Režie:
François TruffautScénář:
François TruffautKamera:
Pierre-William GlennHrají:
Jean-François Stévenin, François Truffaut, Jeanne Lobre, Philippe Goldmann, Virginie Thévenet, Thi-Loan Nguyen, Eva Truffaut, Marcel Berbert, Monique Dury (více)Obsahy(1)
Jako by François Truffaut chtěl tímto dílem publiku poskytnout dvojitou porci povzbudivé laskavosti: jednak evokací sousedské a vstřícné atmosféry v malém městě, jednak zaujatým pohledem na svět dětí, od batolat až po adolescenty. Spolužákům z místní základní školy je ovšem věnováno více místa než těm nejmenším a film se nenápadně člení na epizody, když jednotlivé děti ze školního kolektivu vystoupí na chvíli do popředí a režisér upře pozornost na jejich osobní problém. Osamělost, neúspěch, nesmělost, neporozumění dospělých, trápení se zamilovaností – žádná z těchto starostí zde není zlehčena. Naopak, načrtnuté příběhy naznačují, že život dětí je neméně dramatický než ten, který vedou jejich rodiče. Truffaut neokázale skládá hold citlivosti, vitalitě a vynalézavosti svých malých hrdinů a diváka dokáže opakovaně dojmout jejich mistrovsky zachycenou spontaneitou. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (75)
No, já bych to zase tolik neopěvoval. Určitou výpovědní hodnotu to určitě má, ale úplně zde chybí nějaký děj; scén, které by ve mně vyvolaly smích tu bylo taky zoufale málo a práce s dětmi mi přišla lepší třeba i ve filmu S tebou mě baví svět. Všechno by se dalo tak nějak vzít, až na 2 "drobnůstky"; tu tupou scénu, kdy z okna x-patrového paneláku spadlo dítě na zem a nic se mu nestalo a také chvíli, kdy učitel vypráví dětem o věcech, kterým v tomto věku můžou sotva rozumět a ještě ho pozorně poslouchají a ani se nebaví (to by musel narazit na zatraceně inteligentní a hodné děti; ale co já vím, třeba jsou ty francouzské jinačí než české ;-)). Je to sice teprv moje první setkání s tímto režisérem, ale jsem docela zklamanej; 3* jsou tak akorát. ()
Moc hezky, inteligentni a laskave humorny film, ale pozor, ne vzdy o humornych zalezitostech. Kazdy v nem v urcite podobe najde sebe, kus sveho detstvi, prihody a situace, ktere zazil ci videl, poznava v nem spoustu lidi kolem sebe. Davam maximum za tento nadherny exkurs do detstvi (temer) nas vsech. ()
,,Deti sú silné. O všetko sa otlčú, i život ich otĺka, ale sú pod ochranou a veľa toho vydržia." Tak som rád, že v rámci sledovania staršej európskej kinematografie natrafím i na nejaký ten zaujímavý film pre deti a mládež (naposledy náhodou objavený prastarý kúsok z Portugalska Aniki Bobó /1942/ a československé Hry a sny /1958/). Osobný prínos rozhodne nespočíva iba v objavení dobových či kultúrnych zaujímavostí (zatiaľ čo napríklad u nás na Slovensku žiaci recitujú naspamäť Chalupkovo "Mor ho" alebo v susednom Česku je to Máchov Máj, francúzske deti sa na literatúre takto naspamäť učia monológ z Moliérovho Lakomca :-)), ale v tomto prípade stojí za pozornosť aj zaujímavá konfrontácia sveta detí a sveta dospelých, ktorá k záverom vrcholí predovšetkým silným prejavom. ,,Keď je dospelý nešťastný, môže ísť inam a začať znovu. Nešťastné dieťa na to ani nemôže pomyslieť... Na světe je veľa nespravodlivosti, ale keď to stíha deti, je to najhanebnejšie!" Vzhľadom na žáner má snímka prekvapivo dlhú stopáž, ale aj napriek nudnejším momentom utečie táto mozaika úsmevných príhod (a k záveru aj jedného veľmi vážneho prípadu) rýchle a myslím, že osloví akúkoľvek vekovú kategóriu. (80%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) ()
Stejně jako Americká noc na mne i tento film „o rodičích a dětech“ působil z nedefinovatelného důvodu neskutečně příjemně. Přitom jde „jenom“ o naoko náhodné řazení notně zjednodušených (bizarní pád dítěte) epizodek z městečka Thiers. Ale je toho v nich tolik! Lidská dobrota i zloba, výtržnictví úsměvné i vážnější, láska i nenávist – vše spojuje režisérův obdivuhodný humanismus, jeho víra v ty lepší stránky lidí, především dětí, a ochota jim naslouchat. Trochu Obecné školy, trochu Olivera Twista a hodně, hodně Truffauta. Krásný film bez sentimentu. 85% ()
Fantastická práce s tlupou dětí dělá z tohoto filmu jeden z Truffautových masterpieců. V podstatě žádný příběh, pouze děti v různých situacích – sami doma, ve škole, na černo v kině. Truffaut ignoruje dětskou škodolibost, sobeckost. „Jeho“ děti drží při sobě, život si jen užívají. Celé je to natočeno v podstatě z dětského pohledu, anebo možná z pohledu staršího člověka, který vzpomíná na to hezké, a špatné už dávno vytěsnil. Truffaut buduje svět, kde všechno je možné, a vše končí rozpustilým dětským smíchem. Za zmínku stojí neuvěřitelná scéna, v níž se malé dítě vyklání z okna až ... to musíte vidět na vlastní oči. ()
Galerie (14)
Photo © Arte Éditions (2020)
![Kapesné - Covery](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/165/129/165129840_4614d7.jpg)
Reklama