Le Dernier Métro
Posledné metro
The Last Metro
The Last Metro
Režie:
François TruffautKamera:
Néstor AlmendrosHudba:
Georges DelerueHrají:
Catherine Deneuve, Gérard Depardieu, Jean Poiret, Heinz Bennent, Andréa Ferréol, Jean-Louis Richard, Paulette Dubost, Alain Tasma, Richard Bohringer (více)Obsahy(1)
Gérard Depardieu, Catherine Deneuveová a malé pařížské divadlo za okupace... Po okupaci Paříže v roce 1940 je Lucas Steiner, majitel divadla Montmartre, nucen se kvůli svému židovskému původu skrývat. Všichni jsou přesvědčeni, že uprchl do svobodné zóny, ale skrývá se ve sklepě divadla. Vedení divadla se ujme jeho žena Marion, která zkouší novou hru podle manželových poznámek. Hra má název Ztracená a Marion v hlavní roli sekunduje nenapravitelný sukničkář Bernard Granger, který přišel z jiného divadla. V kritickém období se divadlo více než kdy jindy stává obrazem života: každý něco předstírá, hraje svou roli a nikdo nemůže nikomu věřit. Scénář je schválen úřadem propagandy a začíná kolo zkoušek. Lucas poslouchá ze sklepa herce a připravuje pro Marion režijní poznámky. Ta se mezitím snaží získat kontakty na převaděče, aby se Lucas dostal přes demarkační linii do svobodné zóny a poté do Španělska. Divadlo navštěvuje divadelní kritik Daxiat, který kolaboruje s nacisty, ale on divadlu nepomůže. Vše se komplikuje, když Němci ovládnou Svobodnou zónu. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (95)
Na dvě hodiny jsem se najednou octinul v době druhé světové války v jednom pařížském divadle, sledoval nedivadelní drama divadelných herců a neodvážil jsem se při tomhle vynikajícím představení ani zakašlat. Z hereckých výkonů Catherine Deneuve a Gérarda Depardieuho jsem byl tak odbouchlej , že by mě před rypákem ujelo i poslední metro. ()
POSLEDNÍ METRO není určitě posledním filmovým zážitkem. Snaha o neotřelé a ne zcela pravděpodobné pohledy postihující svým způsobem velmi zajímavé situace protiněmecké rezistence představuje v tomto francouzském případě zcela neobvyklý pohled na pařížskou divadelní scénu. Hlavní postavy, ztělesněné Deneuvovou a Depardieuxem, jimž zdatně sekunduje relativně méně známý - ne méně schopný nebo osobitý - Jean Poiret, nastavují odvrácenou tvář německé okupace tehdy ještě nevichystické části Francie na podzim 1942 a v dalších měsících a letech války. Obraz, který nabízí režisér Truffaut, pro něhož okupace zůstávala zřejmě trvalým traumatem jeho dětství, se v základních ohledech neliší od toho, který známe z českého prostředí. Až překvapivě velká částí inteligence hrdého římskogermánskokeltského národa Vercingetorixova a sv. Jany z Arcu až překvapivě lehce propadla při reparátu z vlastenectví, ale i obyčejné lidské slušnosti. I nejtužší tíseň nezbavuje zcela lidských potřeb a i intimní momenty, odehrávané v ne zcela klasických kulisách zákulisí divadelního prostředí, si v Truffautově líčení zachovávají stále cosi z francouzskké noblesy. Závěrečná děkovací scéna inscenace současného dramatu je v tomto případě víc než symbolická. Poděkovat musí totiž i ten, kdo si našel cestu k tomuto skvostu světové kinematografie. ()
Nie som príliš priaznivec filmov z druhej svetovej vojny. Neustále používajú rovnaké motívy, dokola skôr zneužívajú tragédie holokaustu a ich pointy a posolstvá vyznievajú rovnako. Preto je príjemné naraziť na film, ktorý pôsobí inovatívne, aj keď som ho videl 30 rokov po jeho vzniku a odvtedy sa toho o danej problematike natočilo neúrekom. Romantická dráma na pozadí vojnových udalostí a vojnové udalosti na pozadí romantickej drámy. ()
