Jules a Jim

Stylem spíše rozhlasová hra, kterou doprovází film, jehož síla je v okouzlující kameře. Truffaut rád zpracovával něčím potřísněné vztahy. Byť film začíná před první světovou válkou a končí před tou druhou, neklade na ně příliš velký důraz. Ale i ten krátký úsek věnovaný první světové je výstižným poselstvím o nesmyslnosti války. Středobodem celého snímku je osudová žena Jeanne Moreau, která si umně vydobývá své postavení krutou hrou se všemi muži ve svém dosahu. (16.07.2011)

Tak som si konečne pozrel túto klasiku, ktorá patrí medzi najobľúbenejšie filmy Quentina Tarantina a celkom nechápem prečo. Dosť obyčajný príbeh lásky dvoch mužov k jednej mrche. Čo na nej preboha videli? Celý ten vzťah alebo vzťahy sú divné, odmerané, po láske a vášni ani stopy. Navyše ten neskutočne otravný rozprávač, ktorý číta celý scenár, pričom všetko, čo rozpráva by zvládli sprostredkovať divákovi herci prípadne režisér inými filmovejšími prostriedkami. Truffaut na mňa zatiaľ veľký dojem neurobil, od takého významného a prevratného režiséra by som čakal, že zvládne bez problémov nahradiť rozprávača. Jeho filmy ma zatiaľ ani dejom ani filmovými prostriedkami príliš nezaujali, snáď okrem Fahrenheita. (28.07.2015)

Příjemný, pohodový, hravý film, který však postupně mění svoji původní milou atmosféru, a to nejen kvůli nástupu války po jeho cca půl hodině. Později totiž jde spíš pod laskavým obalem skrytou poněkud hořkou hru mezi ženou a dvěma muži, jejichž věrné přátelství se kvůli příslušnici něžného pohlaví pomalu ale jistě rozpadá, ostatně nejen ono. A vlastně mi hlavní hrdinové nepřišli jako pouhé postavy z filmu, připomínali mně opravdové lidské bytosti, které si normálně běhají po světě. Jinak se mi velmi líbila hudba, zvláštně výstižná skladba se zpěvem a kytarou a také decentní humor. A konec…jsem opravdu nečekal a popravdě řečeno mě docela dostal do kolen, i díky němu hodnotím silnými 4*. „Moje milá Katty, připomínáš mi čínskou hru, kterou jsem viděl před válkou. Když se zvedla opona, císař se sklonil k publiku a svěřil se: Vidíte největšího ubožáka pod sluncem. Mám dvě manželky, první a druhou.“ (14.06.2013)

65% Na můj vkus až příliš mnoho vypravěče a místy hodně otravná hudba Georgese Delerue, který umí i lépe. Truffautův záměr využívat prvky kinematografie třicátých a čtyřicátých let ubírá filmu na osobytosti, kterou by si ústřední téma dva muži, jedna divoženka zasloužilo. Méně naivismu bych také uvítal. (07.03.2016)

Úžasný film, plný radosti z vypravování, filmařské invence a spousty zajímavých myšlenek a citátů o životě a mužích a ženách. Při jeho sledování jsem se neubránil obdivu k Truffautovi, jak mistrně je to natočeno - neobyčejně mě na tom filmu bavilo, jak střídá tempo vyprávění i celkovou atmosféru a jak je prostoupen decentním humorem a místy až absurdním dějem. Krásná a oduševnělá podívaná, kterou sledovat je vyloženě povznášejícím zážitkem a která mi částečně přišla jako předobraz Bertolucciho Snílků. (10.01.2017)