Alexander Veliký

Xenofón ve své Anabázi naznačil, že Persie se zmocní ten, kdo se o to první pokusí. Navzdory délce filmu Alexander, jsem se v něm s tímto poznatkem nesetkal, snad proto, že by mohl znevážit Alexandrovy činy. Není to však věc, kterou bych mu chtěl vyčítat, zvláště, najdou-li se důvody jiné a lepší. Ostatně, s tím prvním pokusem to nebyla tak docela pravda. Prvním důvodem je mi ne zcela jasné vyzdvihování skvělé Alexandrovy povahy, přinejmenším před jeho okouzlením Babylónem, pak i ve Stoneově filmu získává jeho charakter na skvrnách, jehož Stone dosahuje zamlčováním některých událostí z Alexandrova života. Příkladem budiž několik měst srovnaných se zemí, případně zotročených či vyhlazených (Gaza, Tyros, Théby), jeho nezřízené pití alkoholu, které je sice přítomno, ale dostatečně nezřízeně na mě tedy nezapůsobilo a popravy politických odpůrců, často velmi kruté. Je mi záhadou, proč tak Stone činí. Chtěl snad ukázat známou věc, totiž že "peníze kazí charakter"? V souvislosti se zotročováním a krvavém dobývání států (a o tom film nemlčí), o kterých muselo být Alexandrovi jasné, že se vzbouří, jeví se jeho nadšené řeči o osvobození a sjednocení lidstva skorem Hitlerovskými. Na druhou stranu si tu nelze nepovšimnout paralely mezi šířením helénské kultury a americkým šířením demokracie, což rok po druhé válce v Iráku je nepřekvapivé. Chování Alexandra a Američanů však přece jen vykazuje jisté rozdíly. Důvodem druhým jsou mně nelibě nasnímané bitvy. "Letecké" záběry, válečné vozy, kostýmy, to vše je fajn, ovšem roztřesená kamera a podvědomý pocit, že každou chvíli dopadne dělostřelecký granát nebo bomba, to mi nesedlo. Zřejmě jakási vietnamská manýra ovládla Stonův cit pro boj - všechny předpoklady k tomu má. Důvodem třetím jsou Ptolemaiovy vypravěčské etudy, ve kterých působí dojmem dědy, který vypráví vnoučatům pohádku. Důvodem čtvrtým je mě nepochopitelná Stonova volba manželky Roxanny a její líčení jako "divošky", co se nikdy nepodrobí. Proč ze všech Alexandrových žen právě ona? Jde snad o další odkaz na současnost? Na Afgánistán? Pak mi ale není jasné to, že se nakonec přeci jen podrobí. A jak vlastně zapadá její zkrocení do líčení Alexandrovy povahy? Cynicky si odpovídám, že Stone chtěl možná ukázat ve filmu pořádné kozy. A přece Stonovi přiznám, že namixoval do Alexandrovy povahy i řadu věcí, které do sebe dobře zapadají a vhodně se doplňují: vliv jeho osud linkující matky, před kterou jakoby do války prchal, láska k Hefaistónovi, touha vyrovnat se Achillovi a Heraklovi (v jedné scéně je oblečen do lví kůže po Heraklově vzoru), megalomanství, neklid jeho povahy, neustálé puzení jít dál a dál, nesmyslná tvrdohlavost ekvivalentní nezlomné odhodlanosti. I nádherná okázalost Babylónu mi sedla do noty. Silné ***. (05.08.2009)

„Králi sa nerodia. Vychovávajú sa. Mečom a utrpením.“ Olivera Stonea (ČATA) nemám rád, ale o to nejde. Proti Colinovi Farrellovi nič nemám, ale ani o to nejde. Z ich ALEXANDRA VEĽKÉHO však zrejme nebude uspokojený ako divák, ktorý bude čakať „myšlienku“ á la KRÁĽOVSTVO NEBESKÉ, avšak ani divák, ktorý bude pre zmenu čakať prízemný oddychový výplach typu GLADIÁTORA. Takže na jednu rozkošnú scénku („vojna s opicami“) a jednu veľkolepú akčnú scénu (v sprievode Vangelisovej hudby) pripadá aspoň polhodina rozpačitej nudy alebo len nudy bez rozpakov, no stále nudy. Zaujímavá herecká kombinácia (Leto, Plummer, Kilmer, Hopkins, Jolieová), ale to je asi tak všetko. Prvú hodinu si hovoríte, že je odvážne TAKTO robiť historický veľkofilm. "Zvyšok" minutáže sa už len nudíte. (17.09.2005)

