Rodinný krb

Zpočátku mě to nebavilo, přišlo mi to strašně banální a zajímavé snad jen pro lidi, kteří jsou obeznámeni s předchozími filmy doinelovské série. Teprve když v 52. minutě (!) do děje vstupuje Japonka (ztělesněná herečkou, která mi mimochodem přišla velmi ošklivá; její postava navíc ani není nijak zajímavá), začíná se tam KONEČNĚ dít něco zajímavé, děj náhle dostává spád a události na dramatičnosti (scéna, kdy se Christine převlékne za Japonku, je zcela neuvěřitelná!) - teprve pak mi to přišlo jako starý dobrý Truffaut. Pokud jde o herce, Jean-Pierre Léaud je zde dobrý jako vždy (byť v těch příšerných zvonáčích vypadá hrozně, neblahé sedmdesátky si zde vybraly svou daň) a Claude Jade zde září jako nikdy předtím a je naprosto okouzlující. Především díky ní - a pěknému závěru - se mi film nakonec líbil, byť si osobně myslím, že předchozí filmy (na něž se zde občas odkazuje) - a především první 2 černobílé - byly přece jenom lepší (Rodinný krb mi mj. přišel zbytečně zahlcený postavami - například chlapík, který si od Antoina věčně půjčuje peníze, mi tam přišel dost otravný a veskrze zbytečný). (06.09.2018)

Rodinný krb je velmi podobný předchozímu snímku doinelovského cyklu, totiž Ukradeným polibkům. A oběma je jim společné to, že se zdaleka nevyrovnají prvotnímu Nikdo mne nemá rád. Možná bylo chybou měnit žánr a z poeticky laděného dramatu se dopracovat k čisté komedii, ale hlavní problém tkví v tom, že pozdější doinelovky jsou příliš schématické, chaotické a zřejmě poměrně na rychlo spíchnuté. Přesto musím dát i Rodinnému krbu čtyři hvězdičky, protože některé gagy a scénky jsou kouzelné - a ač opět musím konstatovat, že i tento film patří k slabším Truffautům, zvednul mi náladu. (06.12.2005)

Antoine a jeho trable počtvrté a ve variantě, která mohla být tou nejlepší. První hodinu totiž pečlivě pracuje na rozkreslení rodinné situace skrz věrohodné každodenní epizody, hlavní postavy rozhodí doprostřed milionkrát viděného rozestavení a pak, ve chvíli, kdy má tohle úsilí zúročit, udělá pravý opak. Nevyhnutelný rozkol banalizuje, reakce jednotlivých aktérů až karikuje a Rodinný krb tak zbytečně shodí. A já to nechápu, protože nadhled Truffautovi nikdy nechyběl, ten na něm mám rád, ale ještě raději mám cit pro vážnost situace. Ten tu ale ztratil a adekvátně seriózní zůstávají v Doinelově sérii jen díly první a poslední. Tři prostřední vždy doplatí na to, že jsou vyprávěny ve struktuře žánrové hříčky, kdy forma i přes sílu materiálu převýší obsah. (26.07.2024)

Rodinný krb som sa rozhodol pozerať, lebo mám záujem kompletizovať si Truffautovu filmografiu i keď mladícke očarenie jeho tvorbou už dávno vyprchalo. Problém bol, že v jeho filmoch často hrá Jean-Pierre Léaud, ktorého neznášam a v tomto filme išlo o konverzačku, v ktorej som nenachádzal takmer nič, čo by ma zaujalo. Tri hviezdičky sú za pocit prijateľnej nudy, ktorú som väčšinu filmu pociťoval. (17.03.2014)

• Práve dnes je tomu už 16 rokov, čo nás navždy opustila francúzska herečka Claude Jadeová, predstaviteľka Christiny Darbonovej/Doinelovej, čím chcem v podstate priamo naznačiť, že znovu predviedla svoj nadštandardný, herecký výkon, kedy sa určite nestratila ani po boku svojho hereckého partnera Jeana-Pierreho Léauda, ktorý sa vďaka „dobrodružstvám Antoineho Doinela”, zapísal nielen do širšieho povedomia divákov, ale zároveň si tiež pripísal aj „sériu”, patriacu vôbec k tomu najlepšiemu, čo počas svojej kariéry vytvoril... Samozrejme, že reč je tentoraz o Domicile conjugal, ktorý (z)režíroval nikto iný, než zrovna ten snáď najpovolanejší odborník - François Truffaut, keď som opäť presvedčený o tom, že náramným spôsobom trafil klinček po hlavičke! • Vlastne už samotný názov tohto zručného filmu, naznačuje, že Manželský dom, bude plný najrôznejších udalostí, či už pozitívnych alebo negatívnych, tak to ponechám na predstavivosti potenciálneho publika, no predsa čosi malé napokon prezradím, že počiatočnú rodinnú idylku, pozostávajúcu z naprosto nevšedných situácií, v druhej polovici, s vysokou pravdepodobnosťou, vystrieda trochu pochmúrnejšie obdobie, ktoré i napriek tomu ponúka rovnako zaujímavé dianie, ako tomu bolo i predtým, skrátka obidve tieto roviny sú našťastie veľmi kvalitne vyvážené, a tak vskutku nejestvuje žiadna vážnejšia hrozba, spočívajúca v tom, aby som začal premýšľať nad tým, koľko času ešte ostáva do záveru. Nie, to v tomto prípade vonkoncom nehrozí, skôr práve naopak, opätovne som potešený tomu, čo mi tento šikovný režisér spolu so šikovným obsadením, naservíroval rovno na tanier, a to mi proste (zvyčajne) mimoriadne (za)chutí, až som normálne chvíľu uvažoval nad tým, či náhodou tomuto „štvrtému príbehu”,  nakoniec neudelím i plný počet hviezdičiek, k čomu naozaj príliš veľa nechýbalo. • Zase som strávil príjemných 97 minút v spoločnosti francúzskej kinematografie, v ktorej sa mimochodom, v poslednom čase, cítim akosi najuvoľnenejšie, a čo si môže následne takýto fanúšik viac želať, však? (01.12.2022)