Přepsáno v dubnu 2018. Poslední metro má jedinečnou atmosféru. Základním pilířem zájmu je citové napětí a elektrizující chvění, střet vnitřních světů. K tomu se přidává spletitá soudržnost i rozervanost divadelního světa, rámec velké sjednocující rodiny. Odchylky dráždí nesnášenlivost. Doba událostí je začleněna do truffautovského jemného ironického nádechu. Okupace se stává pouhou kulisou, dramatické politicko-společenské dění slouží k celkovému vykreslení charakterů a přibližuje dobové prostředí bez nutnosti podlézání a citového vydírání. François Truffaut svou filmovou estetikou poutavě vypráví skrze nálady vnitřních světů, které z postav vystupují a rozehrávají strhující příběh a nejosobnější intimitu ve velikosti i pádu. Hlavní postavou okupační romance je Marion Steiner (šarmantní Catherine Deneuve), úspěšná herečka a provozovatelka divadla v pařížské čtvrti Montmartre z donucení. Tíživost doby rozvrátila zavedený profesní i soukromý život. Hrdost a zakořeněný odpor musí dělat ústupky a kompromisy. Přitažlivost divokosti se stává nutkavou myšlenkou, neodbytným pocitem i osvobozujícím uvolněním. Polohou živočišné vášně je Bernard Granger (dobrý Gérard Depardieu), mladý talentovaný herec a idealistický romantik. Vzpřímená hlava se v pulsaci života stává předzvěstí. Temperamentu se dostává obdiv i rozčíleného odmítání. Rozpolcené napětí, doba nesvobody a romantická vzplanutí se v nestabilní proměnlivosti stávají blahodárnou oázou. Poslední částí romance je Lucas Steiner (dobrý Heinz Bennent), Marionin manžel a divadelní impresário v utajení. Původ nedává jinou možnost a žárlivost s ušlechtilostí svede svůj nutný boj. Cestou se stává pracovní zapálení a izolovanost se násobí. Výraznou postavou je Arlette Guillaume (zajímavá Andréa Ferréol), vnadná kostymérka, odrážející s pobaveným úsměvem Bernardův tanec svádění, směřující proti její vlastní podstatě. Důlěžitou postavou je Daxiat (velmi zajímavý Jean-Louis Richard), divadelní kritik a loajální přívrženec nově nastoleného režimu, který vždy sleduje své osobní zájmy. K výraznějším postavám patří Raymond Boursier (příjemný Maurice Risch), dobrácký divadelní technik, důvtipně věrný své divadelní rodině. A také Nadine Marsac (zajímavá Sabine Haudepin), mladá ctižádostivá herečka s bezelstnou naivitou i jasným cílem k dosáhnutí opojné popularity. Z dalších rolí: vstřícný a umně manévrující homosexuální ředitel divadla Jean-Loup Cottins (sympatický Jean Poiret), stará divadelní uklízečka Germaine Fabre (Paulette Dubost), rozporuplná Raymondova známost Martine Sénéchal (zajímavá Martine Simonet), malý talisman Jacquot (Franck Pasquier), jeho osobitá matka (Rose Thierry), snaživá hotelová služebná Yvonne (Hénia Ziv), Bernardův kamarád a člen odboje Christian Leglise (Jean-Pierre Klein), či šantánová zpěvačka Greta Borg (Rénata). Poslední metro rozehrává svou verzi romance v nejednoduché době a na okupační poměry se dívá s lehkým nadhledem a hravým idealismem. Hlavní pozornost je upřena na vnitřní pocity a rozpolcenost vztahů. Truffautův styl mi sedí a přináší intensivní filmové prožitky. () (méně) (více)
Nemusím francouzský film od 60. let úplně milovat, ale pokud je zde autor, který vyniká, tak je to jednoznačně François Truffaut, který i filmem "Poslední metro" dokazuje, že měl neskutečný cit pro film a pro scény, stejně jako snahu přijít s něčím novým, zajímavým. Hlavně závěr snímku je naprosto geniální. Propojení života, divadla a filmu by asi nebylo možné vyjádřit lépe. ()
Galerie (73)
Zajímavosti (4)
- Když Lucas mluví s Marion o hře, kterou viděl v Londýně, míní Plynové lampy Patricka Hamiltona, který byly také dvakrát zfilmovány. (Matty)
- Film sklidil řadu ocenění. Krom nominace na Oscara a Zlatý globus vyhrál rovných deset Césarů. (Matty)
- Valentin by rád natočil příběh o jeptiškách nazvaný Andělé milosrdenství, což je zjevná narážka na drama Roberta Bressona Andělé hříchu (1943). (Matty)
Reklama