimo velká města a o nějž se velká politika jen lehce odráží. Dílo pak působí, že si na nic nehraje, jakkoliv lze samozřejmě spekulovat o nářeční či idealistické stylizaci - ostatně minimálně Joza samotný je takový moravský ušlechtilý divoch. Já sám jsem zastáncem toho, že bychom měli jít zpátky do lesů a pokud na deset nabubřelých teen komedií o lidech existuje dílo o přírodě, tak sem s tím. Ty komedie (= strawman pro konzumní jednoduché záležitosti) jsou samozřejmě koukatelnější, snad i proto, že efektivně pomáhají zapomínat na to, že žijeme na planetě Zemi; nicméně lepší než zapomínat je připomínat si, jakkoliv je to připomínání často těžké (ostatně proto se považuji za jednoho z mála obhájců Matky Země od Knuta Hamsuna - těžce čitelného a nudného románu o týpkovi, který si v přírodě staví usedlost, ne proto, že by byl až tak kvalitní, ale prostě proto, že nám připomíná, kde žijeme). To samé dle mého názoru dělají i Želary a předpokládám, že jejich knižní předlohy zrovna tak. Neříkám, že tam jiná témata nejsou, a že tam nadšenci nemohou hledat historické souvislosti s Druhou světovou válkou, ale já jsem člověk prostých potřeb a považuji za své svaté právo hledat si v uměleckém díle to, co skutečně chci. () (méně) (více)