Slunce, seno, jahody

O Troškovi si můžeme myslet cokoli, ale touhle lidovou taškařicí se zkrátka trefil do černého. Celé to sice vypadá jako soustavná improvizace, do níž je vklíněná jakási snaha o zprostředkování primitivního děje, ale možná právě proto se film tak pohodově sleduje a určitě právě proto tak moc zlidověl. Je to bezpochyby věrný odraz české vesnické nátury, kde se nejde pro facku daleko, s lahváčem se leze i do postele a na tancovačkách vládnou korpulentní selky se srostlým obočím. Jako letní oddechovka neurážlivé a v podstatě ojedinělé - tohle nikdo jiný na světě rozhodně nenatočil a nenatočí.. (14.08.2018)

Troško, kde byly ty jahody sakra ? Jinak jako odreagovačka dobrý i po letech se mnoha vtipům zasměju. Starej Škopek rozvalenej na gauči s lahváčem kontra zamilvanej fešák s Angeliky versus plačíčí Helenka u televize, no to je přece výborný !! Krásná Blažena, která mně jako malýho kluka celkem rajcla, jen jsem ještě tenkrát nevěděl že mě rajcla. Pohodová letní atmosféra a příjemné buranství s přehledem přebijí nic moc příběh. (09.06.2006)

Troškovou vesnickou komedii jsem viděl opakovaně po mnoha letech a jsem až překvapen, jak na mě z větší části skvěle funguje, byť mě dneska bavily věci, kterým jsem jako dítě příliš nerozuměl, zatímco některé scény s babičkou, jež mě v dětství rozesmívala nejvíc, mi teď přišly jako nepříjemné psycho. To některé scény mezi klukem a matkou Škopkovou též, ale podobné prožitky k životě u vesnických lidí s podobnou povahou asi holt patří. Nemám režiséra filmu příliš v úctě, ale tady jsem až zíral, jak byl Troška v mládí v celkem slušné formě, jak jeho inspirace v italských komediích nevyšla zdaleka nazmar, jak dokáže od první chvíle (již od animace krávy parodující lví logo MGM) pravidelně zásobovat film nejrůznějšími druhy větších i drobných vtipů (že jsou mezi nimi později už minimálně dva fekální vtipy, které mi dojem trošku shodily, je už věc další...), také promyšlenými vedlejšími postavami, poutavým vývojem situací (např. v nezapomenutelné zápletce vylepšovací techniky dojení), kdy některé vtipy typu nastupování/vystupování z vlaku či každé ráno zpívající učitelky dle počasí zde úspěšně rozvádí napříč celým filmem, nabídne i minutku pro seriózní hudební vložku s osobitým zpěvem písně v podání Jiřiny Jiráskové atd. Hodně jsem si užil figurku starého záhadného Zvoníčka (Jiří Kostka) a také vesnického „kovboje“ – předsedu JZD v podání Miroslava Zounara. S ohledem na pár trapnějších vtipů sice nejsem nadšen bezvýhradně, ale po menším váhání se přikláním k 4 hvězdičkám: i pro zdařilé zakomponování malé mysteriózní zápletky se strašidelným mlýnem (a jeho znalcem Zvoníčkem, samože :D ) a také pro závěr, nechávající hlavní postavě možnost pro realizaci svobodného rozhodnutí. Čekal bych, že se mladý pan brigádník vrátí do vesnice, která ho potřebuje, konečně ho uznala za svého, když se mu podařilo úspěšně přesvědčit místní o funkční zlepšovací metodě... a ono ne, on si pacholek jeden prostě uteče a hodí další možné plnění svého poslání za hlavu! Na socialistický film této éry celkem nevídané... Skvělá Vágnerova hudba v čele s nepoužitou písní Karla Černocha pěkným bonusem. ♫ [75%] (18.02.2024)

Tohle milovanému/nenáviděnému Troškovi sedlo. Divák si i po letech přeje, aby se už konečně objevila Škopková, všechny zfackovala, stáhla nějakého toho králíka a zařvala si u Angeliky. V televizi k vidění s železnou pravidelností, poprvé to bylo s jistou dávkou nápadité venkovské zábavy. Tak to prostě je. (28.09.2014)

Do malé vesnice Hoštice přijíždí na brigádu student Šimon Plánička. Chce tu v místním kravíně experimentovat. Počáteční nedůvěra se změní, když se rozkřikne, že je to syn krajského funkcionáře. Netřeba dvakrát představovat Troškovo stěžejní dílo a jeden z nejvýraznějších počinů 80 let, který je odpovědí na bláznivé italské komedie s košilatým humorem. Výborně se mu podařilo vystihnout letní atmosféru a komedie se dá směle zařadit k těm nastárnoucím, ale mě nijak neohromila a dávám střízlivé hodnocení. 60% (28.02.2009)