Střílejte na pianistu

Snažím sa pozitívne naladiť na rešpektovanú francúzsku novú vlnu u režisérov ovplyvnených slávnymi hollywoodskymi režisérmi ako je tu Francois Truffaut,od ktorého som niečo to už videl,myslel som,že pianista ma bude baviť na plné 5.hviezdičkové hodnotenie,ale aj tak som rád pre štyri. Charles Aznavour,ktorý hrá dvoj/rolu Charlie Kohler/Edouard Saroyan mi často pripomínal výrazovo LINA VENTURU. Inak ručná kamera,improvizácia,bez rešpektu,exteriéry,mládež týmto sa vyznačuje nová vlna,ktorú si musím vo väčšom napozerať,aby som pochopil hlavné zložky a vycibrenosť režisérov,ktorí dokážu efektne pracovať a zintenzívniť pocity pri pozeraní,ale inak film nie je protivný,vidieť zapálenosť po novom filmovom rozprávaní... (05.10.2014)

Křížení žánrů, je-li pochopeno jako východisko vlastního uměleckého výrazu, přináší často objevné dílo s nevšedními pohledy a dosud neznámými tvůrčími osobnostmi. Tento raný Truffautův film splňuje, zdá se, většinu z právě popsaného. I pro Aznavoura se stala tato příležitost v jeho bohaté, ale zřejmě ne zcela vyrovnané filmografii něčím nevšedním. Obdobně jako kdysi např. u Machatého (EROTIKON) nebo Chaplina se triviální téma posouvá do polohy triviálního příběhu, který je ovšem současně rámcem formových a někdy přímo žárových uzlových experimentů. Nezdá se mi, že právě tohle bylo předmětem Truffautova záměru. I tak výsledek ovšem stojí za to. PIANISTA mi zvlášť silně připomíná poslední umělcovo dílo KONEČNĚ NEDĚLE!. A ještě jednu malou glosu si nedokážu odpustit. Michelle Mercierovou, která tu hraje možná nejlepší roli své kariéry. Osud talentované, krásné herečky, jisté potenciální alternativy své o něco mladší vrstevnice Deneuvové, kterou doslova zničila stále stupidnější komerce. Od popularity k umělecké sebevraždě - i takový může být osud osobnosti. PIANISTA však žije svým životem i po téměř půlstoletí od svého uvedení do kin. A žít bude zřejmě i dále. (02.12.2007)

Kedysi dávno bol Strieľajte na pianistu prvý Truffautov film, ktorý som videl. Objektívne ho už dnes ťažko môžem hodnotiť, nevedel som, kto je Truffaut, čo je to nová vlna a ako tieto filmy čítať. Na druhú stranu som ho mohol vnímať ako normálny divák, čiže ako väčšina televíznych, ale aj klubových divákov. Ako taký som ho bral ako pomerne zábavný a nenudiaci. Viac k veci až po druhom pozretí. Po druhom vzhliadnutí bohužiaľ nemôžem nič viac k veci povedať, pretože na RTVS bola odvysielaná verzia, kde bola asi každá štvrtá veta preložená do slovenčiny. Asi pri písaní titulkov niekto strieľal po prekladateľovi. (04.08.2012)

Tohle šlo naprosto mimo mě. Příběh mě minul obřím obloukem, scénář vypadal jako směs pěti různých filmů (drama, dobře skrytá komedie, krimi) a všechny ty žánrové kličky mě mátly. Truffaut se očividně pokusil kličkovat mezi žánry a drsný příběh semtam proložil nějakým vtípkem, ale působí to velmi nekonzistentně. Jako korejský Mutant. Nejen, že hlavní hrdina neudělal nic, čím by si zasloužil mé sympatie, ale celkově je to poněkud nudný film. Francouzská nová vlna, to byl svěží závan originality, ale tohle byl spíš dort od Pejska a Kočičky. Jedničkou nové vlny pro mě zůstává Godardovo mistrovské dílo U konce s dechem. (23.03.2010)

V první polovině příjemně (nejen žánrově) bloudivé, posazené čistě na bedra Aznavoura a jeho charismatického pohledu chlapa, který něco zažil a který právě tímhle pohledem dokáže ať už chtě či nechtě sbalit každou holku, kterou spatří. Od okamžiku únosu se ale Truffaut až moc ponoří do thrilleru, ve kterém najednou vůbec není doma. Do napínavých kolejí si nikdy pořádně nesedne a nejrůznějšími noirovými pravidly je až do samého konce spíše sešněrovaný než inspirovaný. (03.12.2016)