Kapesné

Milý výlet zpět do dětského světa ,kde se řeší skoro dospělácké věci. Závěrečný proslov pana učitele o bezbranosti dětí a malé ochraně ,polemika o tom zda je lepší mít dětství težké a býti připraven ,nebo zda být jako dítě hýčkán a pak naivně vejít do dospělosti a nabít si pusu ,ve mně rozvlnily bouři pocitů. Dala bych i za 5 hvězd ,ale měla jsem velký problém s pádem z okna. (04.12.2008)

Moc hezky, inteligentni a laskave humorny film, ale pozor, ne vzdy o humornych zalezitostech. Kazdy v nem v urcite podobe najde sebe, kus sveho detstvi, prihody a situace, ktere zazil ci videl, poznava v nem spoustu lidi kolem sebe. Davam maximum za tento nadherny exkurs do detstvi (temer) nas vsech. (18.07.2006)

...O rodičoch a deťoch školopovinných, keď sa režisér prostredníctvom tohto mimoriadne „osobného filmu,” vracia do detských liet, konkrétne a najmä do školských lavíc, aby si proste zaspomínal na staré, dobré časy so samými huncútstvami, pričom si zároveň myslím, že zo všetkých postáv, vystupujúcich vo filme, má zrovna najbližšie k „intelektuálovi Patrickovi Desmouceauxovi”, t.j. k danému charakteru, ktorý má v skutočnosti, teda v reálnom živote, naprosto identické priezvisko, z čoho snáď automaticky srší neuveriteľná autenticita, keďže to v takomto duchu pokračuje i (na)ďalej... Dokonca by som ešte pridal i ďalšiu postavu v podobe „problémového jedinca” Juliena Leclouea, čo mi zase priam evokuje - určitú odvahu, ktorú si François Truffaut, následne pretavil do svojich celevočerných filmov. Podľa predchádzajúcich skutočností by sa práve teraz mohlo vskutku zdať, že dospeláci sú odsunutí na vedľajšiu koľaj, kedy by mohlo zdanie väčšinou klamať, ale niečo na tom pravdy predsa bude, pretože zvyčajne pôsobia, ako „dekorácie”, len akási výplň určitého priestoru, kde napríklad taký profák Jean-François Richet,  i napriek tejto faktickej poznámke, jednoznačne mal niečo do seba. Najviac pozornosti sa ale dostáva hore spomenutým postavám a mnohým ďalším, pritom najzaujímavejším príbehom sa rysoval byť I-B-A ten Julienov, čo sa nakoniec aj potvrdilo, na čo sa treba zamerať, no možno s rozpačitým dodatkom na záver. Zo sledovania počinu, ktorý mi miestami pripadal, ako „dokumentárne ladený film”, mám nadštandardne pozitívne dojmy, lebo tomu skrátka nechýbala ani tá najmenšia úprimnosť, akú si vôbec dokážem, (ja) divák, predstaviť, a o to je to potom cennejšie, čo sa dnes už nevidí... (21.08.2022)

Truffaut o dětství. Bere to od novorozenců přes caparty až po menší i větší školáky, chvílemi dramatický, jindy lehce komediální, jen nakonec nechá chvíli řečnit jednoho z dospělých hrdinů (asi aby i těm pomalejším došlo, co tím chtěl autor říci). Děti byly vybrány skvěle, většina jich vystupuje pod vlastními jmény, takže by mne opravdu zajímalo, do jaké míry se jelo podle scénáře a nakolik to byla improvizace na dané téma. Protože děti se opravdu chovají jako děti, ne jako to, jak jsou ve filmech běžně zobrazovány. A v tom je tady hlavní síla. (04.10.2009)

Kéž by dospělí uměli hrát jako děti. A kéž by všichni režiséři uměli točit jako Truffaut. Pohled na svět obyčejných dětí s obyčejnými problémy nám dává tento neobyčejný film. Příběh je sice o dětech, ale jejich peripetie mají mnoho paraler ve světě dospělých. Některé dětské příhody jsou veselé, některé spíše melancholické, ale všechny jsou nesmírně poutavé. Truffaut se také dotýká tématu týrání dětí, ale nijak tím citově nevydírá a vše zapadá do většího celku. Vrcholem filmu pro mě byla scéna z kina - dvě dívky, dva clapci, jeden nesmělý, druhý zkušený. Hodně se mi líbí takézvuková stránka filmu; francouzštině sice nerozumím ani zbla, ale strašně pěkně se mi poslouchá. (04.12.2008)