Slunce, seno a pár facek

"- Mami? A co je to coura?...Jáu! - Hajzle jeden!" Druhé filmové dostaveníčko do Hoštic je právě ten typ filmu, který se mi snad nikdy neomrzí. Po událostech prvního dílu se situace ve svérázné jihočeské vesnici zklidnila, ale ne na dlouho. Blažena a Venca se mají brát, ale celou situaci zkomplikuje návštěva Béďovy staré známé a jedna malá lež, která způsobí otevřenou válku mezi rodinami Konopníků a Škopků. S tím přichází řada neskutečných situací, kdy se obě rodiny předhánějí ve všem možném a dělají si navzájem naschvály...a mně praská pokaždé bránice. Jo to byly ještě časy, kdy si byl Troška plně vědom rozdílu mezi vtipným a trapným. (11.11.2008)

Přelom 80. a 90. let jsem trávil mezi ostravskou galérkou v hospodě na nádraží Střed. Můj tamní přítel Tibor (jenž si na pivo vydělával prodejem triček s Havlem, která šla výborně na odbyt) mě jednoho dne požádal o malou službu. Šlo o to, že si sjednal rande s jednou holkou, ale něco mu do toho vlezlo - jestli bych s ní tedy nemohl zajít do kina, kam ona už zakoupila lístky. Když jsem se dozvěděl o jaký film jde, nebyl jsem věru nadšen. Nakonec mě Tibor přemluvil k nepříliš ochotnému souhlasu. Řeknu vám, každá zkušenost dobrá, ale tohle bylo peklo. Kdybyste si takovou dobu tříbili vkus pravidelným sledováním pořadu Kunst Stucke na rakouské televizi, jako jsem to coby mazák dělal na vojně já, a v civilu pak trávili volný čas např. četbou Buňuelovy autobiografie Do posledního dechu, taky by se vám to nelíbilo. Byl jsem mladým intelektuálem, seděl jsem v kině a zíral na Slunce, seno a pár facek. Každou z nich jsem přímo fyzicky cítil. To mě s gustem fackoval sám Troška za to, že se nesměju s ostatními. Trpěl jsem jako hovado, zatímco slečna dávala nepokrytě najevo, že by nebyla proti tomu, aby se náš "vztah" nějak více upevnil. Své záchvaty veselí prokládala udivenými dotazy, cože se mi to vlastně stalo. Byla to tortura, a já prosil všemohoucího ať už to skončí. Jakmile jsme spolu s davem spokojených a vysmátých diváků vyšli do mrazivého večera, rychle jsem se s ní rozloučil, skočil do první tramvaje, a jel do hospody na Střed zabít Tibora. (28.08.2007)

Nejlepší díl celé trilogie - snad také proto, že co cenzura vystřihla Troškovi z prvního dílu, bylo částečně do druhého zakomponováno. Každopádně diváci se v létě 1989 hodně dobře bavili a scéna s policajty, tedy příslušníky VB, v závěru vyvolávala hurónské salvy smíchu. ,,Matoušková (sedající na koště), už zas? Vono nestačí, že vás dvakrát sestřelili?" Možná je problém v tom, když se Slunce sledují jen jako komedie...charaktery postav jsou totiž opravdu ze života a nastavují zrcadlo i mnohým z těch, co ani z venkova nejsou. Rozhodně soudobé české komedie nejen že nebaví, ale z větší části jsou vrcholem stupidity a trapnosti ( kam bohužel spadly i všechny Kameňáky....). Prosimvás, soudružky děvčata...hale předsedo, neurážej.... (05.08.2010)

Vzpomínám si, jak jsem se na tenhle biják dostal do beznadějně vyprodanýho kina, kde lidi seděli i na přistavených židlích a dokonce i na schodech. Aby ne, protože tohle je prdelačka jak bejk. Naprosto bezelstně natočená komedie s cílem pobavit a nikoli vydělat. Hlášky z filmu by zaplnily celý Rusko ( Nějakej dědek se tam furt modlí, žádný kozy, co je to za blbej film ) a záverečná bitka...kam se na Helenku Růžičkovou sere Bruce Lee, fakt bych od ní nechtěl nafasovat. Poctivá komedie, která ve svý době dělala z kin přecpaný tábory plný smíchu a ten smích, to léto a ta komediální upřimnost, jde z toho filmu pořád. (16.10.2013)

Nejlepší Troškův film a vrchol vesnické trilogie. Proti jedničce je rozmáchlejší, bere si na paškál více situací a zdejší místopis/osobopis šlape na sto procent. Princip celé série recykluje vesnické zvyky, které po použití vrací zpět na místo v notně přemrštěné verzi a kupodivu není ve své logice úplně stupidní - je to trefné. Oddechové, blbé, zábavné. Nic víc. (26.12.2006)