V mojich očiach má Alexander dva veľké klady. Je relatívne historicky presný a má jednu výborne zahranú postavu, ktorou je Olympia Angeliny Jolie, musíte však pominúť ten desný rušivý rruuusskyj prryyyyzvuk. Najväčším problémom Šaňa z Macedónska je to, že nevie čím chce byť, či sondou do Alexandrovho osobného života, suchým dejepisným veľkofilmom, alebo starovekou rezanicou. Pokiaľ by Stone natočil tento príbeh s dôrazom na niektorú z týchto zložiek, asi by hodnotením vyznel lepšie. Takto sa striedajú pasáže bitka, zaľúbené pohľady Hefaistiona (Jared Leto vyzerá pri správnom osvetlení, maske a uhle kamery ako zarastená a zjazvená Avril Lavigne), hádky s matkou a Ptolemaiove preslovy. Akčné sekvencie sú fajn (tomuto filmu vďačím za to, že mi umožnil vidieť využitie kosy na kolesách bojových vozov - to som chcel vedieť už od vtedy ako som prečítal Waltariho Sinuheta), skutočne to museli byť neprehľadné bitky ale načo kua tie červené filtre ? Výprava je úžasná, hlavne s Babylonom sa vyhrali (i keď po tom čo tam spravili Amíci to už tak nikdy vyzerať nebude :-) ) Alexander je o niečo málo lepší než Trója a určite najhorší film Olivera Stonea. P.S. Všetci čo ste kritizovali Hera za komunistický podtext - mám dojem, že Alexandrove preslovy o "oslobodzovaní barbarov, lepšom svete a otroctve" silne pripomínajú prejavy G.W. "Chimpie" Busha. (17.01.2005)

Film jsem viděl krátce po Petersenově "Tróje" a musím říci, že je lepší. Ale to neznamená, že by se jednalo o nějaké maxidílo. "Alexander Veliký" bohužel značně padá na historických nepřesnostech (počínaje tím, že Makedonec bude asi těžko blonďák). Colin Farrell přesto odehrál svůj standart, ale umí víc. Na Anthonyho Hopkinse jsem se nejvíce těšil, překvapilo mne jak málo se objevil na plátně. Jinak Val Kilmer bez chyby a Angelina Jolie (co se týče herectví) nic moc. Oliver Stone rovněž umí víc, ale dokázal z tématu vytřískat hodně. Ono možná v dnešní komerční trikové filmařině asi víc vytřískat nejde. 60%. (27.10.2007)

História slávnych je dláždená ich činmi! Ak pochopíme ich pohnútky, pochopíme (i keď nemusíme súhlasiť) aj ich život. Na Alexandra - ako jednu z výrazných postáv dejín ľudstva platí vyššie uvedené dvojnásobne. Žiaľ Stoneov výklad jeho životných osudov mi túto snahu o pochopenie neumožnil hneď od začiatku filmu. Približne prvá hodina (po príchod do Babylonu, ktorého výtvarné riešenie mojmu oku silno lahodilo) tak vo mne rezonuje ako režisérova snaha obsiahnúť už zo začiatku všetko, pričom ale paradoxne vďaka tomu zostal stáť príbeh na mieste (resp. inak povedané, Stone ako keby sa do látky natoľko ponoril, že nevie nájsť nadhľad, z ktorého si treba vytýčiť úvodný bod prieniku do deja - túto myšlienku vo mne posiluje aj podľa mňa príliš prehnané používanie postavy Ptolemaiosa ako rozprávača a nadväzovateľa viacerých sekvencií). Našťastie táto nerozhodnosť ustupuje v druhej hodine, kde vďaka rozhovorom medzi Alexandrom (miestami presvedčivý a miestami máličko prehrávajúci Colin) a jeho blízkym priateľom Hefaistionom (výborný Jared Leto) ako aj bližšie vyobrazenému vzťahu k rodičom, začína režisér pred našimi očami budovať charakter človeka, výrazne ovplyvneného práve výchovou ako i rodinným zázemím. Rozpoltený nenávisťou medzi rodičmi, snahou vymaniť sa z vplyvu intrigánskej matky a prekročiť tieň svojho vlastného otca je ALexandrova duša preplnená túžbou ovládnuť a zjednotiť čo najviac vtedy existujúcich národov a civilizácii? Možno áno. Ale možno za tým všetkým stojí ešte niečo silnejšie. Možno je (bola) motorom činov najväčšieho muža svojej doby snaha nájsť ten svoj pravý domov. Lenže čo môže byť domovom dobyvateľa,hnaného neustálou túžbou ísť ďalej? Jedine celý svet (nepripomína vám to z dnešnej svetovej politiky niekoho až priveľmi...) a tým zároveň aj žiadne konkrétne miesto. A práve táto línia rozprávania tvorí pre mňa najsilnejšiu časť príbehu, ktorú sa Stoneovi podarilo do filmu úspešne vložiť. Vangelisov soundtrack (miestami je až priveľmi "inšpirovaný" predchádzajúcou autorovu tvorbou) sa mi páčil oveľa viac na samotný posluch než ako podfarbenie obrazu. Kamera dokáže byť miestami správne veľkolepá i keď bojové scény veľakrát nesníma zrovna najštastnejšie - v snahe simulovať dusnosť boja sa podľa mňa zbytočne pripomína značným roztrasením a nadmerným využívaním iba polocelkov až detailov. Vo výsledku 3,5*. (12.01.2005)