Konečně neděle!

U detektivek, možná víc než u ostatních žánrů, porovnává divák aktuální snímek se svým oblíbeným. Pro mě je prototypem detektivky Pes barskervillský (v tom asi nebudu jediný). Truffautův film se od "certifikovaného prototypu" v mnohém liší, a ne vždy ke svému prospěchu: nepřesvědčivé dialogy mezi mužem a ženou, komediální a odcizující prvky, pochybná zápletka, a hlavně slabý tah na branku... Míchání žánrů se ve filmu většinou míjí s úspěchem, a tady tomu tak je určitě. Z přemíry režisérské ekvilibristiky a herecké dovednosti se člověk postupně přestává zajímat o to, kdo je vrahem - a to je u detektivky asi to nejsmutnější. (07.09.2014)

Chvíli mi trvalo, než jsem se do toho dostal (zajímavé, že takhle jsem to měl zatím u každého filmu, který jsem od Truffauta viděl), ale nakonec z toho vypadla pěkná a celkem povedená pocta Hitchcockovi. Pěkně natočené, dobře zahrané, napínavé (ale kvalitám Hitchcockovým nejlepších filmů se to rozhodně nevyrovná), líbil se mi i ten příběh, který toho Hitchcocka připomíná opravdu hodně. Jenom mi tam bůhvíproč nesedělo to, že je to natočené černobíle, osobně by se mi to víc zamlouvalo barevné (on pak později Hitchcock taky točil barevně). Pak už bych vytýkal jenom nějaké drobnosti, ale to nic nemění na tom, že se mi ten film líbil a klidně bych se na něj podíval i znovu. A taky už můžu říct, když už jsem od Truffauta viděl tři filmy, že to byl talentovaný a dobrý režisér. Slabé 4* (11.01.2020)

Výborný noir, posledný film Truffauta ako pocta Hitchcockovi a veľmi vydarená, atmosféra úplne pripomína tie staré filmy z 50. rokov. Je tu trochu zo všetkého. Thriller, romantika aj komédia s vyváženým humorom. A čo je hlavné udržiavanie napätia až do konca. Hitchcocka ťažko napodobiť, ale ak má niekto talent, tak to dokáže. A Truffaut ho mal na rozdávanie. (24.08.2023)

Přepsáno v dubnu 2018. Konečně neděle! se v lehkém houpavém rytmu vznáší nad obzorem při jasném svitu luny. Kriminální žánr vyniká hravostí, lehce poťouchlou a přesto uchvacuje svou nonšalancí. Cílem příběhu je vypátrání zločince, a přesto není tento záměr hlavní podstatou. Jádrem je způsob, kterým se tančí. Rozvernost je v detailech, ve zvratech pátrání, v sarkastickém nádechu rozhovorů i místech rozjařeného oddechu. Atmosféře neschází napětí, éterické šumění dráždivosti, vzpřímená elegance i jiskřivé chvění. Konečně neděle! je hebkým pohlazením, zanechává v duši zřetelnou stopu blaženosti a pocit uspokojení ze vzletné poezie. Hlavní předností filmu je Barbara Becker (vynikající Fanny Ardant), výkonná sekretářka, nadšená ochotnická herečka a oduševnělá kráska. Lahůdkou jsou důvtipné slovní přestřelky mezi ní a jejím šéfem. Je popoháněna skrývaným citem a neohroženě vyhledává další překážky. Je svůdným esoterickým zjevením, taktovkou udává rytmus a vládne celému filmovému panství. Hlavní mužskou postavou je Julien Vercel (dobrý Jean-Louis Trintignant), provozovatel realitní agentury a Barbařin zaměstnavatel. Soukromá i společenská spokojenost je lehkým mávnutím kouzelného proutku znenadání ukončena. Překvapení se mění v děs a hrůzu a zoufalé zápolení o očištění osobní bezúhonnosti. Je přímý až jízlivý, přesto je stále jeho základem důstojná laskavost. Důležitou postavou je Maître Clément (zajímavý Philippe Laudenbach), Julienův advokát s pochopením i slabostí pro zločiny z vášně. K výraznějším postavám patří Santelli (příjemný Philippe Morier-Genoud), policejní komisař, vyšetřující záhadnou sérii vražd. A také Paula Delbecq (zajímavá Anik Belaubre), pokladní kina Eden a vydírající hlas hysterické zuřivosti. Z dalších rolí: pátrající bratr oběti a křesťanský duchovní Massoulier (sympatický Jean-Pierre Kalfon), nekonvenčně se tvářící lokální novinář a bývalý Barbařin manžel Bertrand Fabre (Xavier Saint-Macary), Paulin bratr a tvrdě jednající provozovatel nočního podniku a lechtivého uspokojení Louison (dobrý Jean-Louis Richard), provokativně přezíravá a bouřící Julienova manželka Marie-Christine Vercel (zajímavá Caroline Sihol), naštvaná pouliční nevěstka (Nicole Félix), zkušený provozovatel soukromé detektivní agentury Lablache (Georges Koulouris), či sebevědomá uchazečka o práci sekretářky (Pascale Pellegrin). Napětí detektivního pátrání a zoufalé hledání vlastní spásy je povzneseno Truffautovým stylovým nadhledem. Hravost je rozkošná, švihácky upravená a potěšující. Vždyť jde o chtíč a posedlost. Radostí prozářený prožitek! (01.05.2009)

Upřímně, kdyby nebylo do očí bijící, že to Truffaut nebral resp. nemyslel tak úplně vážně a vezl se (i) na notně odlehčené vlně, plné nadsázky a nadhledu, stejně jako je nepřehlédnutelné to několikeré významné žánrové pomrkávání, (i) do vlastních řad, nemilosrdně bych jej za tu kriminální zápletku rozcupoval. Avšak ve světle vyřčeného a navíc, když se vašich představ zhostí a následně ho takovým osvěžujícím způsobem na filmové plátno převedou, skutečné herecké osobnosti, jakými bezesporu jsou F. Ardant resp. J.-Louis Trintignant, může mít člověk nějakých výraznějších námitek? Navíc, pokud trpíte stejně jako já, dlouhodobou slabostí pro inteligentní, dlouhonohé, pohledné brunetky s velkými plnými rty, co vyjma psaní všemi deseti a příležitostného vaření kávy, občas rády fušují do řemesla Sherlockovi Holmesovi, můžete si rovnou minimálně jednu hvězdu přihodit. Ta černobílá, nejen snímku, zatraceně sluší. To už sice nelze při plném vědomí říct i o dabingu, na druhou stranu, byl jsem svědkem mnohem nepovedenějších (čti rušivějších). Konečně Neděle! není nejlepším Truffautovým snímkem, nicméně že se jedná o více než zdařilé ukončení jedné dlouhé plodné kariéry, to si troufám bez jakýchkoliv pochybností konstatovat a je možné (více než pravděpodobné), že při další, originální projekci, tu pátou hvězdu (rád) přihodím. 85% [Pouze jedna nesrovnalost, pane Truffaute. Do Edenu na Kubrickovi Stezky slávy?! Nemělo to být spíše na Řebíčkovi pozdní “stesky (notně pošramocené) slávy"?]. (05.11.2013)